On-line výuka je pro některé neslyšící a nedoslýchavé studenty náročnější než pro ostatní. Mohou mít problémy rozumět učitelům přes počítač a často se bojí říct si o pomoc. „Každý student přitom potřebuje něco jiného. Základ je, aby se s vyučujícím domluvil,“ říká studentka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kateřina Holubová, která stojí za webovou stránkou, jež má pomoct hůře slyšícím studentům univerzity.

Nápad na web s tipy pro neslyšící a nedoslýchavé studenty Univerzity Karlovy (zkráceně NaNUK, jak se jmenuje také jeho facebooková stránka) vznikl už před pandemií, jeho vývoj však s příchodem první vlny výrazně pokročil.

„Chtěla jsem dát na jedno místo informace o pomůckách a vychytávkách, které se dají použít na výuce, při praxi i pak v zaměstnání,“ vypráví jeho autorka Kateřina Holubová v rozhovoru pro Studentské listy. „Na jaře se však změnila situace – přišel covid a zavřely se vysoké školy. Někteří neslyšící a nedoslýchaví studenti nebo jejich vyučující se začali potýkat s obtížemi v distanční výuce, především těmi technickými,“ poukazuje na příklady, jako je přepis mluvené řeči, zapojení tlumočníků do on-line platforem či propojení zvuku s kompenzačními pomůckami.

Osmadvacetiletá studentka proto na jaře v rámci činností na Ústavu jazyků a komunikace neslyšících na FF UK vytvořila webovou stránku, na které začala zveřejňovat tipy pro neslyšící a nedoslýchavé studenty univerzity. Později, v létě, založila i web pro kontaktní výuku – studenti na něm mohli najít rady, jak například postupovat, aby rozuměli pedagogům, když mají roušky.

Někdy se studenti stydí

Tipy a doporučení pro nedoslýchavé a neslyšící studenty lze samozřejmě najít především na zmiňovaném webu, podle Kateřiny je ale nejdůležitější, aby se studenti dohodli s vyučujícím. „To je základ. Někdy totiž něco potřebuje i vyučující nebo na nějaký typ výuky jsou jiná covidová opatření, a proto by se studenti i pedagogové neměli bát si o všem otevřeně promluvit a společně dojít k řešení,“ doporučuje.

„Každý student potřebuje něco jiného, protože jeho potřeby vycházejí z celého komplexu toho, ‚čím je‘, jakou je osobností,“ myslí si s tím, že vliv mají studentovy zkušenosti, prostředí, ve kterém žije a studuje. „Někdy se studenti stydí, někteří jsou poprvé v životě nuceni přiznat okolí, že ‚hůře slyší‘. Není to jednoduché, a proto občas pomůže, když se ho vyučující při osobní konzultaci nebo v e-mailu zeptá, zda by něco nepotřeboval.“

Během první vlny pandemie dostala Kateřina skoro 300 žádostí o radu nebo pomoc, v rámci kontaktní výuky jí do schránky přišlo kolem stovky dotazů. „U distanční výuky se neptali pouze studenti nebo vyučující z vysokých škol, ale přišlo i pár dotazů od žáků nebo učitelů ze základních škol nebo pečovatelů z domovů pro seniory, kteří se chtěli setkat alespoň na dálku se svou rodinu, případně pak od samotných seniorů,“ doplňuje absolventka ergoterapie na 1. lékařské fakultě, která momentálně studuje magisterský obor psychologie a bakalářský obor Jazyky a komunikace neslyšících na Filozofické fakultě.

Neslyšící a nedoslýchaví studenti podle Kateřiny nejvíc oceňují, když mají vyučující kvalitní mikrofon. Pak totiž mohou využít automatický přepis, který nelze zrealizovat na běžné výuce. „Dalším přínosem je to, že vyučující často posílají materiály a prezentace a studenti je o to nemusí žádat. Už se také nestává, že se vyučující otočí k tabuli, zády ke studentovi,“ říká s tím, že během distanční výuky se vyskytují také problémy – například nefunguje hlasový přepis nebo se studentovi nedaří připojit do výuky tlumočníka.

Kateřina za svoji práci na webu dostala v lednu ocenění od ministerstva školství za mimořádné činy v roce 2020. „Velmi si ho vážím, je to pocta,“ říká a dodává, že si cení podpory od Ústavu jazyků a komunikace neslyšících a od Centra Carolina na UK. „A taky od všech studentů, kteří mi posílají zpětnou vazbu a podněty. Bez nich by NaNUK zdaleka nebyl takový, jaký je.“