Mladá, liberální, levicová a proevropská. A nebojí se použít ostrá slova. Tak by se dala popsat Daniela Vašátková (28), studentka doktorského studia politologie, která kandiduje do Evropského parlamentu na 6. místě za ČSSD.
ČSSD není zrovna stranou, která by přitahovala mladé lidi. Má ČSSD mladým co nabídnout?
Určitě. Primárně bude vždy silně hájit bezplatné školství. Nedovolí, aby se na vysokých školách platilo školné, jak to vidíme v USA a ve Velké Británii.
Pak je tu Erasmus. V současnosti má tento program EU rozpočet 15 miliard eur. Evropská komise to chce zvýšit na 30 miliard, ale evropští sociální demokraté navrhují 45 miliard. Z jediného důvodu – aby tam mohli jezdit všichni. Od vysokoškoláků přes studenty gymnázií až po učiliště. I ti, co na tom nejsou sociálně dobře.
Sama jsem nejela v rámci Erasmu na studijní pobyt, protože pocházím z rodiny matky samoživitelky a nemohla bych si to dovolit. A tak jsem radši zvolila praktickou stáž. Čehož lituji a nechci, aby ostatní museli čelit podobným rozhodnutím. Člověk má během studia investovat sám do sebe, svých znalostí. Nehnat se za penězi. Toho si v „dospěláckém“ životě užije dost.
Jednoho dne dostuduješ a přijdou povinnosti. Musíš platit nájem, inkaso a živit rodinu. Ceny bydlení rostou, a pokud seženeš práci, tak mzda většinou na důstojný život taky nestačí. Sociální demokracii chápu jako spolehlivého parťáka pro život, který nám obyčejným lidem pomůže snížit vysoké náklady, nejen při vstupu do života. Zajistí nám kvalitní a bezplatné veřejné služby, zdravotní péči a vzdělání. Jako jinde v civilizovaných zemích v západní Evropě.
Jaké máš priority v případě zvolení do Evropského parlamentu?
Mám tři priority. Vzdělávání (Erasmus), bydlení a vyrovnání platů mezi východem a západem Evropské unie. Jsme úplně jinde platově, když se srovnám se svými přáteli na Západě. Nemůžu přikázat zaměstnavatelům, aby dali zaměstnancům stejné pracovní podmínky, ale cestou je, že Evropská komise za podpory Evropského parlamentu může nastavit lepší podmínky pro kolektivní vyjednávání v členských zemích.
„Bydlení je téma, které se v EU neřeší, protože se má za to, že je to věc národních států. Ale je to krize. Pokud jsme řešili celoevropsky bankovní krizi Evropy, tak musíme řešit i krizi s bydlením.“
Bydlení je téma, které se v EU neřeší, protože se má za to, že je to věc národních států. Ale je to krize. Mluvme o tom jako o krizi, protože to krize je. Pokud jsme řešili celoevropsky bankovní krizi Evropy, tak musíme řešit i krizi s bydlením. Zachraňovali jsme banky, zachraňme lidem i střechy nad hlavou.
Co konkrétně by se mělo v oblasti bydlení dělat?
Musí se změnit legislativa EU a politika fondů. Spousta národních států nemá personální kapacity na jejich využití pro zajištění dostupného bydlení. Hlavně u obcí to jde nejvíce vidět.
Líbí se mi konkrétní řešení bytové politiky ve Vídni, kde vládne sociální demokracie. Tam to funguje tak, že zaprvé existují neziskové developerské spolky, které staví byty pro své členy. Zadruhé tam je povinnost developerů, když koupí od města levně pozemky, vyčlenit část bytů jako sociální byty. V Rakousku na sociální byty dosáhne každý – zedník, matka samoživitelka, učitel i lékař. I díky tomu nikdo tento princip nerozporuje, ani ti nejbohatší. Městských bytů s regulovaným nájemným je ve Vídni taková masa, že tlačí cenu ostatních bytů dolů. Bytová politika je jedním z důvodů, proč se Vídeň objevuje na prvních místech v žebříčcích kvality života.
Bydlení mám jako prioritu, protože s jeho hledáním mám osobní zkušenost. Ceny nájmů lezou nahoru, oba s přítelem pracujeme, ale zjišťujeme, že to není dost. Že si vlastní bydlení asi nebudeme moci dovolit. A stovky tisíc lidí mé generace jsou na tom podobně. Kdy to bude dost? Co ještě musíme udělat? Máme pracovat 20 hodin denně, sedm dní v týdnu, abychom si vydělali na malou špeluňku někde na okraji města?
Co si myslíš o Evropské unii?
Já bych to parafrázovala tím, co se říká o demokracii: „Není to ideální forma, ale zatím nejlepší.“ Díky Evropské unii zažíváme bezprecedentní dobu míru. Je to také šance, jak si rozšiřovat obzory, inspirovat se k tomu být lepší. Musíme si uvědomit, že jsme Evropané. Buďme na to hrdí. A nakonec tady máme USA, Rusko, Indii a Čínu. Co zmůžeme ve světě proti těmto dravcům sami?
Měla by se Evropská unie nějak reformovat?
Primárně je potřeba se na chvilku zastavit a zchladit hlavy. Snažit se navzájem pochopit. A nejen mezi severem a jihem, ale i mezi západem a východem. Někdy mi připadá, že nás západní část Evropské unie (jako třeba Francie) bere jako puberťáky, ale nikdy nás nebere vážně. Nemají pro nás pochopení, které potřebujeme. Je potřeba změnit tohle myšlení.
Jenže i na naší straně je kus viny. Pořád přešlapujeme na místě. Ohlížíme se po očku na Východ, přitom tam pro nás budoucnost rozhodně není! Jednou jsme členy EU, buďme taky aktivní.
Pokud se hovoří o dvourychlostní Evropě, je našim národním zájem být v jádru Evropské unie. Vždycky Západ, nikdy Východ! Východ nám nemá co nabídnout.
Mladé lidi zajímají hodně otázky týkající se ochrany životního prostředí. V poslední době se mluví především o školních stávkách pro klima. Co si o nich myslíš ty?
Hrozně tomu fandím. Fandím Gretě (Thunbergové). Nelíbí se mi snahy jí shodit kvůli tomu, že má Aspergerův syndrom. Ona pro boj proti klimatickým změnám udělala v 15 letech mnohem víc, než ministři životního prostředí a řada politiků za celou svou kariéru.
Líbí se mi, že se mladí zaktivizovali. Doufám, že nastupuje generace, která věří, že může něco změnit.
Klimatická změna už není jen téma ekologické, ale i sociální, protože nejvíce zasahuje nejslabší. Doposud ČSSD nebyla v této oblasti dostatečně aktivní, což uznávám, ale teď nastupuje nová generace sociálních demokratů, která se o to životního prostředí zajímá. Mimochodem náš lídr do eurovoleb Pavel Poc je opravdu odborník na ochranu životního prostředí.
„A představa, že si jakákoliv trubka z SPD sedne třeba do křesla ministra vnitra, mě ujistila, že jediná schůdná varianta je účast ve vládě.“
Fascinuje mě, že za největší znečišťovatele jsou označovány USA, Čína, Rusko, Indie. Ano, ale je třeba si uvědomit, že to jsou nadnárodní korporace, které v těchto zemích lobují, podplácí si tamní vlády a znečišťují životní prostředí nejvíce.
Já sice recykluji a chodím do sekáče, ale jenom tohle nestačí. Je potřeba pohnat k zodpovědnosti nadnárodní firmy, které kvůli krátkodobému zisku bezohledně ničí naší planetu.
V současnosti leží ve sněmovně novela, která by uzákonila manželství stejnopohlavních párů. Poslanci ČSSD jsou v této otázce rozdělení. Jak bys hlasovala ty?
Nedávno jsem odpovídala na podobnou otázku iniciativě Jsme fér. Hlasovala bych pro. Považuji za neuvěřitelné, že stát má odvahu v 21. století rozlišovat mezi heterosexuálními a homosexuálními páry a o jedněch říkat, že jsou de facto občané druhé kategorie.
Nevadí ti účast ČSSD ve vládě s hnutím ANO?
Vadí mi osoba Andreje Babiše. Četla jsem knihu Žlutý baron, kterou všem doporučuji. Je to StBák a pro mě křivák, který čerpá ze svých zkušeností a známostí z StB. A díky nim se dostal k výhodným kaufům.
Na druhou stranu jsem se smířila s účastí ČSSD ve vládě, protože rozlišuji mezi úrovněmi zla. A představa, že si jakákoliv trubka z SPD sedne třeba do křesla ministra vnitra, mě ujistila, že jediná schůdná varianta je účast ve vládě. Jan Hamáček je skvělý ministr a pro mě záruka ochrany policie před politickými tlaky.
Držíme bránu před něčím horším. A nemůžeme si říkat, že se to nemůže stát. Stačí se podívat na Maďarsko, Polsko nebo Itálii.
Přestože jsem kritická k Babišovi, tak v žádném případě neodsuzuji lidi, co ho volí. Protože tím nálepkováním de facto říkáme, že odmítáme řešit příčiny. Když odstraníme příčiny, proč ho volí (třeba frustrace a sociální rozdíly mezi centrem a periferií), tak pak se můžeme vyhnout Babišovi 2.0 a dalším podobným oligarchům.
Chtěla bys na závěr ještě něco dodat nebo vzkázat?
Abyste šli k volbám bez ohledu na to, koho budete volit. Ukažte politikům, že vaše generace má hlas a nebojí se vyjádřit.