Tento týden se 13. a 14. září v prostorech kampusu Hybernská koná 29. ročník mezinárodního filmového festivalu studenstva teorie audiovize Zlatý voči. O festivalu a o tom, na co se na něm můžete těšit, jsem si popovídala s Barborou Frantíkovou, která má na starost PR a marketing, a s Rudolfem Suchým z produkce.

Jak byste tento festival popsali někomu, kdo o něm slyší poprvé?

Barbora Frantíková: Největší specifikum je už v samotném názvu tohoto festivalu. Filmy, které vybíráme, pochází čistě od teoretiků audiovize, což automaticky znamená, že obsah je velmi odlišný od festivalů, které míří na filmové profesionály.

Specializaci tohoto festivalu a to, proč není tak známý, může taky vysvětlovat jeho historie. Původně vznikl jako projekt na Katedře filmových studií Univerzity Karlovy. Začínalo to jako punková sklepní akce, kdy studenti filmu jednoduše přišli a pustili, co měli.

Rudolf Suchý: Ano, toto jsou spíš takové drby, ale původně to měla být pouze jednorázová akce někdy v 80. letech za doby normalizace. Víceméně kontinuálně funguje někdy od 90. let, kdy na něm pracovaly významné osobnosti našeho drobného filmového světa, jako je třeba Petr Marek.

Festival Zlatý voči se zaměřuje pouze na krátkometrážní filmy, můžete toto médium naším čtenářům nějak přiblížit?

Barbora Frantíková: Zpravidla to jsou spíše práce pro zábavu, které často bývají natočené i v jednom kuse a v amatérských podmínkách nebo velmi experimentálně. Někdy se snaží říct něco velkého nebo sdělit kritický názor na svět kolem nás, což můžeme vidět v naší lidskoprávní sekci, kterou letos budeme mít.

Rudolf Suchý: Náš festival má horní limit, což je 15 minut. Delší filmy tam úplně nechceme, protože nám to zároveň umožňuje lépe pracovat s programovou složkou. Když se podíváte na program, tak si všimnete, že tam nejsou jednotlivé filmy, ale promítací bloky, které nějakým způsobem pasují dohromady, ať už formálně či tematicky. Nebo například sekce HOMIES je složena pouze ze snímků z Česka, takže je svazuje lokalita. Jedno pásmo je cca 45 minut. Když jeden film skončí, druhý hned začne, což je taky specifický filmový zážitek.

Za zmínku stojí i velmi specifický filmový tvar, který se na našem festivalu hodně protežuje, a to jsou audiovizuální eseje. Je to esej, která ale nějak pracuje s filmovým audiovizuálním materiálem. Je důležité říct, že to je velice akademický útvar, který nějakým způsobem propojuje filmovou teorii s praxí. To se snažíme posouvat do popředí.

Téma letošního ročníku festivalu je HYPER. Co si pod tím čtenáři můžou představit?

Barbora Frantíková: HYPER je vlastně moje téma. Každoročně všichni přijdeme s nějakými tipy a pak kolektivně hlasujeme, nehledě na naši sekci. Máme takový velmi demokratický přístup. Na to HYPER podle mě každý nahlížíme dost jinak, což je tak trochu záměr. Většinou se snažíme vybírat taková témata, která jsou hodně otevřená, abychom v tom byli schopni hledat různé směry.

Pro mě je to nějaká vyhraněnost. Něco, co stojí na extrémní straně spektra. Něco, co je extravagantní. Mně to třeba automaticky evokuje slovo hyperfemininita.

Rudolf Suchý: Když jsme to téma HYPER vybrali a dělali jsme nějaké moodboardy pro grafika, tak vím, že tam padalo hrozně moc různých nápadů. Mě jako člověka, který se hodně pohybuje v IT světě, napadaly hlavně věci jako přepálená počítačová grafika. Naopak jedna kolegyně si to zase spojovala barokem, což je úplně jiná strana. Ale dává to smysl úplně stejně jako ta počítačová grafika nebo třeba ta hyperfemininita. Je to nějaká barevnost, něco, co je přepálené, něco, co je tak trochu moc.

Jak probíhá vyhlášení vítězů festivalu?

Barbora Frantíková: Všechny sekce, kromě poslední, která je každoročně tradičně promítaná, což je sekce bizarních filmů, jsou soutěžní. Díky tomu, že tam je ta poslední dosazená sekce, má odborná porota čas se sejít a odhlasovat to. Vyhlášení je vždy v samotném závěru festivalu, tedy v sobotu večer.

Navíc se vyhlašuje divácká cena. Na začátku festivalu při promítání první sekce se otevírá veřejné hlasování QR kódem. Diváci pak mají možnost hlasovat po celou dobu, do konce poslední soutěžní sekce.

Kromě filmového programu má festival i pestrý doprovodný program skládající se z různých debat a přednášek. Povíte čtenářům o něm něco víc?

Barbora Frantíková: My jsme tento program sestavili už někdy na jaře. Hodně jsem si tehdy zahrávala právě s tou myšlenkou hyperfemininity nebo hypermaskulinity. Slovo hyperfeminní se podle mě používá velmi často, například ve souvislosti se Sofii Coppolou. Zatímco hypermaskulinita, ačkoliv je to slovo, které se užívá, je podle mě minimálně probírané. Když se koukáme na typický český film, takovou tu typickou českou komedii, opakuje se tam vzorec toho, jak by měl vypadat „správný“ chlap, jaké má ideály mužství. Tímto tématem se budou zabývat v debatě Hypermaskulinita a ideály mužství, která proběhne v pátek.

Rudolf Suchý: Jeden z cílů, který jsme si dávali pro letošní ročník, bylo udělat ten festival co nejekologičtější. V souvislosti s tímto proběhne debata Videohry a ekologie. Bude se probírat, co bychom mohli udělat pro to, aby byl videoherní průmysl udržitelný. Protože obecně je online server, ve kterém žijeme, velmi zatěžující pro životní prostředí, ačkoliv to není vidět na první pohled.

Jak je příroda vyobrazována v médiích, náhled na člověka a město a jejich vztah k přírodě jsou v západní Evropě relevantní témata, ale v našem akademickém prostoru ještě tolik ne. To je i tedy do nějaké míry cíl; toto téma popularizovat.

O kterou část programu by podle vás návštěvnici rozhodně neměli přijít?

Barbora Frantíková: Mně přijde nejzajímavější určitě ta přednáška o hypermaskulinitě. Tím, že to je panelová debata, tak to bude mít i zábavnou konfrontační atmosféru s tím, že publikum se nikdy nebojí zapojit do debat a přijde tam spousta zajímavých hostů.

Rudolf Suchý: Tak samozřejmě o žádnou by neměli přijít, ale záleží na divákovi. Pokud chcete vidět nějaký zajímavý filmový útvar, který není úplně okoukaný, a zajímá vás, jak pracovat s filmovým médiem trochu jinak, tak rozhodně jděte na audiovizuální eseje, které budou v sobotu.

Sekce Bizár a Homies bývají oblíbené. Všem kolegům v práci, kteří většinou nemají čas, říkám, ať přijdou aspoň na Bizár, protože se u toho každý zaručeně zasměje.

Vstupné na festival je dobrovolné a celý letošní program můžete najít na jejich Instagramu (@zlaty_voci) a webových stránkách (zlatyvoci.cz).