Jak jsme psali již v Kulturním výhledu, devátého března vyšel v nakladatelství Odeon text s názvem Uvidíme se v srpnu. Jedná se o poslední dílo slavného spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze. Co kniha přináší? A čím je zajímavá? To se dozvíte v dnešní recenzi.
Kdo je autorem?
Uvidíme se v srpnu je novelou spisovatele Gabriela Garcíi Márqueze. Narodil se v roce 1927 v Kolumbii a zemřel před deseti lety v Mexiku. Mezi jeho nejslavnější díla patří román Sto roků samoty (1967), který řadíme do směru typického pro latinskou Ameriku – magického realismu. Jedná se o směr, v němž se mísí prvky našeho reálného světa s prvky magickými. Márquezovými dalšími knihami jsou například román Láska za časů cholery (1985) nebo novela Kronika ohlášené smrti (1981).
Úvod a závěr
Jak se dozvídáme v editorské poznámce z pera Cristóbala Pera, kniha měla být původně delší. Márquez ji zamýšlel jako soubor pěti povídek se společnou hlavní hrdinkou Anou Magdalenou Bachovou. Uvidíme se v srpnu mělo představovat pouze jednu z chystaných povídek, avšak po několika předělávkách z ní Márquez nakonec udělal samostatný text.
Při čtení prologu zjišťujeme, že Márquez po dokončení tohoto díla vyslovil přání, aby bylo zničeno. V závěru života trpěl problémy s pamětí a s novelou nebyl spokojený. Kniha má i přes své drobné nedostatky stejné kouzlo a nezaměnitelný autorský styl jako jeho velké romány. To je také důvodem, proč se jeho synové, kteří jsou autory předmluvy, nakonec rozhodli dílo vydat.
O čem to vlastně je?
Ana Magdalena Bachová se každý rok vydává na ostrov, aby zde položila květiny na hrob své matky. Každý rok vyráží ve stejný den, sveze se stejným taxíkem, ubytuje se ve stejném hotelu a květiny na matčin hrob zakoupí u stejné květinářky. Jeden rok se však něco změní… Přestože je šťastně vdaná a má dvě děti, v hotelu potká pohledného muže a stráví s ním noc.
Ten jí v románu, který právě čte, zanechá dvacet dolarů. Právě kvůli nim pro ni tato noc získá hořkosladkou pachuť. Domů se vrací pozměněná. Její život ani manželství už nejsou jako dřív. I přesto se každý rok znovu a znovu vrací na ostrov a oddává se novým a novým dobrodružstvím.
Jediná postava?
Protagonistkou knihy je Ana Magdalena Bachová, o které se jako o jediné dozvídáme něco víc. To je však dáno také délkou knihy – tvoří ji pouhých devadesát stránek. Nedává nám to příliš prostoru jednotlivé postavy poznat a pořádně se do nich vžít. Kromě Any Magdaleny se setkáváme také s jejím manželem a dvěma dětmi.
Jejich manželství je ze začátku velmi šťastné. Jediné, co je trápí, je neposlušná dcera. Mimo hudebně založenou rodinu Bachových narážíme na lidi, se kterými se Ana Magdalena setkává na ostrově. Jedná se o její náhodné známosti. Některé ji v hlavně utkví méně, některé více a na některé vzpomíná v průběhu celé knihy.
Fenomén jménem intertextualita
Novela je psána poměrně jednoduchým stylem. Vyprávění na sebe navazuje chronologicky. Příběh je vyprávěn z pohledu Any Magdaleny – víme přesně, co cítí, ale o psychologii vedlejších postav toho příliš nezjišťujeme. Zajímavým prvkem, který dílo ozvláštňuje, je takzvaná intertextualita, tedy to, že autor v knize zmiňuje díla jiných autorů. V této novele se dozvídáme, které knihy čte Ana Magdalena při cestách na ostrov. To nám pomáhá utvořit si lepší obrázek o tom, jaká Ana Magdalena je.
Slovo závěrem
Kniha Uvidíme se v srpnu na mě velmi zapůsobila. Doporučila bych ji všem, které zaujala Márquezova předchozí tvorba, ale také těm, kteří od něj zatím nic nečetli. Novela je velmi útlá a čtivá, proto pro Márquezem nepolíbené čtenáře představuje skvělým úvod do jeho stylu psaní.
