Interpretovat výsledky komunálních voleb je velmi složité, záleží totiž, kdo si v nich co najde. Vede to k tomu, že je za úspěch mohou pokládat vládní i opoziční strany, přičemž ale české lokální politice dlouhodobě suverénně vévodí nezávislí kandidáti a jejich sdružení. Volby ale mají i své poražené: komunisty či pražskou Solidaritu. Na otázky o tom, jak výsledky hodnotit, kdo vyhrál boj o Prahu nebo co čeká mladé zastupitele, kteří do správy obcí promluví vůbec poprvé, odpovídá politolog Jakub Čapek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který se specializuje na komunální politiku.
V sobotu nám Marcela Augustová všem ukázala sloupce s vítězi voleb. Mluvila o několika typech dat: o počtu mandátů a procentuálním zisku pro strany. Co v komunálních volbách má vlastně smysl sledovat?
To je otázka, kterou si lidé kladou vždycky. Primárně jde o to, kdo se na výsledky dívá. Jako voliče by nás hlavně měly zajímat výsledky v našem městě. Lidé navíc mají často trvalé bydliště jinde, než kde reálně žijí, takže často sledují výsledky na dvou místech zároveň. Druhá otázka je, co je relevantní sledovat z pohledu aktérů voleb. Pro každou ze stran je totiž podstatné něco jiného.
Jedním z důležitých ukazatelů je určitě Praha. Kdybych se ale snažil přijít s absolutním vítězem voleb, sestavil bych si žebříček, kde bych měl zhruba pět různých ukazatelů, a zkoumal bych, jak v nich strany dopadly. Jednalo by se o volby v Praze, případně v dalších velkých městech, potom třeba počet mandátů. Tam je to ale často komplikované, protože některé strany, typicky ČSSD, kandidovaly pod jinou značkou.
To, že těch klíčových ukazatelů je hned několik, je vidět i na jednotlivých stranách a jejích představitelích. Koalice SPOLU považuje volby do velké míry za úspěch, zúčastněné strany sice ztratily nějaké mandáty, ale důvodem je, že ty subjekty šly společně často poprvé.
Za vítěze se ale považuje i Andrej Babiš. Je pak taky otázkou, do jaké míry je určení vítěze spojené i se senátními volbami, které se do toho přimíchají. Tam si musíme počkat na druhé kolo, které definitivně rozhodne. Obecně je velmi těžké výsledek jednoznačně interpretovat.
Když se přesto pokusíme podívat na výsledky komplexně, což je ale vzhledem k interpretaci složité, vidíme dominanci nezávislých kandidátů, případně jejich sdružení. Proč jsou takové subjekty tak úspěšné?
Vychází to z logiky našeho politického systému, respektive struktury obcí v České republice. Kdybychom se podívali na prvních 100 největších měst, nezávislých kandidátů tam bude relativně málo a o jejich vítězství bychom vůbec nemluvili. Navíc je potřeba vzít v úvahu, že to není nic propojeného, je to vždycky samostatná buňka kandidátů, případně místní sdružení.
Celkově jsou vítězi proto, že máme asi 6 250 obcí, a když je v každé minimálně pět lidí v zastupitelstvu a ve většině malých obcí nefungují celostátně působící strany, z logiky věci se tam prosadí hlavně nezávislí kandidáti. Bude to tak do doby, dokud by neproběhla nějaká teoretická reforma, kdy by se slučovaly obce. Na tu to ale nyní nevypadá.
Je sečteno, mandáty jsou rozdělené. Když si hypoteticky představíme situaci, která ale často reálně nastane, totiž že se někdo v osmnácti, dvaceti letech dostane poprvé do zastupitelstva. Co teď takového člověka čeká?
Každého bude čekat něco trochu jiného podle toho, v jaké municipalitě byl zvolen. Obecně se bude účastnit ustavující schůze, kde by se měl zvolit starosta a případně vybrat rada. Tu může mít každá obec, která má aspoň 15 zastupitelů a zároveň nemůže být větší než třetina zastupitelstva, což v praxi znamená, že mnoho obcí, které mají 15 zastupitelů, má pětičlennou radu.
V každých volbách se objeví případy, kdy se ustavující schůze nepovede, je tam třeba víc kandidátů na starostu, případně se nepovede navolit rada, někdy může také i kvůli dalším problémům dojít i k tomu, že se volby opakují. To jsou ale specifické případy.
Když odhlédneme od dominance nezávislých kandidátů, kterým politickým stranám se nejvíc daří zapojovat mladé lidi, aby kandidovali na komunální úrovni?
Většinou se to daří hlavně novějším stranám, třeba Pirátům. Tam je to viditelný jev i u ostatních typů voleb, třeba těch do Poslanecké sněmovny. Otázkou ale také je, jak bychom si mladého kandidáta definovali. Často se taky objevují na kandidátkách Strany zelených, která ale velmi často nekandiduje sama. U dalších stran je to hodně o jednotlivcích a není to tak systémové – ODS i KDU-ČSL mají spoustu schopných mladých lidí, ale není moc měst, kde třeba vedou kandidátku. U STAN to budou lidé kolem 30-40 let, takže už se nejedná o studenty, ale také jsou ještě relativně mladí.
Dá se říct, co by měly celostátně působící strany případně udělat jinak, aby se jim podařilo na komunální úrovni mladé přesvědčit ke kandidatuře?
Velká část stran má hodně zkostnatělou vnitřní strukturu. Typicky je to znatelné u ODS nebo KDU-ČSL, kde fungují různé okresní a krajské buňky. Do jisté míry to funguje na principu zásluhovosti – člověk několikrát kandiduje v obci, následně může kandidovat v krajských volbách, a pokud je úspěšný, může se posouvat dál. Roli často hraje i novost stran, což není jen případ Pirátů.
Když vznikla TOP 09, přišla do ní spousta mladých lidí, protože to pro ně byla možnost začít znovu a něco rovnou vybudovat, zatímco šance prosadit se třeba v ODS pro ně byla mnohem menší. Třeba u Pirátů pak zásluhovost rozhodně nebude tak silná.
Specifickým příkladem je pak v tomhle případě ANO, kterému se dost často stává, že u něj mezi volbami dochází k velkým obměnám, zvlášť pokud není jeho politik úspěšný. Jednoduše ho příště nahradí někdo jiný.
Probíhají první jednání, ta nejvíc sledovaná v největších městech. Dá se už touhle optikou říct, kdo vyhrál boj o Prahu?
V Praze se koalice bude hodně špatně stavět bez SPOLU, ale i bez Pirátů nebo ANO. Bude muset dojít ke spojení proudů, které se spolu úplně nemusí. Teoreticky by mohla vzniknout koalice SPOLU a ANO, která by měla těsnou většinu, je ale otázkou, jestli by to bylo přijatelné pro celostátní politiky z koalice SPOLU, ale i pro jejich voliče. Koalice s ANO by se poměrně špatně vysvětlovala.
Kdyby se spojila koalice SPOLU s Piráty, chybělo by k většině jedno křeslo. S SPD a Trikolorou jednat úplně nechtějí, případně se dá přibrat STAN a Prahu sobě. Co se týče primátora, je tu pořád možnost, že jím bude Zdeněk Hřib, zároveň kandidátem vítězné koalice SPOLU je Bohuslav Svoboda. V současnosti je to tak hodně věštění z křišťálové koule – známe požadavky stran, spousta možných kombinací se tak bude voličům špatně vysvětlovat.
Ve velkých městech v západní Evropě je často úspěšná levice, v Praze ale levicová koalice Solidarita úplně propadla. Dá se obecně říct, proč v Praze nikdy nebyla úspěšná a co tu má za problém?
Je to spojení několika menších faktorů. Zčásti to je tím, že Praha je suverénně nejbohatší region, patří dokonce k nejbohatším i v rámci EU. Složení voličů je tu tak úplně jiné než v jiných hlavních městech. Levicový produkt se tu navíc těžko dokáže dobře prodat.
Solidarita třeba na sociálních sítích neměla špatnou kampaň, zároveň ale neměla velký rozpočet na větší propagaci. Můžou dělat kampaň u stanic metra, ale nemají peníze na větší mítinky. Nemají ani velkou základnu v pražských částech, což je třeba výhoda hnutí Praha sobě.
Těch zastupitelů z ČSSD nebo Zelených bylo opravdu jen pár. Částečně je také potíž v tom, že jim elektorát přebírá na jednu stranu ANO, na druhou stranu Piráti i Praha sobě – tyto subjekty si voliče vlastně úplně rozcupují. Pak je tu psychologický efekt, že lidé chtějí volit vítěze, bojí se, aby jejich hlas nepropadl. Solidarita není historická značka, nemá silnou strukturu, a mladý volič to tak radši hodí Pirátům, než aby riskoval, že jeho hlas propadne.
Dříve se při skládání koalic v různých městech stávalo, že ostatní strany obcházely vítězné ANO. Dnes vidíme, že spolupráce s ním už tolik nevadí, což dokazují nové koalice v Plzni, Českých Budějovicích, ale i spolupráce v Ostravě nebo v některých brněnských městských částech. Čím to je, že taková koalice už není problém?
Praha do jisté míry mediálně zakrývá ostatní města, ve kterých už z celostátního pohledu není tak důležité, kdo v nich bude spolupracovat. To, kdo bude pražský primátor, naopak klíčové je i v republikovém kontextu, může toho spoustu ovlivnit. Zatímco to, kdo bude zastávat stejnou pozici v Brně nebo Ostravě, už tak podstatné není. Když bychom na ulici náhodně zastavili člověka, tak patrně může vědět, kdo je pražský primátor, ale brněnského nebo plzeňského znát nebude.
Na komunální úrovni navíc hrají velkou roli osobní vztahy, často se tak stává, že se dosavadní koalice vyčerpá a ti lidé už spolu znovu vládnout nechtějí. Většinou je po ruce nějaký jiný subjekt, se kterým jít do koalice. Není se pak čemu divit, že třeba Piráti, kteří by do koalice s ANO v Praze nešli, se s nimi jinde domluví. Navíc osobními vztahy se to dá často omluvit – řekne se, že komunální vládnutí je o lidech, a spolupráce je pak jednodušší.
Roli taky může sehrát to, že kandidátů na starostu nebo primátora může být víc, mnohde ani není zvykem, že by lokální vládu sestavoval vítěz voleb. Jde také o to, že na lokální úrovni se ideově tolik věcí nevyřeší – budou možná nějaké rozdíly, jak se k přírodě bude chovat levice nebo pravice, ale většina těch otázek se tam neřeší. Je tak snazší překročit ideologické rozdíly.
Opozice se snažila volby vyložit jako referendum o vládě. Dá se říct, jak moc v něm byla koalice SPOLU úspěšná?
Opět jde o to, jak se na výsledky podíváme. Čistě na počet mandátů ty strany něco ztratily, ale už jsem zmínil, že to bylo často tím, že poprvé kandidovaly společně. Opozice se může přihlásit o nějaké zásluhy, zároveň v těch největších městech vyhrála koalice SPOLU.
ANO i SPD se podařilo prorazit ve svých baštách – na místech, kde se to dalo čekat –, neuspěly ale nikde, kde by to vytvořilo velké titulky, že je to fantastický úspěch. Opozice si často vybírá viditelné střety s vládou, třeba senátní volby v Jihlavě, kde to, že Miloš Vystrčil nevyhrál v prvním kole, interpretuje jako neúspěch vlády. Nemá ale zásadní úspěch, který by se dal vyložit jako jednoznačné vítězství.
Jednoduchou pozici před volbami nemělo hnutí STAN. Přesto se mu povedlo vyhrát v Liberci nebo Kolíně. Dá se říct, že v těch městech, kde mají silnou strukturu, je pozice Starostů a nezávislých nenahraditelná?
Do jisté míry určitě. Už jen kvůli tomu, že lidé je tam mají rádi. V Liberci to není zdaleka prvně, co tam Starostové pro Liberecký kraj zvítězili, a pokud tam něco vysloveně nepokazí, není to asi ani naposledy. Vít Rakušan z Kolína je už teď celostátní politik a určitě nebylo jednoduché ho nahradit, přesto tam byl STAN velmi úspěšný.
Příznivci hnutí budou v těchto lokalitách hodně zakořenění. Když se podíváme na sever od Prahy, má tam hnutí velmi silnou a úspěšnou strukturu. Otázkou pak je, jak uspělo v dalších velkých městech. Získalo zastupitele v Plzni nebo Ostravě, ale je to podobné jako u opozičních stran – kromě svých bašt mě nenapadá město, kde by uspělo nějak zvlášť překvapivě. STAN ale svoje pozice udržel, a pokud nepropadne v senátních volbách, tak může volby pokládat za úspěch, zvlášť s ohledem na to, pod jakou palbou byl ze strany opozice.
Dá se říct, které strany už mají tak velký problém, že na komunální úrovni už vůbec nedokážou uspět?
Nabízí se ČSSD a KSČM. Komunisty už ve velkých městech nevidíme a je otázka, co je příčina – jestli nemají koho nasadit do voleb nebo mají málo peněz na kampaň. Myslím si, že už to mají na komunální úrovni sečtené a že už se ani nepokládají za relevantní stranu.
U ČSSD je otázka, jak interpretovat výsledky. Málokde šla do voleb sama a je otázkou, jak se na to podíváme. Rozhodně to pro sociální demokraty není úspěch a je velká otázka, jak s tím vedení strany dokáže pracovat. Dá se říct, že to pro ně nebyly zas tak důležité volby, dalším ukazatelem budou za dva roky volby krajské.
Nijak nás asi nepřekvapí, že ve volbách vyhořela Přísaha, která sice uspěla v Pohořelicích (domovské město předsedy Přísahy Roberta Šlachty, pozn. red.), ale jinde ani neměla tolik kandidátů a je to pro ni spíš labutí píseň. Naopak strana, která nemá tak silnou strukturu, a přesto byla úspěšná, je SPD.
U té bychom mohli čekat, že nebude mít ve městech takovou sílu, přesto skoro všude mandáty získala, hodně si polepšila. Docela se divím, že teď neslyšíme Tomia Okamuru, že by se pokládal za vítěze voleb, protože jeho hnutí se docela zadařilo. Často kandidovalo v koalici s dalšími nacionalistickými stranami, netříštila síly, a může volby pokládat za úspěch.
Může o něčem svědčit úspěch Zelených v Hradci Králové nebo Pardubicích, případně Brně? Může to pro ně být nějaké povzbuzení do budoucna?
Dostali se také v Liberci, tam šli ale s nezávislými kandidáty a je třeba se vždycky podívat, kdo je kdo. Může to pro ně být nějaká vzpruha, zároveň se ale vedou často debaty, proč nová levice není úspěšná v českých volbách. Jak jsme si už řekli u Solidarity, její elektorát je omezený a strany často nemají peníze na velkou kampaň.
Do jisté míry je ničí i to, že se čeká, že hlavním tématem Zelených bude ochrana přírody. Ostatní strany si ale na to téma už taky navykly – každá to má v programu – a některá další minoritní témata voliče tolik nezajímají. Zároveň to ale může být pozitivní v tom smyslu, že je na čem stavět.
Je to trochu efekt Pirátů – když se poprvé dostali do zastupitelstev, jejich práce byla o něco víc vidět a získali si tím další voliče. Někteří o nich tak mohou začít uvažovat jako o straně, kterou má smysl volit i dál.
Můžou mít výsledky voleb širší důsledek pro celostátní politiku?
Myslím, že zas tak velký ne. Bude se o nich chvíli mluvit, když se ale podíváme do historie, nejsou to volby, které by měly možnost nějak zvlášť přepsat politickou mapu. Pokud se zaměříme na vítěze, můžeme pozorovat lidi nebo subjekty, které mohou do budoucna hrát větší roli.
Pro mě vítězem je třeba Martin Kuba v Českých Budějovicích, který kandidoval pod hlavičkou samotné ODS, ne koalice SPOLU. Povedlo se mu jí vytáhnout na 30 procent. Bezprostředně tím není ohrožená situace Petra Fialy, už jen proto, že říká, že momentálně nemá ambice stranu vést.
Jistá zpráva to ale je. Důležité pak bude, kdo se stane pražským primátorem. Piráti mají čtyři poslance a Zdeněk Hřib byl hned nejviditelnějším pirátským politikem po Ivanu Bartošovi. Ta pozice je velmi prestižní a do celostátní politiky to promluví. Jinak ale komunální volby nemají moc velkou sílu něco zásadně změnit.
Čím to je, že v komunálních volbách je setrvale nízká volební účast?
Částečně je to tím, že komunální volby nenesou tak silná témata. Je to trochu paradoxní – lidé mohou spoustu věcí ovlivnit, často ale ke komunálním volbám nepřijdou. Slyšel jsem teď v poslední době třeba názor, že někdo nemá kapacitu na komunální volby a že je rád, že dokáže odvolit v celostátních volbách.
Byl to člověk studující, někdo, od koho bychom takový názor spíš nečekali. Na komunální kampaně se vynakládají menší prostředky, a proto se třeba ani tolika lidí nedotknou. Navíc je tu efekt trvalého bydliště: mnoho lidí ho má tam, odkud pochází, ale bydlí v Praze a na tyhle volby zkrátka do toho regionu nepřijede.
Navíc se jich ty výsledky tolik ani nedotknou, když dlouhodobě žijí jinde. Zároveň se v tomhle případě používá celkem nepřehledný volební systém a spousta lidí nechápe, jak vlastně volit a jak se jejich hlas projeví na konečných výsledcích.
