76 let dnes uplynulo od osvobození koncentrančního tábora v německém Dachau. Výročí si připomínají bývalí vězni, jejich příbuzní, ale i američtí vojáci, kteří tábor nacházející se blízko Mnichova od hrůzného režimu 29. dubna 1945 osvobodili. Dachau prošlo mezi lety 1933 až 1945 na 200 tisíc vězňů, více než 40 tisíc z nich zemřelo.

Vzorový koncentrační tábor – tak je často tábor v Dachau nazýván – vzorem opravdu byl. Nacisté ho zřídili jako vůbec první koncentrační tábor v březnu 1933 a kromě vězňů v něm také školili příslušníky SS. Od roku 1933 do roku 1945 v něm bylo registrováno 206 tisíc vězňů, oficiální počet mrtvých činí asi 31 tisíc, ale nejsou mezi nimi započitáni popravení sovětší zajatci i další vězni v rámci programu „Sonderbehandlung“ („Zvláštní zacházení“) a při evakuacích a pochodech smrti na konci války. Bylo jich na tisíce.

Tábor osvobodil 3. prapor 157. pěšího pluku 45. pěší americké divize Thunderbird z vesnice Großinzemoos (10 mil severovýchodně od Augsburgu), který nejprve narazil na silnou obranu, ale překonal ji a okolo jedenácté hodiny se dostal do samotného tábora. Zde podle deníku poručíka Howarda A. Buechnera narazili na hromadu mrtvých těl a vyhublých lidí. A také na již vzdávající se a kapitulující Němce.

O chvíli později osvobozují američtí vojáci krematoria a plynové komory s hromadami mrtvol. Američané během osvobozováni zabíjejí řadu německých vojáků, především z nenávisti nad jejich lhostejností a nezájmem o vyhublé vězně. Vedoucího tábora Obersturmführera Skodzenskyho osvoboditelé zastřelili, jakmile se postavil do středu tábora a zařval nacistický pozdrav „Heil Hitler“.

Situace využívají i vězňové a asi čtyři desítky strážných včetně tzv. kápů – tedy loajálních vězňů – zabíjejí, některé holýma rukama, jiné lopatami. Někteří američtí vojáci se jim v tom snaží zabránit, když ale zjistí, co jim nacisté dělali – například že je násilně vykastrovali –, odejdou a nic nedělají. Další desítky až stovky nacistů popraví sami Američané. Do odpoledne už se situace uklidní a tábor je v plné moci vojáků Spojených států. Právě zabití od amerických vojáků pak vzbudí vlnu kontroverze, generál George Patton, který je na konci války jmenován guvernerém Bavorska, však vydává rozkaz případy dál nevyšetřovat.

Vězni museli v táboře pracovat ve zbrojním průmyslu a na výstavbě silnic. Někteří zemřeli vyčerpaním, jiní kvůli katastrofálním hygenickým podmínkám, další byli zastřeleni či zavražděni nacisty. V počátečních letech sem byli odváženi především nacističtí konkurenti jako sociální demokraté nebo komunisté, později se sem dostávali všichni nepohodlní lidé a hlavně Židé. Vězněn byl i Josef Čapek, který v dubnu 1945 zemřel v koncentračním táboře v Bergen-Belsenu.