Sourozenci Will Gao a Olivia Hardy z Velké Británie tvoří hudbu od roku 2019. Před pár týdny vystoupili jako předskokani na vyprodaném koncertě Toma Odella ve Foru Karlín jako součást jeho Black Friday Tour. V exkluzivním rozhovoru pro Studentské listy, který nyní přinášíme i v češtině, mluví o smyslu hudby nebo vyrovnávání se se slávou. Will odkrývá i to, co nás čeká ve třetí řadě populárního seriálu Heartstopper, kde vystupuje jako Tao Xu.
Tour manažerka Karima nás usazuje do obyčejné bílé místnosti. Není v ní nic víc než několik černých židlí. Připadá nám to spíš jako výslechová místnost než místo pro rozhovor, pak ale přichází Olivia Hardy a s širokým úsměvem na tváři nás objímá. Za pár okamžiků vstupuje i její bratr Will a vítá nás se stejnou vřelostí.
V roce 2019 vyšel váš debutový singl. O pět let později jste na turné s Tomem Odellem. Jak se po takovém sledu událostí cítíte?
OLIVIA: Dost bláznivě.
WILL: Jsme velmi šťastní a vděční za to, že můžeme být na turné, že můžeme sdílet naše písničky se stále více lidmi, že naše písničky s lidmi rezonují a že pro ostatní něco znamenají. Pro nás znamenají hodně a rádi vidíme, že je miluje také někdo jiný.
OLIVIA: I když to se to celé stalo dost rychle, zdá se mi, jako bychom na tom všem dělali už kdovíjak dlouho. Utváří se to po malých krůčcích, což je vzrušující. Je to jako cesta.
WILL: Je to cesta i maraton. Věci se dějí velmi rychle, ale mám pocit, že jsme od prvního singlu pracovali se stejným úsilím a zásadou nepřestávat.
Každý večer můžeme společně oslavovat jazyk hudby.
Po vyprodaném turné ve Velké Británii hrajete pro tisíce lidí v Evropě. Už dříve jste v rozhovoru pro Euphoria Magazine uvedli, že máte rádi propojení s fanoušky. Jaké máte zatím pocity z těch na kontinentu?
OLIVIA: Jsou tu nějací fanoušci, kteří naši hudbu znají dobře. Vidět je tu je skvělé, protože jsme v Česku poprvé.
WILL: Souhlasím.
OLIVIA: Poprvé jsme ale byli taky v Polsku nebo Německu, kde jsou hlavně velká publika, která jsme si představovali. Necháváme je, aby poznala naši hudbu, ale přitom vidíme i lidi, kteří ji už znají. To je ohromující.
WILL: Všichni nás podporují, všichni z duše milují hudbu, která nás spojuje, i když nemluvíme stejným jazykem. Každý večer můžeme společně oslavovat jazyk hudby, což pro nás hodně znamená.
Když mluvíte o své hudebním zázemí, tak v rozhovorech často zmiňujete rodiče a jejich vliv na vaši hudební cestu. Co říkají teď, když vidí váš úspěch?
OLIVIA: Táta je dnes večer tady v Praze. Je to první evropský koncert, který uvidí.
WILL: Je z toho nadšený.
OLIVIA: Je velmi nadšený a velmi, velmi pyšný. A stejně tak nás podporuje naše máma. První dny byla klidná, ale pak říkala: „Panebože, je tu tolik lidí.“ Má z toho velkou radost.
Texty vašich písní se většinou zaměřují nejen na vztahy, lásku, ale také na duševní zdraví. Někdy to vypadá, jako byste vyprávěli své osobní příběhy. Jak často se v hudbě odrážíte své životní zkušenosti?
WILL: V hudbě se předává všechno – zkušenosti nás, lidí, kteří vyrůstají v dnešním světě.
OLIVIA: Samozřejmě je v ní i hudba, kterou posloucháme.
WILL: Odráží se v ní všechno. Zejména v případě textů je mezi vlastními zkušenostmi a písňovými texty naprosté pouto. To, co je v našich písničkách, tvoří i to, co se děje kolem. I když si to člověk neuvědomuje. Občas se ohlédnu a říkám si: „Aha, možná jsem myslel tohle, ale tehdy jsem ani nevěděl, že o tom přemýšlím.“ Je to zvláštní a velmi terapeutické.
Tvoření umění a zjišťování věcí o sobě samém je v harmonii.
Objevujete při psaní písně něco nového, co jste o sobě předtím nevěděli?
OLIVIA: Zjišťuji, že nejlepší písně, které jsem napsala, byly určitě ty, které byly o osobním napojení a nikoliv o mém zážitku, vztahu nebo emoci. I když je to třeba nápad, který vytvoří Will, tak se s ním potřebuju spojit – najít způsob, jak ho pochopit. To díky psaní objevuji. Nemusím to nutně prožít.
WILL: Musí to rezonovat.
OLIVIA: Ano, s porozuměním je píseň lepší, místo toho, abych psala nebo zpívala o něčem, co mě nezajímá.
WILL: S písní „Is This What Love Is?“, což je náš poslední singl, jsem začal hned v roce 2022, kdy jsme ještě chodili do školy. Když se teď podívám zpátky, tak si říkám: „proboha“. Když se člověk v jednadvaceti ohlíží zpět, zjišťuje, jak moc dospěl. Byl jsem tak jiný člověk, tolik jsem se toho od té doby naučil. Také si myslím, že tvoření je neodmyslitelná součást růstu a hudba v něm může pomoci. Je to opět provázané. Tvoření umění a zjišťování věcí o sobě samém je v harmonii.
Zmiňujete svůj poslední singl „Is This What Love Is?“ Objevili jste, co je to láska?
OLIVIA: Pokud jde o tu píseň, tak to nutně nemusí znamenat romantickou lásku. V ní je láska veškerá náklonost, která se někdy vymyká kontrole. Je velmi intenzivní, je v ní spousta emocí. Je to jako s fanoušky nebo s cizími lidmi – vnímám to jako známost nebo jako přátelství, ale pořád je to láska. Může být zdrcující a nekontrolovatelná, ale krásná, pokud jí rozumíme a souzníme s ní. Tak je to kontextu písničky, ale nikdo neví, co je to láska. Proto je ten název otázkou.
Wille, jaké to je spojit roli herce a hudebníka?
WILL: Myslím, že je mezi tím vztah. Když se připravuji na roli nebo jsem na natáčení, je to podobné, jako když jsem v místnosti s hudebníky. Je ale šílené se snažit obojí skloubit. Jste jeden člověk se dvěma zaměstnáními. Bylo to šílené.
OLIVIA: Obojí je velmi nepředvídatelné. Zvláště hudba je velmi nepředvídatelná.
WILL: Tenhle průmysl je prostě velmi nepředvídatelný. Organizace času je šílená, ale učil jsem od ostatních. Je to ale také o lásce k obojímu. Dělám to rád, protože je v tom pro mě dokonalá rovnováha. Hudba vychází z nás, jsme stoprocentními tvůrci. Jako herec ale ctím jiného umělce, snažím se interpretovat něčí vizi. Dělat oboje je opravdu zábavné.
Netflix oznámil, že v říjnu vyjde třetí série seriálu Heartstopper. Co můžeme od nové sezóny očekávat?
WILL: Použil bych tři slova. Můžete očekávat lásku, přijetí a rozvoj.
Je vám 18 a 21 let. Je pro mě docela těžké představit si veřejný život, který musíte žít. Jak se se vší tou pozorností vyrovnáváte?
OLIVIA: Myslím, že ještě nejsme ve fázi naprosté slávy, kdy bychom neměli soukromý život. Mám i často pocit, že zapomínám, že o nás lidé vědí. Zapomínám na to, protože moji přátelé a rodina jsou stále stejní.
WILL: Zpočátku jsem si na to musel při hraní pro Netflix zvyknout. Ale myslím, že je to něco, s čím se smíříte. Je to součást naší práce a našich životů – lidé budou vědět, kdo jste a je to v pořádku. Pořád každý den jezdíme do práce autobusem nebo metrem a nenecháváme se slávou definovat.
Stačí se soustředit jen na to, co je přímo před vámi, spíš než na všechno okolo. Stačí se soustředit na nadcházející kroky a dostanete se tam, kam chcete.
Před dvěma lety vyšlo vaše první EP, teď máte turné. Co můžeme očekávat dál?
WILL: EP číslo dva. Už na něm pracujeme. „Is this what love is?“ na něm bude jako první písnička – to je náš hlavní plán. Koncept je takový, že všechno bude provázané dohromady. Pracujeme na tom opravdu tvrdě a těšíme se na to.
OLIVIA: A chystáme turné na podzim.
Znovu po Evropě, ale jako hlavní umělci?
WILL: Možná.
OLIVIA: Ano, možná. (oba se smějí)
Při vydání singlu „Remember When“ jste založili bezpečný virtuální prostor, kam lidé mohou psát své zážitky a vzpomínky. Co byste tam napsali dnes?
OLIVIA: V poslední době jsem cítila, že se mění hodně věcí. Ve škole jsem se učila každý den v knihovně, většinu času jsem trávila sama a bylo to úžasné. Ale v době prožívání změn to může být docela těžké. Máte pocit, že se věci dějí rychleji, než o nich dokážete přemýšlet. Stačí ale zůstat v přítomnosti a všechno vnímat. Třeba včera před koncertem ve Varšavě mluvil Will o tom, že „dnes se budeme soustředit na přítomnost a budeme za ni vděční“. Díky tomu byl pro mě zážitek z vystoupení mnohem lepší, protože jsem byla nohama na zemi. Stačí se soustředit jen na to, co je přímo před vámi, spíš než na všechno okolo. Stačí se soustředit na nadcházející kroky a dostanete se tam, kam chcete.
WILL: Za posledních pár dní vystupování cítím vděčnost. A jsem hrdý na nás a na naše mladší já. Není to jenom o tom zahrát pro deset tisíc lidí. Je to opravdu těžká práce, se kterou jdeme nahoru i dolů jako na horské dráze. Jsem opravdu hrdý na to, že jsme tvrdě pracovali a že jsme přijali všechno, co přišlo, což nám umožňuje být přítomni v okamžiku. Víte, co tím myslím? Jsme uvědomělejší, než jsme kdy byli ve srovnání s posledními několika roky. Je to zmatená odpověď se spoustou náhodných slov, ale chtěl jsem, aby se to vešlo do odstavce. (oba se smějí)
Přepis rozhovoru v angličtině si můžete přečíst zde. Na jeho pořízení se podílela externí autorka Studentských listů Tereza Bartáková. Do češtiny jej přeložil Johann Foss.
