V článku 15 Listiny základních práv a svobod je zaručena svoboda vyznání. Článek 16 pak mluví o svobodě projevovat své náboženství nebo víru. Francie však toto právo svým občanům pokoutně odepírá s argumentem zachování sekularity státu. Jak se k nejnovějším zákazům staví francouzská veřejnost?
Abája není jedinou restrikcí
Světem nedávno proletěly informace o zákazu takzvané abáji. Tento oděv však není ničím výrazným nebo apriori odkazujícím na islám (z jehož prostředí abája jako pojem pochází). Jde o dlouhé šaty zahalující kotníky, hrudník a paže až po zápěstí.
Takto popsaný kus oblečení se nezdá být ničím problematický. Často padají otázky, jak potom abáju rozeznat od dlouhých šatů. Problém se totiž netýká jen muslimů a muslimek. I ortodoxní židovky nejen ve Francii nosí oděv zahalující vesměs celé jejich tělo. Zajímavé je, že například jeptišek, které se typicky také zahalují, se diskuze vůbec netýká. Restrikce abáji tak vzbudilo v zemi pozdvižení.
Je třeba ale nejprve objasnit, kde přesně jsou abáji zakázané. Skloňovaný zákon se prozatím týká jen veřejných škol. Zákaz navazuje na předchozí zákon o omezení okázalých náboženských symbolů. Otázkou zůstává, zda jsou skutečně prosté šaty okázalým náboženským symbolem. Dlouhý oděv ostatně oblékají lidé bez rozdílu vyznání, typický vícedílný oblek také zahaluje celé tělo od zápěstí až po kotníky, nad tím se ovšem nikdo nepozastavuje. Vraťme se ale k náboženským symbolům. Zakázané jsou totiž, abychom byli fér, i křesťanské kříže nebo židovské kipy (jarmulky). Je to ale doopravdy fér?
Tato debata se vedla už v roce 2021. Francouzský Senát tehdy projednával zákon proti takzvanému islámskému separatismu. Chtěl tak předejít extremismu a přehnané ortodoxii, které podle Senátu některé komunity projevovaly. Vznikl rozpor mezi republikánskými hodnotami a svobodou vyznání, kterou zaručuje Listina základních práv a svobod. Přitom ve Francii platí zákon proti úplnému zahalování už více než deset let. Mohlo se tak stát, že bylo muslimkám zakázáno nosit hidžáb na veřejných místech. A spoustu z nich tato novinka vyděsila.
Nošení šátku totiž nemusí být nutně jen opresivním nástrojem patriarchálního systému. Mnoho muslimek si zahalování vybírá jako výraz oddanosti Bohu. Jak ale hidžáb obhájit v době, kdy světem zmítají zvěsti o extremismu v Íránu? V této zemi dochází k porušováním stejného práva, jen tak trochu naopak. Írán a Francie se tak nachází na stejné půdě.
Je možnost zahalení svoboda?
Protesty odehrávající se v Íránu byly jednoznačně protesty za svobodu. Po vraždě Mahsy Amíni, která byla zatčena mravnostní policií kvůli špatně nasazenému hidžábu, se strhla velká vlna odporu proti povinnému zahalování, jež v Íránu platí. Ženy si jako symbol vzdoru začaly hidžáby sundávat. V Íránu je však sejmutí šátku příznakem změny náboženského symbolu na symbol oprese. Ve skutečnosti mnoho muslimských žen k zahalování dochází až postupem času, v průběhu života. Je tak pro ně symbolem duchovním, nikoliv dogmatem. Eman Ghaleb, jemenská muslimská žena, například říká:
Hidžáb pro mě symbolizuje mou identitu. Přišla jsem k němu sama a začala jsem ho nosit na základě svého přesvědčení o tom, jak chci svou víru praktikovat. Šátek znamená také mou svobodnou volbu oblékat se tak, jak chci já, a ne jak chce společnost nebo jak mě chtějí vidět ostatní.
Eman Galeb, zdroj: irozhlas.cz
A zatímco Írán tuto volbu ženám odepírá zahalováním povinným, Francie ji omezuje zahalováním zakázaným. Podle francouzského ministra kultury Gabriela Attaly by na nikom, kdo projde dveřmi státní školy, nemělo být na první pohled patrné, k jakému náboženství se hlásí. Mluvčí vlády Olivier Véran se nechal slyšet, že abája představuje apriori politický útok, který jde proti pravidlům školy jako sekulárního prostoru. Krom toho ještě Marine Le Pen, někdejší prezidentská kandidátka, ve své kampani slibovala celoplošný zákaz jakýchkoliv šátků zahalujících hlavu ve veřejných prostorech.
Jak tomu obecně ve světě bývá, politici se nemohou shodnout na tom, jak regulovat ženský oděv. Ať už jsou oblečené moc nebo málo, jde vždy o politický problém, který je třeba řešit. Jak se k tomuto tématu Francie postaví, je ve hvězdách. Francouzská muslimská komunita se aktuálně nejprve musí poprat s dilematem, zda své dcery posílat do státních škol, pokud chtějí dodržovat své tradice a následovat svou duchovní cestu. Poslat své dítě na soukromou školu však ani ve Francii není nejlevnější záležitostí. A tak spousta dívek bude od nového školního roku čelit nařízení ze školy odejít a převléci se, pokud do školy přijdou ve zmíněné abáje.
