Ve svém únorovém projevu Putin prohlásil, že nehodlá prodlužovat smlouvu se Spojenými státy ohledně vzájemných kontrol atomového arzenálu. Není ovšem jediný, kdo eskaluje napětí v rámci mezinárodních smluv, které mají předejít zbytečnému konfliktu mezi zeměmi disponujícími atomovými zbraněmi.
Na území Iránu se v lednu našel uran, který je dostatečně obohacený na to, aby se z něj dali vyrobit zbraně. Ač je uran těsně pod hranicí obohacení, jež stanovuje možnost využití pro atomové zbraně, látky se našlo dostatek pro využití v jiných typech zbrojního průmyslu. Írán by k tomuto uranu neměl mít přístup, již v minulosti vědci totiž varovali, že by již mohl mít dostatek paliva k vyrobení atomové zbraně.
Uran je důležitým komponentem pro nukleární fúzi, která probíhá v jaderných elektrárnách. Aby mohly elektrárny využívat jadernou energii, potřebují získat obohacený uran, ze kterého mohou energii vyrábět. Na výrobu je typicky potřeba uran, který je obohacený zhruba ze pěti procent. V moment, co státy zvládnou obohacovat uran i na více procent je ovšem možné ho začít využívat i pro armádní účely. Uran obohacený na zhruba devadesát tři procent může sloužit i pro použití přímo v atomových zbraních. Čím více zemí bude schopných obohatit uran na více než osmdesát procent a čím více zemí bude opouštět mezinárodní smlouvy, tím menší bude záruka, že země nebudou tajně vyvíjet zbraně a ohrožovat tím zbytek světa.
Další zemí, která hlásí vylepšení svého atomového arzenálu je Severní Korea. Ta minulý měsíc opět testovala své balistické zbraně a světu tím dokazovala, že je schopná je použít pro případný útok. Čína také v minulých měsících několikrát prohlásila, že hodlá vyvinout atomové zbraně na úrovni Moskvy a Washingtonu.
Putinova ambice neprodlužovat mezinárodní smlouvu Nový START může mít negativní vliv a nezvratitelné následky na mezinárodní dohody o atomových zbraních. Organizace jako je například Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) mají za úkol kontrolovat stav a počet zbraní jednotlivých členských zemí. Její funkčnost ovšem závisí na ochotě zemí spolupracovat, protože čím více států přestane dodržovat stanovené limity, tím méně efektivní bude celková diplomacie týkající se zbraní takového kalibru.
