Emil Holub jako lékař, cestovatel a kartograf českého původu zmapoval značnou část Afriky, kam nikdo jiný předtím nevkročil. Za svůj život podnikl na černý kontinent dvě cesty, během nichž dokumentoval tamější faunu, flóru a domorodé obyvatelstvo. Dnes je tomu přesně 174 let od jeho narození.

První cestu do Afriky podnikl Emil Holub spolu se svým doprovodem v roce 1872 s cílem objevit prameny řeky Nil. Během práce v Kapském Městě se rozhodl přidat k výpravě na území afrických domorodých kmenů, kde se poprvé setkal s domorodým obyvatelstvem.

V rámci cesty Holub dokumentoval řadu druhů zvířat a rostlin a prováděl detailní studie toho, jak žijí lidé v afrických domorodých kmenech. Mezi kmeny, na které Holub narazil během své dvouměsíční výpravy, byli mimo jiné i Loizové. Výprava dokonce dostala možnost setkat se s tamním králem, který si, ač byl tyranem, Holuba oblíbil a pomohl mu v dalších cestách po okolí, při nichž se podařilo poprvé zmapovat Viktoriiny vodopády.

Svou druhou cestu naplánoval Holub za podpory tehdejšího rakousko-uherského císaře. Holubův původní plán byl procestovat Afriku od jihu až po Egypt. Během cesty se ovšem vyskytly takové komplikace, že byl Holub donucen ukončit svou cestu dříve a vrátit se zpět do Čech. Po dokončení expedice napsal svou knihu Druhá cesta po Africe.

Po návratu zpět do Rakouska-Uherska uspořádal sérii výstav v Praze na Střeleckém ostrově a ve Vídni, na které se přišlo podívat více než 190 tisíc lidí. Za svůj život napsal skoro třicet odborných publikací a zasloužil se o mnoho vědeckých ocenění. Jeho životní příběh se stal námětem několika kinematografických snímků včetně filmu Jára Cimrman ležící, spící.

Vědecký dvoutýdeník je seriál Studentských listů, který vychází každý druhý čtvrtek. Zabývá se novými technologiemi a aférami ze světa vědy.