Start-up ARVme sídlící v Praze a New Yorku se věnuje vývoji aplikace, která nabídne způsob komunikace poněkud netradičním způsobem – skrze umění. Vzhledem k tomu, že je aplikace vyvíjena ukrajinskými vývojáři, je práce na ní nyní pozastavena.

Nemění to však nic na tom, že se ARVme věnuje dalším zajímavým projektům – mimo to právě projektu Czech Art Map. Nejen o tom mluvila v rozhovoru pro Studentské listy Kateřina Cintulová z týmu ARVme.

Mohla byste čtenářům Studentských listů zkusit popsat, čemu se ARVme věnuje?

Kontext toho, čemu se věnujeme, je o něco širší. Naše zakladatelka Maria Meshcherskaja studovala v New Yorku na institutu Sotheby’s. Předmět jejího studia bylo umění a pohybovala se na tamější umělecké scéně. Díky tomu si uvědomila, že umění je vlastně způsob komunikace, což sice není extrémně revoluční myšlenka, nicméně ve veřejné sféře se k tomu tak příliš nepřistupuje. Lajk takto umění vůbec nevnímá a díky tomu ji napadlo, že by mohla vytvořit prostor, kde by se lidé mohli sdružovat právě skrze umění.

To je základní filozofie naší firmy. Naše zakladatelka přišla s tím, že by vytvořila aplikaci, která by fungovala jednak jako databáze různých institucí, například muzeí nebo galerií, dále by si ale mohli profily vytvářet i jednotliví umělci. Všechna tato umělecká díla by zde byla dostupná, jednotliví umělci, instituce i samotní uživatelé by zde mohli komentovat příspěvky, navzájem spolu chatovat a vytvářet přátelství.

Bude zde možnost tvorby itineráře – v případě, že chce dotyčný navštívit například galerii, může si zde uložit, co chce vidět. Vývoj aplikace se však bohužel musel pozastavit, jelikož vývojáři jsou z Ukrajiny. Aplikace tedy byla prvotním nápadem, který měl vzejít z ARVme. Vzhledem k situaci na Ukrajině jsme se začali soustředit na jiné projekty.

O jaké projekty se jedná?

Na našich webových stránkách můžete najít rozhovory s umělci z celého světa. Pokládáme jim zhruba deset jednoduchých otázek a odpovědi posléze využíváme k propagaci na Instagramu, díky čemuž se umění představuje více lidštějším a uchopitelnějším způsobem.

Dále se věnujeme projektu Czech Art Map. Co se jeho rozhraní týče, na našich webových stránkách najdete mapu České republiky se zařazením umělců podle toho, kde působí a odkud pochází. Díky tomu má tento projekt velké množství využití a rovin. Taktéž se umělců ptáme na několik otázek týkajících se jak umělců samotných, tak umění, které tvoří, a samozřejmě jejich pohledu na české umění.

Na webu píšete, že chcete pomocí umění spojovat národy a kultury – pokud to tedy chápu správně, pointou tohoto poslání je tedy ta sociální síť.

Ano. Nicméně každá sociální síť je samozřejmě navržená tak, abyste tam trávili co nejvíc času. Možná je to v dnešní době trochu naivní, ale spíše doufáme, že aplikace bude sloužit tomu, aby si člověk něco z ní přenášel do svého života, do skutečného světa, aby to nezůstávalo všechno na internetu. Umění z obrazovky není totéž, jako když před dílem opravdu stojíte. Spíše je to skutečně o vytvářením spojení mezi lidmi a kulturami a zároveň o motivaci uživatelů k tomu, aby objevovali i umění bez toho, aby za ním záměrně cestovali.

Jakými prostředky chcete docílit toho, že bude mít aplikace přesně takový efekt?

Snažili jsme se aplikaci vymyslet tak, aby obsahovala funkce jako jsou itineráře nebo i omezená možnost tvorby vlastního obsahu. Například na Instagramu jsou největší závislostí lajky a další nástroje, kterými vám aplikace chytře krmí ego. To u nás nenajdete. Z pohledu uživatele – který není umělec nebo instituce – obsah nevytváříte a můžete především diskutovat, komentovat, chatovat, popřípadě si ukládat své oblíbené věci.

Nicméně není to nástroj vedoucí vás k tomu, abyste zůstávali online. Samozřejmě k tomu, abychom mohli spojovat lidi z celého světa, je potřeba, aby byli online, nicméně nemáme v úmyslu vytvořit sociální síť, která vás vcucne, a o tři hodiny později si uvědomíte, že jste proscrollovali půl dne.

Vrátila bych se k vašemu projektu Czech Art Map, který cílí především na české uživatele. Kolik je v projektu již zapojených umělců?

Mnohem více je nyní těch, kteří nám slíbili účast, ale rozhovory zatím nedokončili. Účast máme přislíbenou od zhruba osmdesáti, online jich je nyní padesát. Když někoho oslovíme, ne vždy se nám podaří jej uveřejnit hned. Jsou umělci, na které čekáme již delší dobu měsíce, protože mají rozdělané výstavy.

Máte konkrétní cíl, kolik umělců byste rádi v rámci ČR zapojili?

Snažíme se vytvořit mapu, která českou uměleckou scénu bude reflektovat co nejlépe. Z toho logicky vyplývá, že ideálně co nejvíc. Nyní jsme ale spíš ve fázi, kdy se snažíme projekt ukotvit a rozšířit o něm povědomí. To znamená, že nyní oslovujeme především přední umělce na naší scéně. Zveřejnili jsme ale i otevřenou výzvu na CZECHDESIGN a Culturenet, kde jsme oslovili taky několik lidí.

Když už je řeč o tom rozšíření – pokud by si tento rozhovor přečetl nějaký umělecky zdatný čtenář Studentských listů, který se umění věnuje, může se zapojit?

Pokud tvoří umění, tak ano, může.

K tomu se váže skutečnost, že umění v mnoha případech není pouze vizuální. Jsou takoví umělci, kteří se věnují například psaní nebo jiným dalším formám. Nemáte v plánu cílit i na někoho takového?

Určitě by to dávalo smysl, ale nyní se snažíme cílit na vizuální umění. Nikdo v našem týmu nemá expertízu v oborech, které jste popsala. Nyní se věnujeme zejména volnému umění, tedy tomu tradičnějšímu – malbě, soše, českému sklářství a podobně. Pracovali jsme v minulosti i s tanečníky – byť ne v rámci Czech Art Map – a jinak jsme poměrně malý tým. Stále jsme start-up a jsme v tomto ohledu omezeni, například co se týče financí. Určitě bychom se ale rádi dále rozrůstali, a kdyby to bylo možné, byl by to sen. Czech Art Map přece jen funguje od minulého podzimu.

Vzhledem k tomu, že jste start-up, je členství v rámci projektu Czech Art Map nějakým způsobem placené? Případně čím jiným je start-up výdělečný?

Členství placené není, od uživatelů potřebujeme zejména jejich čas a pár fotek. Projekt je nyní financován z počáteční investice a momentálně funguje neziskově.