Vojenské služby | Seriál rozhovorů Studentských listů s mladými rekruty z celého světa

Stelios je třiadvacetiletý voják Kyperské národní gardy. Pro Studentské listy vysvětluje, co ho motivovalo k tomu se stát vojákem a jaké zkušenosti ve službě nastřádal. 

Stelios je původem z Agrosu, středozemního městečka v regionu Limassolu. Na Kypru je povinný vojenský výcvik pro muže a to po dobu 14 měsíců. Do roku 2016 to byly ale dva roky. Zpravidla je povinný pro řecko-kyperské obyvatele, pro Armény a Maronity je dobrovolný.

Proč ses rozhodl stát vojákem?

Po dokončení střední školy to byla moje nejlepší možnost. Na Kypru je vojenský výcvik povinný, toho jsem se já ale neúčastnil. Udělal jsem zkoušky, dostal se na vojenskou univerzitu. Po dvou letech jsem studium/výcvik dokončil a mohl začít s prací v armádě.

Jaký je rozdíl mezi povinným výcvikem a výcvikem na univerzitě?

Já jsem na svá studia musel odletět do Řecka, protože na Kypru vojenskou univerzitu nemáme. Akademie Řeckého vojenského letectva se nachází v Athénách na letecké základně Dekelia Tatoi.  Chlapci v mém věku, co absolvovali povinný výcvik, zůstali na Kypru. Povinný výcvik je víc obecný, učí se tam především civilní obraně a třeba první pomoci. Já jsem měl výcvik specializovaný. Na naší akademii bylo osm různých specializací: letecký technik, strojní technik, technik elektrických systémů, technik zbraní, technik letištních zařízení, telekomunikační technik, specialista na dodávky a člen řídící jednotky letu.

Je podle tebe nutné, aby byl v zemi povinný výcvik?

Vzhledem k tomu, že jsme pod tureckou okupací, tak určitě ano. Země je neustále ohrožená. Musíme být schopni se bránit. Není ale potřeba, aby se jí účastnily i dívky. Při případné nutnosti využití civilistů by stejně byli využiti především muži.

Jakého pluku jsi členem?

Pracuji pro kyperské letectvo, takže pluku leteckého. Mým úkolem je řídit leteckou dopravu. Vybral jsem si ji proto, že jsem slyšel dobré reference a musím podotknout, že moje volby byla ta správná. Byla to první a doposud poslední pozice, kterou jsem měl.  Nejsem přímo ten, který s letadly komunikuje. Pouze se starám o to, aby vše plynulo jak má. Informuji dále třeba o nepovolených letech, což je v kyperském leteckém prostoru značně zajímavé.

Co pro tebe byl nejnáročnější den ve službě?

Těch náročných dnů bylo spoustu. Na školu jsem nastoupil už před pěti lety, tedy tři roky sloužím u letectva. Pokud bych měl ale vybrat, pak to bylo období při požárech v roce 2017. Běžně začínáme v sedm hodin ráno, při téhle události jsme na místech museli být už v šest a byli v pohotovosti až do sedmi do večera. Tedy celkově 13 hodin. Má práce je o tom, že kontroluji situaci na 3 až 4 monitorech. Dokážete si tedy asi představit, jak náročné to bylo. Pauzy jsme měli opravdu velmi krátké. K tomu jsme se museli střídat i na nočních směnách, protože je potřeba, aby byla situace monitorována 24/7.

Zdroj úvodního obrázku: https://www.pio.gov.cy/

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.