Právě si prohlížíte Volby v Británii. Co byste o nich měli vědět?

Kdykoli nastane v politice patová situace, následuje pak většinou jedna událost: volby. Nejinak tomu je i u zapeklité, již dlouho trvající krize okolo brexitu. Britský premiér Boris Johnson nedokázal prosadit svoji brexitovou dohodu a společně s opozicí svolal předčasné volby. Ty jsou na programu už 12. prosince.

V tomto článku nečekejte žádný detailní rozbor vnitropolitické situace ve Spojeném království. Zaměříme se na informace o základních aktérech voleb, jejich šance a následky pro zbytek Evropské unie včetně nás.

Konzervativci (Boris Johnson)

Největším favoritem voleb jsou vládnoucí konzervativci, kteří jsou u vlády už od roku 2010. Jejich bývalý lídr David Cameron byl tím, kdo referendum v roce 2016 vyhlásil. Štafetu po něm po prohraném hlasování převzala Theresa Mayová, jíž se ovšem během letošního roku třikrát nepodařilo prosadit v parlamentu brexitovou dohodu, kterou s EU vyjednala.

V květnu už toho měli její kolegové ze strany dost a donutili jí rezignovat. V červenci si pak celá strana zvolila do svého čela Borise Johnsona, bývalého starostu Londýna a jednoho z lídrů v kampani prosazující odchod z Evropské unie.

Tomu se po týdnech nejistoty podařilo na konci října ve znovuobnovených vyjednáních uzavřít pozměněnou verzi dohody Mayové – se změněnou částí týkající se sporné irské pojistky. V prvním čtení ji pak dostal přes Dolní sněmovnu parlamentu. Mezitím ovšem musel požádat na základě zákona prosazeného opozicí a vzpupnými konzervativci o prodloužení brexitu, jehož nejnovější termín byl stanoven na 31. ledna.

Následně, jako už poněkolikaté, opět žádal předčasné volby. Předchozí pokusy mu nevyšly, protože k prosazení voleb potřeboval i hlasy opozice, jež mu je ale nechtěla dodat. Po prodloužení brexitu mu na ně však kývli i opoziční labouristé a byl vyhlášen termín 12. prosince.

Konzervativci postavili svůj program do voleb (anglicky manifesto) na slibu splnění brexitu. Slogan Get Brexit Done vévodí letákům i rétorice a podle průzkumů zatím zabírá. Kromě toho se Johnson snaží akcentovat investice do zdravotnictví, zrekrutování nových policistů či sestřiček do nemocnic.

Největší podporu sbírá mezi konzervativně naladěnými voliči spíše starší generace. Svojí akcentací brexitu možná odlákal některé liberální proevropské voliče, ale na druhou stranu sbírá nespokojené lidi, kteří v roce 2016 hlasovali pro odchod. V posledních týdnech se mu dle průzkumů daří vysávat podporu od Brexit Party (ještě se k ní dostaneme), cílit pak bude na dělnické bašty hlavní opoziční Labouristické strany na severu Anglie a východu Walesu, které většinově volily brexit.

V posledních průzkumech se pohybuje okolo 40 %. Protože se však v Británii používá většinový systém (ve volebních obvodech je zvolen poslanec s nejvyšším počtem hlasů), odhady na to, zda mu to bude stačit k sestavení většinové vlády, se liší. Některé průzkumy však predikují možný zisk okolo 360 poslanců, čímž by získal více než třicetimandátovou většinu.

Labouristé (Jeremy Corbyn)

Levicoví labouristé vládli v Británii v letech 1997 až 2010, a to pod vedením Tonyho Blaira a Gordona Browna. Ve volbách v roce 2010 však neuspěli a od té doby jsou hlavní opoziční stranou. V roce 2015 nastoupil do předsednické funkce Jeremy Corbyn. Tomu se podařilo v předčasných volbách před dvěma lety překvapit a z původního outsidera skončil procentuálně těsně za konzervativci, v počtu mandátů si pak oproti předchozím volbám polepšil o 30.

Jeremy Corbyn patří do levicového křídla strany, je znám svou kritikou konfliktů v Afghánistánu a Iráku a britského zapojení v nich, kritikou Izraele a jeho akcí na Blízkém východě. Mezi jeho požadavky, na které dává důraz i v letošních volbách, patří radikální reforma ekonomiky, zvýšení daní pro nejbohatší vrstvy, znárodnění hospodářských sektorů včetně vodních zdrojů a železničního systému, větší práva pro odbory a pracující a dosažení uhlíkové neutrality.

Corbyn platí rovněž za euroskeptika (člověka více či méně kritizující Evropskou unii). Přesto jde do letošních voleb se slibem vypsání druhého referenda, v němž by lidé dostali možnost mezi volbou setrvání v EU, nebo schválením dohody, kterou by labouristická vláda do tří měsíců vyjednala s EU. To mu ovšem uškodilo v mnohých oblastech na severu země, kde jsou lidé spíše euroskeptičtí.

Už v minulých volbách dokázali labouristé zabodovat u mladých lidi a na jejich podporu se budou spoléhat i nyní. Kvůli jejich nejasnému postoji k členství v EU však možná odlákali některé radikálnější zastánce odchodu (k Brexit Party nebo konzervativcům) či setrvání (k liberálním demokratům).

Předsedkyně Liberálních demokratů Jo Swinsonová.

Liberální demokraté (Jo Swinsonová)

Dlouho se zdálo, že černým koněm voleb budou liberální demokraté. Ti se ze strany, která jako první větší partaj referendum o odchodu z EU požadovala, vyvinuli v partaj, jež se profiluje jako nejhorlivější zastánce setrvání v Evropské unii. To dokazuje i jejich hlavní heslo, s nímž do voleb jdou: Stop Brexit.

Předsedkyní Lib Dems, jak bývají zkráceně nazývání, byla v červenci zvolena Jo Swinsonová, skotská poslankyně, která zasedá v Dolní sněmovně s krátkou přestávkou už od roku 2005. Swinsonová ihned nasadila ostrou taktiku vůči Johnsonovi a snaží se o to, aby vedle dle svých slov nerozhodného Corbyna stála jako hlavní síla schopná zastavit brexit.

Liberální demokraté skončili druzí v květnových volbách do Evropského parlamentu, jinak se ale pravidelně umisťují třetí na celostátní úrovni a čtvrtí v přepočtu na poslanecké mandáty. V letech 2010 až 2015 byli členy vlády Davida Camerona, za což bývají v souvislosti s úspornými opatřeními a škrty (anglicky souhrnně austerity) kritizováni z řad labouristů.

Do voleb jdou kromě slibu revokace článku 50 a zastavení brexitu se sliby týkající se řešení klimatické krize, vybudování spravedlivější ekonomiky, navýšení počtu učitelů a transformace služeb poskytující zdravotní péči mentálně znevýhodněným.

Zatímco v průzkumech si drží poměrně jednoznačný odstup za vedoucí dvojicí, Swinsonová a spol. doufají, že dokážou přebírat voliče a mandáty liberálnějším voličům: labouristům ve velkých městech, konzervativcům na vyspělejším jihu Anglie.

Ostatní strany

Ostatní strany, které stojí za zmínku, jsou Skotská národní strana (SNP)Brexit Party, Zelení Plaid Cymru.

  • O zvýšení mandátů z 35 se pokusí Skotská národní strana, která v minulých volbách před dvěma lety ztratila na úkor konzervativců. Do voleb jde SNP se svojí předsedkyní Nicolou Sturgeonovou s jasným cílem – zastavit brexit a vyhlásit referendum o nezávislosti Skotska. To proběhlo již v roce 2014 (vyhráli zastánci setrvání Skotska ve Spojeném království), ale díky brexitu se téma znovu dostalo na povrch. SNP bude usilovat hlavně o mandáty skotských konzervativců.
  • Partají, která ještě před pár týdny a měsíci mířila za úspěchem, je Brexit Party známého euroskeptika Nigela Farageho. Brexit Party vyhrála květnové eurovolby, ovšem po nástupu Borise Johnsona trvale ztrácí. Poté, co ztroskotaly Farageovy snahy o vytvoření aliance s konzervativci, se strana rozhodla nekandidovat ve 317 obvodech, které konzervativci v roce 2017 vyhráli. Tím sice Farage zvýšil možnost praktické realizace brexitu, ale oslabil šance své strany. Přebírat voliče bude hlavně labouristům na severu Anglie.
  • Zelení Plaid Cymru velké šance na úspěch nemají. První strana má ve Sněmovně dlouhodobě jednu poslankyni, která svůj mandát nejspíše obhájí. Velšská Plaid Cymru obhajuje čtyři poslanecká křesla, uvidíme, zda dokáže ve Walesu zamíchat s kartami.

Jaký to bude mít dopad na Evropu?

Co evropského čtenáře a nás všechny zajímá pravděpodobně nejvíce, je to, jaký dopad budou mít volby ve Spojeném království na nás a Evropskou unii.

Pojďme se podívat, jaké jsou hlavní tři možné varianty a jejich možný dopad na členství Británie v EU:

1) Konzervativci zůstanou u vlády

Pokud ve volbách vyhrají konzervativci Borise Johnsona a získají většinu, dá se očekávat, že britský parlament schválí brexitovou dohodu a Velká Británie opustí EU do 31. ledna.

Pokud většinu nezíská, bude záležet na rozpoložení mandátů. Boris Johnson by se mohl opřít o některé hlasy Brexit Party a jednotlivých poslanců z různých stran, ale to bude velmi těžké. Záležet bude na matematických součtech.

2) Nikdo nebude mít většinu

Získají-li v Dolní sněmovně většinu strany usilující o druhé referendum (či zastavení brexitu), začnou složitá vyjednávání o vládě. Liberální demokraté nepodpoří, aby se premiérem stal předseda labouristů Jeremy Corbyn, který zase nejspíše nekývne na to, aby jeho strana vybrala jiného kandidáta.

Pokud se Corbyn nedohodne ani se skotskými nacionalisty, kteří výměnou za podporu jeho vlády budou chtít referendum o nezávislosti, zřejmě uvidíme nové volby.

3) Vládu povedou labouristé

Lib Dems by ale mohli ustoupit a za Corbyna v roli premiéra požadovat některé ústupky v jiných oblastech. Pokud jim je Corbyn splní a zároveň vyhoví skotským nacionalistům, může získat většinu. V tom případě by se k moci po devíti letech vrátila Labouristická strana.

Dozajista by poté následovalo druhé referendum o brexitu i o nezávislosti Skotska. Politické tahanice by tak určitě jen tak neskončily. A celá sága okolo brexitu také ne.

Šimon Rogner

Spoluzakladatel a bývalý šéfredaktor Studentských listů, teď píšící hlavně o politice. Redaktor ČT24 píšící o soudních kauzách a student žurnalistiky na Karlově univerzitě.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..