Vojenské služby | Seriál rozhovorů Studentských listů s mladými rekruty z celého světa

Ayelet je osmnáctiletá dívka z Modi´inu, města mezi Tel Avivem a Jeruzalémem, která tento rok započala povinnou vojenskou službu v Izraeli. Pro Studentské listy poskytla rozhovor, kde vysvětluje, jak výcvik probíhá a jaký má názor na službu. 

Izrael je jednou z pěti zemí, ve kterých je vojenský výcvik povinný nejen pro muže, ale i pro ženy. Řadí se taky mezi země, ve kterých je vojenský výcvik nejdelší. Pro muže je to doba dvou let a šesti měsíců, pro ženy pak pouze dvou let. Vzhledem k tomu, že Izrael má rozmanité obyvatelstvo, povinný vojenský výcvik se týká pouze Židů. V určitých případech jsou rekrutováni i muži z etnických skupin Drúzů a Čerkesů.

Jakým způsobem probíhá nábor do armády?

Dostaneme náborový dopis. Izraelské obranné síly (Israeli Defence Forces – IDF) mají přístup k mnoha informacím, mezi které patří seznam osob, které jsou ke službě kompetentní.

Kdy služba začíná? Je to přímo po absolvování střední školy?

Většina z nás byla rekrutována krátký čas po ukončení školy. Záleží to zpravidla na tom, kdy má člověk osmnácté narozeniny. Pokud je vám osmnáct v květnu až červnu, pravděpodobně vaše služba začne okolo srpna. Pokud jste se narodili přes léto, pak to bude kolem listopadu. Ti, kteří jsou narození kolem listopadu, nastoupí až v březnu. Ve spousta případech se ale doba prodlouží, to zvláště pokud chcete absolvovat nějaký speciální výcvik.

Jak daleko od domova rekruti jsou obvykle v průběhu služby?

To je velmi různé. Pokud jste součástí nějakého praporu (vojáci, kteří jsou v boji nebo ve velitelství praporu), může to být dost daleko. Mimo prapor to ale bývá blíže, zvláště proto, že někteří vojáci mají speciální podmínky, při kterých tráví hodně času doma. Izrael je ale malá země, proto je těžké definovat, co je daleko.

Jak často jsou povoleny návštěvy domů?

Stejně tak jako vzdálenost od bydliště, i tohle se dost liší. Při zahájení a kurzech se rekruti vrací domů v pátek po týdnu či dvou. Říká se tomu 12/2, tedy 12 dní na základně a 2 dny doma. Ve službě to může být jak každý den nebo každý čtvrtek po týdnu či dvou. Tomu se pak říká 11/3, tedy 11 dní na základně a 3 dny doma.

Jsou dívky a chlapci na základnách odděleni?

Vůbec! Jediné opatření, které máme, je rozdělení pokojů. Dále pak pravidla, která zabrání jakémukoli potenciálnímu romantickému nebo sexuálnímu aktu, ale to je vše.

Máte nějaké speciální jednotky, ve kterých se můžete naučit speciální dovednosti, nebo se všichni učí to stejné?

Všude je spoustu různých jednotek, dokonce i v boji.

Jaká opatření jsou zavedena proti šíření viru?

Musíme nosit roušky skoro celou dobu. Vojáci na základnách jsou rozděleni do několika skupin, které se nesmí stýkat. Když sedíme ve třídě nebo auditoriu, musíme mezi sebou mít dvoumetrové rozestupy. Nejhorší je, že armáda na základnách vojáky drží, aby se nevraceli domů. Například v první vlně koronaviru v březnu mnoho vojáků zůstalo na základnách 40 až 50 dní.

Co si myslíš o povinném vojenském výcviku? Co ti to přineslo?

Upřímně, kdyby to nebylo povinné, k armádě bych se dobrovolně nepřidala, ale je to zásadní pro obranu státu. I přes to mne to v armádě baví, zvláště teď při koronaviru. Může to znít trochu ironicky, ale zdá se mi, že mne to změnilo k lepšímu. Našla jsem si přátele, a to jak dívky, tak chlapce. Proto si myslím, že by vojenský výcvik měl zahrnovat obě pohlaví. Status quo by měl být zachován a to i v případě etnických skupin.

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.