„Objevuje se tu jev, který známe i z posledních prezidentských voleb, tedy naznačovaná či přímo ohlašovaná kandidatura lidí s podobným elektorátem, jejichž voliči se rekrutují spíše z vládního tábora. Jako je třeba Marek Hilšer, Danuše Nerudová, Petr Pavel nebo Pavel Fischer,” říká v rozhovoru doktorand politologie z FSV UK a dlouhodobý spolupracovník Studentských listů Aleš Michal. „Pokud by se podpora na provládním spektru roztříštila do extrémních podob, tak se může stát, že opozice na tom získá tolik, že uvidíme druhé kolo Andrej Babiš versus Tomio Okamura,” dodává v rozhovoru o turbulencích kolem hledání nové české hlavy státu. 

Víme, že v posledních dnech se vyvrbila spousta jmen nových zájemců o prezidentský post, kteří ohlásili svou kandidaturu ve volbách příští rok v lednu. Vidíš tu někoho, o kom bys tipoval, že do voleb půjde, jenom to ještě neohlásil?

Obecně se dá říci, že ohlásit kandidaturu s menším předstihem před prezidentskou volbou mohou ti lidé, kteří jsou veřejnosti známí, nemusejí se představovat a informovat veřejnost dopodrobna o svých názorech, protože se v už v mediálním prostoru pohybují. Dá se předpokládat, že takoví lidé se ještě objeví.

Když mluvíme o načasování oznámení kandidatury, tak jsem si všiml, že spousta politiků se snaží orientovat své rozhodnutí na září. Opoziční hnutí ANO i SPD oznámila, že svého kandidáta představí v září, stejně jako k tomu směřuje vládní koalice. Rozhodně se ještě objeví další kandidáti a budou to lidé s větší šancí, protože budou známější.

V případě, že by všichni avizovaní zájemci o prezidentský post skutečně kandidovali, byl by ve volbách příští rok značný přetlak. Očekáváš, že někteří nesplní podmínky pro kandidaturu, tedy 50 tisíc podpisů občanů nebo podpisy od poslanců či senátorů?

Pravděpodobně se to stane velké části z nich, protože sehnat padesát tisíc podpisů je poměrně náročná podmínka pro lidi, kteří nejsou etablovaní v mediálním prostoru. Problém bude u těch, kteří za sebou nemají politickou, stranickou podporu a označují se za nezávislé. Respektive takoví, kteří ve známost vešli až ve chvíli, kdy se začalo mluvit o prezidentské volbě a předtím toho o nich nikdo moc nevěděl.

Z kandidátů, kteří kandidaturu k dnešnímu datu oznámili, což je asi dvacet lidí, možná skoro polovina či více než polovina ony zákonné podmínky nebude schopná splnit.

Když mluvíš o tom, že nezávislí budou mít horší pozici, připomíná mi to, že při minulé prezidentské volbě vystupovala jako nezávislá většina relevantních kandidátů, straničtí kandidáti byli tuším dva, Petr Hannig za Rozumné a Jiří Hynek za Realisty, tedy dvě marginální vyhraněně pravicové strany. To je směrem k této volbě velký rozdíl.

Já bych to ještě trochu rozdělil a neházel všechny nezávislé kandidáty do jednoho pytle. Jsou nezávislí kandidáti, kteří nemají vůbec žádné propojení s politikou, jako je Tomáš Březina či Alena Vitásková, která pravděpodobně ani nezíská potřebné podpisy.

Potom jsou nezávislí kandidáti, kteří jsou však definovaní svým politickým proudem, názorem, podporou ze strany politiků. To je třeba předseda odborů Josef Středula, který nechce být stranickým kandidátem, ale na druhou stranu je poměrně jasně propojen s konkrétním politickým směrem. Takoví kandidáti mají šanci větší, na druhou stranu zkušenost z předchozích dvou voleb nám ukazuje, že v konečném důsledku nakonec vyhrál politik. A vyhrál člověk, který byl spojen s tradiční politikou.

Velká část voličů Miloše Zemana pravděpodobně bude mezi kandidáty hledat někoho, kdo má z kandidátů nějakou politickou zkušenost. A když jdou do souboje lidé bez jakékoliv politické zkušenosti, tak je to dost limituje.

Spekuluje se, koho jako kandidáta nasadí koalice Spolu jako nynější nejsilnější hráč české politiky. V médiích rezonovalo jméno Fialova bezpečnostního poradce Tomáše Pojara.

V posledních měsících se tato debata silně vyrojila zejména směrem k ODS, což je přirozené, protože je to nejsilnější strana v rámci koalice Spolu i vlády, její postavení je velmi dominantní. Dává logiku, že se snaží vygenerovat někoho z centra strany. Je však třeba dávat pozor na to, aby jméno nebylo se stranou spjato tak silně, aby dokázalo získat podporu ostatních stran, ať už v rámci koalice Spolu či vládní koalice.

Podle slov premiéra Petra Fialy, který se stále snaží lavírovat a rozhodnutí odsouvat, to vypadá, že je tu snaha vládní koalice mít kontrolu nad svým prezidentským kandidátem. Objevují se ale však zprávy o tom, že bude složité se shodnout na jednom člověku, pět stran vládní koalice jsou si přece jenom ne úplně podobné.

Kandidátů s podporou vládních stran tak zřejmě bude více. Zřejmě to dává logiku, aby si voliči pětikoalice mohli vybrat mezi dvěma až třemi kandidáty, kteří od sebe budou dostatečně odlišní, ale zároveň stále reprezentovali vládní stranu politického spektra.

Podle informací, které mám já a které z procesu hledání kandidáta Spolu různě prosakují, vyplývá, že ODS by ráda postavila kandidáta spojeného s ní, naopak lidovci by spíše podpořili nezávislou, více nadstranickou osobnost.

Bude to pravděpodobně o hledání o kompromisu. Jak jsem říkal, poměrně vysoká poptávka po hledání vlastního kandidáta byla u ODS, u lidovců i TOP 09 je potom otázka, do jaké míry by dokázali vygenerovat jméno, které by dokázalo získat podporu všech stran.

Cesta podpory nezávislého kandidáta je otevřená a určitě jde o zvažovanou variantu. Dávalo by to smysl ve chvíli, kdy se podaří takového kandidáta propojit s obhajobou kurzu ne nutně vládní politiky, ale s odporem ke kandidátům z opačného, současného opozičního tábora. To bude ještě více klíčové než jeho přímá obhajoba kroků Fialovy vlády.

Vládě přece jenom v důsledku krizí a situace z posledních měsíců bude klesat popularita, může dělat rozhodnutí, která nebudou všemi přijímána pozitivně, a to samozřejmě limituje možnost postavit kandidáta, která bude s vládou jednoznačně spojen a bude jejím mluvčím. Podpora nezávislého kandidáta by byla v takové konstelaci logickou cestou.

Spekulovalo se o kandidátech spojených s ODS, předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, senátorce Miroslavě Němcové či europoslanci a exministru obrany Alexandru Vondrovi. Nepředpokládáš tedy, že by Spolu šlo touto cestou?

V tuto chvíli to vypadá, že ne. Na druhou stranu, všichni tito tři kandidáti jsou poměrně mediálně známí, takže prostor pro ohlášení jejich kandidatury by byl i na podzim. Musela by tomu ale předcházet širší dohoda uvnitř koalice, protože jak jsem říkal, spousta politiků z ostatních stran koalice by mohla mít problém s tím, že by jméno bylo tolik jednoznačně spojeno s ODS.

Mluvil jsi o více kandidátech spojených s vládou. Nemůže se pak stát, se vládní scéna bude rozštěpená a v důsledku to posílí kandidáty opozice, tedy především ANO či SPD?

Objevuje se tu jev, který známe i z posledních voleb, tedy naznačovaná či přímo ohlašovaná kandidatura lidí s podobným elektorátem, jejichž voliči se rekrutují spíše z vládního tábora. Jako je třeba Marek Hilšer, Danuše Nerudová, Petr Pavel nebo Pavel Fischer. Pokud takových kandidátů bude „nekontrolovaný počet” a pokud tam nedojde k vzájemným strategickým dohodám, aby se podpora netříštila, tak samozřejmě i ve spojení se zmíněnými ekonomickými problémy a v tom, co může ještě všechno na podzim nastat, může opoziční tábor posílit.

V opozici jsou dva silní potenciální kandidáti, kteří by do volby mohli promluvit. To jsou Andrej Babiš a Tomio Okamura. Jejich domovská hnutí ANO a SPD oznámily, že svého kandidáta představí v září, což je v jejich případě vzhledem k jejich známosti v pořádku, snažit se nepřepálit začátek. Pokud by se podpora na provládním spektru roztříštila do extrémních podob a kandidátů bylo třeba sedm či osm, tak se může stát, že opozice na tomto získá tolik, že uvidíme druhé kolo Andrej Babiš versus Tomio Okamura.

Je tudíž potřeba, aby spolu s vládní koalicí a v kooperaci s jednotlivými kandidáty jako takovými došlo ke kontrole, strategickým jednáním, které by vygenerovaly omezený počet kandidátů, kteří by pak měli větší šanci jít do souboje s někým z opačného spektra v druhém kole.

Mluvil jsi s kandidátech spojených s opozičními, populistickými hnutími, Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou. Jak může do voleb promluvit Josef Středula, který se s vládním táborem shodne na prozápadním směřování, ale v ekonomicko-sociálních otázkách představuje jako odborář její ideový protipól?

Kandidatura Josefa Středuly je zajímavá. Určitě osloví spoustu potenciálních voličů Andreje Babiše, je spojen s levicově-konzervativním proudem, sociálně demokratickým smýšlením, což je zajímavé z toho pohledu, že sociálně demokratická strana jinak ani nemá ve sněmovně své zástupce.

Je to schopný manažer, člověk, který z odborů udělal do značné míry politicky respektovanou instituci, což mu v očích voličů může pomoct. Získává podporu z mého pohledu i překvapivých míst, kde bych očekával, že budou orientována spíše doprava. Na druhou stranu jeho šance může ovlivnit to, jak moc negativně je vnímaný určitou částí veřejností, a to, jak se případná kampaň povede jeho zřejmě hlavnímu konkurentovi, Andreji Babišovi.