Petru Mulačovi je čerstvě osmnáct let a čeká ho letošní školní rok maturita. Michalovi Dorinskému je devatenáct a odmaturoval letos v červnu. Oba kandidují v chomutovských komunálních volbách za nově vzniklý politický subjekt – Chomutovskou koalici. Ta nejdříve vznikla jako názorový blok na facebooku a do letošních voleb jde poprvé. V rozhovoru se bavíme o jejich motivaci pro vstup do komunální politiky, time managementu a o tom, jak se žije na severozápadě Čech.

Proč do politiky vstupujete?

Petr: Já do politiky vstupuju s cílem, aby byl Chomutov lepší místo než teď a abych se i já osobně rozvíjel, protože takovéhle zkušenosti mi hodně pomáhají. Chci Chomutovu pomoct. I přestože se na Chomutov nadává, tak mi tohle město prokázalo službu tím, že jsem tady vyrostl. Chtěl bych se mu odvděčit tím, že kandiduju a chci ho zlepšit.

Michal: Vcelku souhlasím s tím, co říkal Péťa.

Jak jste se ke Koalici dostali?

Michal: My jsme se k nim dostali v momentě, kdy se z Koalice stal politický subjekt. Kluci si řekli, že to chtějí zkusit a uvidí, co z toho vznikne. Potom v první vlně, co nabírali lidi, jsme se k tomu dostali my dva. Poprvé, kdy jsem o sobě dal víc vědět, bylo, když se měla v Chomutově zrušit vyhláška o regulaci hazardu, což mně se nelíbilo. Původně jsem šel na veřejné zasedání zastupitelstva s tím, že si ho jen poslechnu a uvidím, co z toho vznikne. V určitém momentě jsem si řekl, že se to nedá poslouchat, tak jsem běžel domů pro tužku a papír, pak zase zpátky, na koleni jsem si sepsal projev, který jsem tam přednesl. Na základě toho si mě všiml i Petr Troníček, což je dvojka naší kandidátky.

Jak vypadá váš obvyklý den během kampaně? 

Petr: Záleží na tom, který to je den, protože každý je jiný. Jednou natáčíme videa, která jsou důležitou součástí našeho obsahu. Někdy si třeba sedneme a přemýšlíme, co lidi v Chomutově nejvíc trápí. Snažíme se dohledávat informace ke konkrétním problémům a co nejlíp je popsat. Jindy chodíme po Chomutově a mluvíme s lidmi, což neděláme jen v rámci kampaně, ale i když si jdeme třeba večer sednout do hospody nebo do kavárny.

Michal: Koalice už se stala součástí mého já. Každou volnou chvíli přemýšlím nad tím, jak to posunout, jaký bude náš další příspěvek, jak bude vypadat naše kampaň a často to nekončí jen u toho. Vracíme se ze schůzek ve dvě ráno, protože to bývá hodně intenzivní a povídáme si dlouho. Pracujeme na tom od rána do večera, není to tak, že bychom si řekli že od čtyř do osmi dělám pro Koalu (pozn. Chomutovskou koalici), ale spojilo se to už s našimi životy a i skrz tu Koalici nějak žijeme.

Máte tedy nějak rozdělené, kdo co dělá?

Michal: U nás platí obecně taková chytrá poučka, kdo s nápadem přichází, ten s úkolem odchází. Kluci se nás snaží vést, že když přijdeme s nějakým nápadem, tak ať si na něm i pracujeme. Aby to nebylo tak, že my budeme přicházet s nápady a oni to budou přepracovávat.

Jak jste zvládali studium na gymnáziu skloubit s politikou?

Michal: Místy to bylo dost obtížný. Já jsem se nikdy neúčastnil velkých politických simulací. Ty jsou spíš Péťova záležitost, on na tom vytrvale pracuje, jezdí tam a potkává se s novými lidmi. Já jsem se spíš věnoval věcem na komunální úrovni.

Petr: Já to zvládám docela dobře. Beru to tak, že gymnázium je škola velice obecná a každý by se měl sám profilovat. Já se profiluju směrem k humanitním vědám. Snažím se udržet si známky na nějaké úrovni, ale nehrotím to. Projektů, kterých se účastním, jako jsou právě studentské simulace, není málo a teď ještě Koalice, takže kdybych to naopak hrotil příliš, nezvládl bych to, ale takhle vše zvládám dobře časově i psychicky.

Jak byste si asi organizovali čas v případě zvolení?

Petr: Práce zastupitele není naštěstí tak časově náročná jako práce poslance nebo senátora, takže se to dá, podle mě, zvládat docela dobře. V našem zastupitelstvu jsou například učitelé nebo ředitelé různých škol, kteří chodí zpravidla jednou měsíčně na schůze zastupitelstva a ve svém, řekněme, „volném čase“ si připravují materiály a chodí na schůze výborů a komisí.

Michal: Jak říká Péťa, být řadovým zastupitelem není až taková práce. Problém by byl, kdyby se z nás stali třeba radní, což je asi nereálný scénář, ale uvidíme. (smích) Já si z toho dělám trošku legraci, ale také nad tím dost přemýšlím, jak budu v Praze na vejšce a zároveň se plnohodnotně starat o tohle město a plnit svou zastupitelskou povinnost, ale zařekl jsem se, že ať se bude dít cokoliv, budu to tlačit, a být zastupitelem by pro mě byla vedle studia a rodiny jedna z životních priorit. Myslím si, že se to skloubit dá.

Spíš se bojím toho, že když odejdu z Chomutova, tak se ze mě stane spíš Pražák. Ono se to nezdá a člověk často řekne, že být zastupitelem je všude stejný, ale není to pravda. Jeden z důvodů, proč mám Chomutov rád, je, že je tak specifický. Proto si myslím, aby člověk mohl být chomutovským zastupitelem, musí místní prostředí znát a vyloženě v něm žít. Nicméně se budu co nejvíce snažit upírat svůj zrak k tomuto městu.

Vnímali byste to stejně i v případě, že byste v září zvoleni nebyli?

Michal: Určitě. My do toho nejdeme s tím, že je to projekt na jedno volební období. I tím že je Koalice složená převážně z mladých lidí, počítáme s tím, že za deset let bude naše pozice v chomutovské politice o dost významnější. Takže i kdybychom se tam v září nedostali, bude to pořád o zákulisní práci. A vidíme, že i když v zastupitelstvu nejsme, tak některé věci, na které jsme upozorňovali, se i přesto mění. Samozřejmě bychom v tom zastupitelstvu rádi seděli, ale rozhodně neskončíme, pokud bychom se do zastupitelstva nedostali.

Petr: Jak říkal Michal, Koalice není na jedny volby. Moje šance na zvolení není vůbec jistá, ale věřím, že i tak jsem schopný odvádět dobrou práci, aby se tohle město zlepšovalo. Je to i o té občanské angažovanosti a politika je věc, co mě hlavně baví. Věci, které jsou potřeba v Chomutově změnit, je třeba dělat nejen z pozice zastupitele.

Co vás na tom baví?

Petr: Baví mě, že můžu měnit věci, které mě štvou, a udržovat věci, které považuju za správný a měly by tak zůstat ideálně navěky. Baví mě, že za komunální politikou jsou vidět konkrétní výsledky. Jako zastupitel vidím, že třeba chátrá nějaká historická budova, tak to můžu z pozice města ovlivnit tak, že se za pár let začne opravovat. Nakonec z ní bude krásné perspektivní místo. Takových příkladů je celá řada a i ta konkrétnost mě na tom baví.

Michal: Mě obrovsky baví to, že jsme součástí změny a věřím, že to může být jenom lepší. Tohle město je plný mladých talentovaných lidí, ale my prostě vidíme, že nemají touhu se sem vracet. Ať se bavím s kýmkoli, kdo má kariéru v Chomutově už za sebou, tak ho mrzí, že se sem mladí nevracejí. Protože kde je mládí, tam je život, a tím pádem to město neumře. Chceme, aby se sem mladí lidé měli motivaci vracet a pomáhat Chomutov oživit.

Co si myslíš, že jim tady chybí?

Michal: To je jednoduchá otázka, na kterou je strašně těžké odpovědět. Já se bavím s mladýma lidma a ptám se jich na to samé. Někdo neví, někdo odpoví „sociální vyžití“, což je také pravda, ale co si já osobně myslím, je perspektiva. Mladý člověk, když tu bude žít, se tady zapyká na dvacet let a bude to pro něj monotónních dvacet let, ale já si myslím, že mladí potřebují mnohdy nějakou změnu. Chomutov je super pro lidi, kteří se chtějí usadit, ale to jej bohužel nepožene dopředu. Obávám se, že Chomutov přitom právě na absenci mladých lidí jednou dojede.

Petr: Já si myslím, že v Chomutově mladým lidem chybí kultura. Hodně o tom mluví. Kultura chybí obecně na celém severu, protože kultura v České republice je hlavně v Praze a okolí a potom na Moravě, ale v severních Čechách toho moc není.

Michal: To ale není tím, že by tady nebyla kultura nebo lidi, kteří se jí věnují. Spíš tady kultura vždycky zapadne někam dozadu, kde nemá pro politiky nebo normální lidi takovou prioritu. U nás to známe z příkladu sportu. Místní společnost Kultura a Sport sdružuje jak sporty, tak kulturní spolky, ale vždycky má sport navrch. Kultura nemá takové výsledky nebo je nemá hned, ale je stejně důležitá. Bohužel to není vidět navenek, tak se na ni kašle.

Petr: Prostě člověk nikde nemá napsáno, že díky koncertu nějaké české skupiny je Chomutov první, ale když tady hrajeme hokej, tak jsme první v extralize.

Michal: To už se ale dlouho nestalo.

Petr: Příklad. U sportu jsou prostě nějaká čísla, že jsme dopadli skvěle. Kultura je o tom, že se při ní lidé seznamují, vznikají nová přátelství či rodiny, což posouvá města i celé regiony dál.

Michal: Líp bych to neřekl. Nikdo nenapíše, že se nadějný chomutovský houslista dostal do Pražské filharmonie. Naopak každý napíše, že David Kämpf vyhrál s českou reprezentací bronz na mistrovství světa. Já to těm lidem nezazlívám, taky jsem fanoušek hokeje. Jen mě mrzí, že je tady kultura na úkor sportu potlačována.