Petr Molinek vystupující pod přezdívkou Molda22 je youtuber, konkrétně let’s player, zaměřující se na žánr sportovních videoher. To znamená, že videohry hraje a komentuje a videa pak nahrává na svůj kanál na YouTube. Před dvěma lety zvažoval ukončení tvorby, k tomu ale nedošlo. Naopak zaznamenává souvislý nárůst sledovanosti. V rozhovoru mluví o své práci, o jejím skloubení s každodenním životem i o hrách.

Pro dnešní mladou generaci je tvorba na YouTube povolání jako každé jiné. Jak svoji práci vysvětlujete například generaci svých rodičů či prarodičů?

Paradoxně ani pro dnešní mladou generaci to stále není něco běžného a normálního. Respektive ve světě už se lidi na nás youtubery dívají trochu jiným, více chápavějším pohledem než lidé u nás v Česku, kde máme jako národ rádi ve zvyku se na spoustu věcí dívat skrze prsty. Lidi si stále ještě neuvědomují, že dnes už hry dávno nejsou to, co kdysi. Dnes jsou hry jedno z nejsilnějších a největších médií. V herním průmyslu se točí větší peníze než například ve filmovém. Hry vytvářejí často obrovské firmy se stovkami či tisíci zaměstnanců. Na hře se podílejí režiséři, scénáristé, herci, hudební orchestry a mnohdy už v dnešní době hra dokáže poskytnout lepší a silnější zážitek než například film. Lidé je ale stále vidí jako nějakou „blbůstku“ pro malé děti, přitom to již dávno není pravda.

Spousta lidí si také nedovede představit, co vše práce youtubera obnáší, jaké množství práce s tím je, pokud to člověk dělá dobře a poctivě, co vše musí umět, co vše musí obětovat a podobně. S nepochopením či posměchem se tak člověk v mé pozici potkává pravidelně, ať už v bližším či vzdálenějším okolí. I rodina to z počátku považovala za hloupost a až po pár letech začali vše trochu lépe vnímat. Chápali vždy, že je to něco, co mě baví, ale považovali to za ztrátu času. Jak ale čas běžel a kanál začal po několika letech růst a postupně se z toho vyklubala i možnost drobného přivýdělku, názor se postupně měnil. Otec byl, pokud si dobře pamatuji, původně také v pozici, kdy to moc nechápal, ale postupem času se o to začal zajímat, a nakonec nyní sleduje úplně všechna má videa. Dokážeme se o tom pobavit, probrat vše kolem a je na mě svým způsobem i hrdý.

Běžně se setkávám s nechápavou reakcí na sledování let’s play videí. Jak odpovídáte na otázky, proč se na vaše a jim podobná videa lidé dívají, když si mohou hru sami zahrát?

Těch důvodů by se našlo více. Jednak důvod finanční, protože hry nejsou úplně nejlevnější záležitost, je jich spousta a také jsou některé dostupné exkluzivně jen na určité platformy. Pokud má někdo o danou hru zájem, ale nemá možnost si ji zahrát, může sledovat let’s play. Přidaná hodnota je osobnost člověka, který let’s play natáčí. Většinou si lidé najdou někoho, kdo jim přijde z nějakého důvodu sympatický, zajímavý, vtipný či ideálně vše dohromady, a tak nejen, že mají možnost si hru užít, aniž by ji hráli a museli si ji koupit, ale mohou se u toho i pobavit nebo se něco dozvědět.

Jak jsem ale zmínil, těch důvodů může být mnohem více. Spousta lidí nemá mezi kamarády někoho, kdo by se o hry zajímal, a tak si nemají o hrách s kým popovídat, vyslechnout si názor a vidět a slyšet něčí reakci na svou oblíbenou hru, na její příběh či postavy. Toto může youtuber suplovat. Zvlášť když ho sledují už déle, dobře ho znají, a tak ho svým způsobem částečně mohou vnímat jako „kamaráda“.

Někdo zase například nemá na hraní trpělivost, čas, chuť, nemá dostatečné silné PC a tak dále a tak dále. Čili těch důvodů, proč někdo sleduje let’s playe, je opravdu hodně. A když někdo může trávit hodiny sledováním seriálů, telenovel, reality show, televizních soutěží a připadá mu to normální, tak stejně tak se někdo jiný může pobavit u sledování let‘s playe.

Co naopak vás konkrétně nejvíce baví na práci youtubera?

Od malička jsem miloval počítače a hry a zůstalo mi to dodnes. Když se před několika lety začaly objevovat první let’s playe a herní videa, zaujalo mne to. Přišlo mi to jako zajímavý nápad a také možnost, jak se o svou vášeň ke hrám s někým podělit, jelikož sám jsem mezi kamarády neměl nikoho, kdo by se hrám věnoval a bavil se jimi do takové míry jako já. Navíc mě velmi baví práce s grafikou, která je k tomu také potřebná, vymýšlení kreativních věcí, práce se střihem videa a podobně. Ale hlavně jsem doufal, že má videa udělají někomu radost, vytvoří mu úsměv na tváři po těžkém dnu v práci či ve škole. Hrozně mě hřeje u srdce, když v komentářích vidím, že má práce měla nějaký význam a má videa někoho zaujala či potěšila.

Myslel jsem, že mohu být celosvětově úspěšný, byla to naivita

Nejstarší video na vašem kanálu je z roku 2013. Zaujalo mě, že je v angličtině. Předpokládám, že cílem bylo prosadit se u mezinárodního publika. Proč jste od tohoto cíle upustil?

Většinu původních videí v angličtině jsem smazal, ale pro pobavení jsem některá nechal jako takovou zajímavou vzpomínku. Byla to tehdy vyloženě má naivita a myslel jsem si, že když ovládám angličtinu, mohu mít mezinárodní kanál a být časem úspěšný celosvětově. Nicméně po nějaké době jsem se rozhodl, že bude asi jistější a lepší se soustředit na tvorbu a kanál v češtině pro diváky české a slovenské. A myslím si, že to nakonec bylo rozhodnutí správné.

Když jste začal natáčet v češtině, musel jste v určitém ohledu, na mysli mám především budování komunity, začít téměř od nuly. Jak náročné to bylo?

Toto problém nebyl, protože upřímně řečeno, v původním anglickém formátu ten kanál v úvodu nebyl vůbec úspěšný a sledovanost byla hodně nízká. Čili jsem „restartem“ na českou tvorbu více méně o nic moc nepřišel. I poté v češtině to chtělo spoustu trpělivosti a tvrdé každodenní práce a obětovaného času. Zde je možná i drobná rada pro ty, které by něco podobného zajímalo, uvažují o tom či už sami začali a nedaří se jim: klíčem je vydržet a mít trpělivost. Takové štěstí mít ze dne na den hromadu sledujících, odběratelů, obrovské množství zhlédnutí u svých videí, to se povede opravdu jen málokomu a výjimečně a často je v tom i velká porce štěstí. Většina lidí si to musí odpracovat a vysloužit postupem času. Čili pokud to člověka baví, nesmí ho počáteční neúspěch odradit. Já byl od toho odrazován spoustou lidí několik let, než se to někam dostalo. A i pomalý růst je růst, pokud je pravidelný. Stále patřím spíše k menším kanálům, ale jsem spokojen a jsem vděčný za každého sledujícího.

Konkurence by sportovním hrám prospěla

Ještě chvíli zůstaneme u toho, jak se vaše tvorba během let proměnila. Momentálně se zaměřujete téměř výhradně na sportovní tituly. Proč? Přizpůsobuje se tvorba spíše vašemu vkusu anebo poptávce diváků?

Dalo by se říci, že obojí. Nikdy bych nenatáčel a nevytvářel něco, co by mě nebavilo. Protože je to pro mě stále hlavně koníček, nechci natáčet „na sílu“ něco, co by mě nebavilo jen proto, že by to třeba mělo u lidí větší úspěch a větší sledovanost. Nicméně postupem let se to vyprofilovalo tak, že největší zájem byl u lidí o sportovní hry, a tak jsem se na ně začal zaměřovat více, až se časem staly v podstatě hlavní a jedinou náplní. Rád bych natáčel i nesportovní hry, ať už hry příběhové, RPG, strategické či jiné, jelikož jak jsem zmínil, hry mám rád odmalička, a to všechny možné žánry. Ale nyní už můj kanál sledují především lidé, které zajímají spíše sportovní věci, a míchat vše nyní dohromady by nebylo ideální a nebylo by to ani časově možné. Sportovní hry mě však také velice baví čili je to fajn a v pořádku jak pro mě, tak pro mé diváky.

Velká část sportovních titulů čelí od hráčů i novinářů tradiční kritice, že nové ročníky nepřináší potřebné inovace a kvalitativně i množstvím a rozmanitostí nabízeného obsahu dosti stagnují. Neunavují vás?

Mnohdy je to pravda, a ne vždy jsou ve zmíněných pravidelně vydávaných titulech novinky, jaké by si člověk představoval. A občas se stane, že je těch změn opravdu jen naprosté minimum a je to spíše tahání peněz z lidí. Přitom většinou jde o tituly, které vydělávají velké množství peněz a o velké korporace s obrovským počtem zaměstnanců, které by si mohly dovolit i přes málo času na vývoj těch změn a vylepšení více. Ale na druhou stranu nikdo nenutí lidi každý rok tu hru kupovat. Kdo nechce, může si počkat rok či dva, a kdo danou hru má velmi rád a baví se u ní tak či onak, tak se mu to jednou ročně vyplatí a stejně si ji užije. Větší konkurence by prospěla, protože by to donutilo firmy na hrách asi trochu více „zamakat“. Na rozdíl od jiných žánrů, kde je her a firem, které je vytvářejí, velké množství, sportovní hry v daném odvětví dělá většinou jedna, maximálně dvě firmy, a ten nedostatek konkurence je znát.

Kdysi jste si postěžoval, že diváci na YouTube sledují tvůrce, jejichž tvorbu nepovažujete za příliš kvalitní. Přetrvává u vás tento dojem?

To jsem zmínil trošku ve frustraci. Nicméně ten dojem stále mám, protože je spousta kanálů v Česku i ve světě, jejichž tvorba je přinejmenším pochybná nebo rovnou nekvalitní. Nedávají si na tom záležet, kašlou na diváky, na grafiku kanálu, na náhledy videí a tak dále a tak dále, ale přesto vydělávají miliony. Samozřejmě chápu, že každý má jiný vkus a každého baví něco jiného, a to plně respektuji, ale přeci jen se člověk neubrání podobným myšlenkám, když vidí někoho, kdo jediné, co dělá je, že řve, sprostě nadává, nemá absolutně žádnou slovní zásobu či nějakou myšlenku, krká a prdí, a to je vše, a přesto se nějakým způsobem stane velmi úspěšným. Ovšem i to může být někdy chytrá marketingová strategie a ten člověk takový ve skutečnosti nemusí být. Nicméně toto je téma na hrozně dlouho a ono je asi lepší soustředit se na sebe, co člověk může zlepšit u sebe než hledět na ostatní. Nějaká závist nebo nepochopení člověku stejně nijak nepomůže.

Co tedy podle vás určuje sledovanost, není-li to kvalita obsahu?

Na to je těžké odpovědět. Někdy je to i o štěstí, o využité příležitosti, o cílové skupině diváků a podobně.

Streamy jsou výhodnější, sám preferuji let’s playe

Mnozí autoři let’s play videí přecházejí na formát živého vysílání. Vy občas také streamujete, ale většinu obsahu předtáčíte. Bylo by pro vás výhodnější přejít čistě na live stream, ať už na YouTube či na jiných platformách? Pokud ano, co vás stále drží u klasického let’s play formátu?

Na let’s play formát jsem zvyklý, nejvíce mi vyhovuje, a ačkoliv je pracnější a zabere více času než živé streamování, tak u něj zase odpadá určitá nervozita, která se pojí s živým vysíláním. A já jsem vždy byl a vždy budu stydlivý člověk a trémista. Člověk si může u klasického natáčení lépe uzpůsobit čas a rozvrhnout práci dle potřeby. Obě varianty mají svá pro a proti. Výhodnější jsou spíše streamy a je fajn živě komunikovat s fanoušky, ale ačkoliv mám v plánu začít streamovat trochu pravidelněji, klasické let’s playe budou asi stále tou hlavní náplní mého kanálu. Jako divák, pokud se občas najde chvilka se na něco podívat, tak také preferuji spíše klasický let’s play, zvláště například u příběhových her, jelikož během streamu diváci toho člověka rozptylují, nesoustředí se tolik na hru, uniknou mu některé věci a podobně.

Jak důležitá je pro vás komunikace s diváky? V živých vysíláních i klasických videích jim věnujete poměrně značné množství času. V sérii NHL jste dokonce vytvořil virtuální hráče podle svých podporovatelů. Prohloubilo například tuto komunikaci přidání předplatitelského programu na YouTube?

Toto je něco, na čem si již roky zakládám a co dlouhodobě nechápu u spousty ostatních youtuberů. Vždy mi to vadilo a chtěl jsem to dělat jinak. Komunikace s fanoušky je důležitá, oni jsou pro kanál to nejdůležitější, a to nejmenší, co pro ně člověk může udělat, je přečíst si jejich komentáře a alespoň stručně odpovědět či poděkovat. Samozřejmě chápu, že pokud má nějaký kanál miliony diváků, a tím pádem u každého videa tisíce komentářů, už to není úplně reálné. Ale i většina menších youtuberů, kteří tolik komentářů nemají, je většinou ignorují úplně nebo si je přečtou, ale na většinu neodpoví. Já se snažím podle času odpovědět vždy na všechny komentáře, i když jich někdy bývá u videa několik stovek. Někdy to jde rychleji, někdy to pár dnů zabere. Sám vím z druhé strany, jaký je to fajn pocit, když vám na YouTube výjimečně autor videa na váš komentář odpoví. Čili se to na svém kanálu snažím dodržovat a jsem rád, když to lidem dělá radost.

Co se týče možnosti podpory v rámci členství kanálu, předplatitelského programu na YouTube, to bylo něco, co této platformě oproti oblíbenému Twitchi chybělo. Je určitě dobrý krok, že tuto funkci zavedli, a určitě se dá zajímavými způsoby použít a ještě prohloubit tu interakci s fanoušky, zajistit pro ně nějaké odměny a podobně. Není to povinné a nesmí se to přehánět, aby se lidé, kteří touto formou youtubera nepodpoří, necítili nějak znevýhodněni.

Zhruba před dvěma lety jste oznámil svůj konec, nebo alespoň delší odmlčení, na YouTube. To vám nevydrželo ani měsíc. Chybělo vám tolik natáčení?

Sešlo se tehdy více věcí najednou. Jak pracovní záležitosti, tak osobní, navíc natáčel jsem těch videí opravdu spoustu, nedařilo se mi tak, jak bych si představoval, a vše dohromady na mě nějak dopadlo. Chtěl jsem skončit nebo si dát alespoň pauzu. Nakonec k pauze došlo, ale byla poměrně krátká. I to mi však stačilo si od toho všeho trošku odpočinout, a navíc mi to chybělo a rozhodnul jsem se pokračovat.

Jako hlavní důvod avizovaného konce jste tehdy uváděl nedostatek volného času. To se také pojí s tím, že se netajíte, že výdělek z YouTube vás neživí a jste také klasicky zaměstnán. Vy ovšem stále vydáváte video denně, někdy i více. Co se na vašem přístupu k nedostatku volného času změnilo?

Ano, to byl jeden z hlavních důvodů a stále je to zásadní problém. Pokud to chcete dělat opravdu pořádně, je za tím spousta práce a spousta času a toho je bohužel nedostatek. Celý den jsem klasicky ve svém hlavním zaměstnání a potom, co dorazím z práce, okamžitě začínám s prací na YouTube. Natáčím, stříhám, připravuji grafiku, pracuji na kanále, odpovídám na komentáře a podobně. Člověk ani nemrkne a je najednou pozdě večer a je potřeba jít spát, protože brzo ráno je potřeba zase vstávat do zaměstnání. Tehdy si to na mně vybralo svou daň, protože po řadu let tím trpěl můj osobní život. V podstatě jsem neměl žádný volný čas, a ačkoliv kanál rostl, rostl pomalu a nějaké hmatatelné výsledky se nedostavovaly. Tím pádem logicky na člověka přijdou myšlenky, jestli má dále smysl obětovat veškerý volný čas. Nyní jsem na tom časově stejně a veškerý můj volný čas po práci trávím prací kolem svého kanálu. Ale nyní už je situace odlišná v tom, že postupem let jsem se vypracoval do pozice, kdy už mi YouTube něco málo vydělává, a tak je ten investovaný čas a práce znát a potřebuju v tom vytrvat, pokud se to má posunout dále. Dříve bylo jedno kolik videí natočím, jak moc věnuji editaci a přípravě, a kromě dobrého pocitu to žádný hmatatelný výsledek nemělo. To potom může člověk ztrácet motivaci. Uvidíme, jak to půjde dále, protože už mám svůj věk a je potřeba myslet taky na založení rodiny, a to by v současné situaci nešlo skloubit dohromady.

Děkuji za rozhovor.

Mnohokrát děkuji za rozhovor a přeji vám i čtenářům v současné době hlavně pevné zdraví, úsměv na tváři, spokojenost a osobní, studijní či profesní úspěchy.