Rasismus a generační rozdíly. To jsou dvě z mnoha témat, která nastiňuje nová inscenace málo známé divadelní hry V džungli měst od Bertolda Brechta. Jde o třetí pokus o převedení tohoto díla na jeviště v Čechách. Tentokrát se tak uskutečnilo v Divadle v Dlouhé, režisérem se stal David Šiktanc.
Nejdříve než se zaměříme na představení V džungli měst, je nutné se seznámit s tvorbou Bertolda Brechta a teatrologickým pojmem, který je s ním neodmyslitelně spjatý, s epickým dramatem. Až díky tomu pochopíme, čím je tato hra odlišná a výjimečná od ostatních Brechtových dramat.
Brechtovské drama je v přímém rozporu s Aristotelovským dramatem. Staví se proti iluzivnímu prostředí divadelních her. Odmítá tezi, že divadlo se má snažit napodobit realitu, zcela přiznává svoji faleš a staví na tom své základy. Pro Brechta je nejdůležitější, aby vložil do hlavy diváka myšlenky, nad kterými nebude moci přestat přemýšlet. S tím souvisí i silná politická agitace, kterou svými díly Brecht naplnil až po okraj. Většinu svého života vyznával myšlenky marxismu a v jeho tvorbě často vidíme motivy chudých proti bohatým. Nejčastějšími postavami jsou jedinci z chudých vrstev. Obvykle zesměšňuje osoby, které jsou na vrcholu společnosti, aby naopak vyzdvihl ty z nejspodnějších částí.
Pro vytvoření antiiluzivního divadelního prostředí zavedl dnes již hojně využívaný zcizovací efekt. Také se někdy uvádí jako V–effekt. Kulisy jsou minimální nebo žádné. Děj je často narušován písněmi, které vytrhnou diváka zpět do reality. Podle zásad epického dramatu se nemá herec ztotožňovat se svojí postavou. Herce nazývá až jakýmsi demonstrátorem, jenž pouze předkládá naučený text. Brecht například v jednom konkrétním případě prohodil role herců na poslední chvíli, takže neměli čas na to sžít se s danou postavou.
Nyní bych se už obrátil k inscenaci V džungli měst. Jedná se o dílo, které napsal mladý Brecht ve svých dvaceti třech let. Tato hra popírá z velké části koncept epického dramatu. Je velmi sugestivní a složitost kostýmů a scény vtahuje diváka do Chicaga začátku dvacátého století. Divadlo v Dlouhé se rozhodlo představení uvést dramaturgickým úvodem od Kateřiny Studené, která přiblížila návštěvníkům kontext inscenace. Hra byla v Čechách od svého napsání zpracována třikrát a z toho dvakrát stejným režisérem Davidem Šiktancem. Poprvé se tohoto nelehkého úkolu zhostil jako své absolvenské práce na DAMU v roce 2010 a podruhé právě na prknech Divadla v Dlouhé.
Nejhlavnější myšlenka dramaturgického úvodu byla, že se nemáme snažit pochopit vše, co na jevišti uvidíme. Dialogy na sebe nenavazují a působí spíše jako básně, které jednotlivé postavy recitují nezávisle na sobě. V ději jsou i světlá místa, kde si můžeme být poměrně jistí jejich významem. Ovšem i sám autor tvrdil: „Je rok 1912. Jste ve městě Chicagu. Sledujete nevysvětlitelné zápolení dvou mužů a jste svědky zániku rodiny, která přišla do houštin velkého města. Nelámejte si hlavu nad motivy tohoto boje, ale účastněte se snažení těchto lidí, posuďte nestranně způsob boje obou protivníků a zamřete pozornost na finiš.”
Na rozdíl od většiny Brechtových děl nemá hra tak silný politický podtext. Zobrazuje hlavně boj mezi dvěma jedinci rozdělenými věkem, rasou a sociálním postavením. Asijského obchodníka se dřevem, Šlinka, ztvárnil Jan Sklenář a mladého George Gargu Samuel Toman. Pro někoho hra může znázorňovat boj individua proti nepřejícímu světu, pro dalšího zase cestu migranta, který se několikrát musí vypracovat na vrchol společnosti. Hru bych doporučil pro člověka, jenž si přeje po návštěvě divadla několik hodin doma přemítat nad významem těch nejmenších detailů, zatímco ví, že nikdy nebude schopný porozumět celku. Například režisér první české inscenace, Jan Grossman, prohlásil o hře: „Tato hra je krajní interpretací osamocení a odcizení moderního člověka, který v dynamickém světě techniky, obchodu, podnikání a hýření není schopen navázat jakýkoliv lidský kontakt, nejen přátelsky, ale i nepřátelsky; i nepřátelství se stává nedostižným cílem.”
Ústředním tématem hry je souboj. Souboj dvou mužů, kteří mezi sebou nemají žádný důvod ke konfliktu. A tak lze chápat i toto představení. Je to výzva k boji směřovaná k obecenstvu, co divák pochopí a co si odnese, je jen na něm.
