Skupina sedmi průmyslově nejrozvinutějších ekonomik světa se minulý víkend sešla v anglickém Cornwallu, aby projednala společný přístup k aktuálním problémům. Mimo jiné se zabývala rostoucím vlivem Číny v rozvojových zemích, zvládáním pandemie i pobrexitovým obchodem mezi Evropou a Británií. Summitu se zúčastnila i britská královna Alžběta II., která pozvala na čaj na zámek Winsdor amerického prezidenta Bidena s první dámou.
Předchozí schůzky tzv. skupiny G7 (USA, Spojené království, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Kanada a také představitelé EU) nebyly zdaleka tak poklidné jako ta letošní. Důvodem je především absence bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, který působil rozruch nejen na domácí půdě, ale právě během summitů, kde mimo jiné také nazval výroky kanadského premiéra za nečestné a slabošské.
Na předešlých summitech se tak zemím na většině věcí nepovedlo shodnout, což se letošní rok změnilo. Minimálně podle hostitele a britského premiéra Borise Johnsona – ten summit nazval historickým a úspěšným a snažil se stavět do role silného lídra, který si poradí i bez Evropské unie.
Co se letos probíralo?
V rámci jednání o vztazích mezi Británií a Evropou se nepodařilo vyřešit problémy spojené se severoirským protokolem, které spočívají v kontrolách surovin na hranicích mezi Irskem a Spojeným královstvím. Boris Johnson o problému i vzájemných vztazích vyjednával s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a německou kancléřkou Angelou Merkelovou, ale žádný z evropských představitelů nepředstavil funkční řešení problémů spojených s brexitem. Summit tak byl spíš jen začátkem pokusu o jejich řešení.
Premiérovou účast na summitu ve funkci amerického prezidenta si odbyl Joe Biden, který za jeden ze svých hlavních bodů vytyčil řešení čínských vztahů s rozvojovými zeměmi. Zástupci sedmi nejrozvinutějších ekonomik se neshodli na jednotném plánu, jak zmírnit vliv Číny na rozvojové státy, hlavně proto, že mají s asijskou zemí různorodé vztahy. Biden tak představil jen vágní model, v rámci něhož by zástupci G7 mohli nabídnout alternativu k půjčkám od Číny pro země třetího světa. Je však otázkou, do jaké míry bude fungovat, protože jeho značná část ještě nebyla představena. Až na Bidena se navíc světoví lídři zdrželi zásadních výroků na stranu komunistického režimu v Pekingu, Boris Johnson dokonce diplomatické jednání s Čínou ve své závěrečné práci ani nezmínil.
Všech sedm zemí přislíbilo pomoc rozvojovým zemím se zvládáním pandemie. Chtějí jim poslat miliardu vakcín, ovšem nikdo z lídrů nespecifikoval, jak je plánují dodat včas. Lze tedy polemizovat nad tím, do jaké míry jde jen o hezká slova, za kterými není reálná motivace zemím v krizi pomoct, zvláště když mnoho zemí G7 ještě stále proočkovává své obyvatele. Dalším problémem je fakt, že podle WHO je potřeba aspoň 11 miliard vakcín.
Lídři se shodli také na tom, že chtějí být do roku 2050 uhlíkově neutrální, ani zde však není jisté, zda jde o reálné sliby, nebo o kampaň. Státy dále přislíbily finanční pomoc rozvojovým zemím, aby je motivovaly k používání zelenějších zdrojů elektřiny. Kdy mají v plánu pomoc poskytnout, nevíme, což kritizovali mnozí politici i novináři.
Celkově byla jednání přínosná díky spoustě dobrých a užitečných nápadů a myšlenek, ovšem reálné plány, jak vyřešit současné problémy, chyběly. Lze očekávat, že se buď začnou zveřejňovat a specifikovat v brzké době, nebo se z nich stanou jen sliby, které se nikdy nezrealizují.
Vědecký dvoutýdeník je seriál Studentských listů, který vychází každý druhý čtvrtek. Zabývá se novými technologiemi a aférami ze světa vědy.
