Tématem prosincové debaty pořádanou hnutím NESEHNUTÍ bylo Jak (ne)mluvit o rasismu. Na otázky odpovídal kriminolog Václav Valach spolu s novinářkou Alicou Sigmund Herákovou. Blíže diskutovali o rasismu vůči romské rasové menšině, kde v historii lze najít jeho kořeny, čím je rasismus specifický právě v Česku a jaký obraz vytváří o Romech zpravodajská média. Masová vlna ukrajinských a ukrajinsko-romských migrantů pak podle diskutujících poukázala na silně zakořeněný institucionální rasismus v České republice.

Kam sahají kořeny českého rasismu?

Tento fenomén obecně sahá již daleko do antiky, během které se různí myslitelé, například Platón nebo Aristoteles, zamýšleli nad tím, zda od sebe nejsou některé skupiny lidí natolik vzdálené, že nemá cenu je spojovat do jedné skupiny. Podle Valacha však největší změna přišla během 19. století. V období osvícenství totiž došlo k proměně ideálů a pohledů na civilizovanost jedince. Vznikají také snahy rozřadit lidi do skupin podle toho, jak se přibližují bělošským ideálům, nebo naopak světu přírody. „Musíme zmínit, že v 17. století v české zemi šlo beztrestně zabít Roma, takže ta nadřazenost je v nás zkrátka zakořeněná,“ dodává k tématu Heráková.

Je důležité také vzít v potaz, jak se v Československu proměnil rasismus po roce 1948. „Romská společnost dostala příslib rovnoprávnosti, který však nebyl naplněn. Principiálně sice směřoval k tomu, že budeme žít v bezrasové společnosti, což nakonec vyústilo ve velmi silnou asimilační politiku,“ popisuje Valach. „Romům byly odebírány děti, které končily nejčastěji v dětských domovech a docházelo také k nuceným protiprávním sterilizacím,“ doplňuje Heráková.

Klíčové je také pozorovat proměnu vnímání v pádu komunismu v roce 1989. „Česká společnost totiž sebe sama začala více vnímat jako bílé ve snaze zapadnout do toho globálního světa, takže došlo k opětovnému prohloubení vztahů s nebílými,“ říká Valach.

Vliv médií

Zpravodajská média sehrávají klíčovou roli ve formulování a utváření obrazu romské rasové menšiny. Heráková s optimismem poukázala na zlepšení působení médií v tomto ohledu, upozornila ale také na to, že je Rom velmi často zobrazován na škále viník-oběť. „Buď se jedná o agresora, nebo na opačném pólu o oběť diskriminace a rasismu. A celý tento proces vytváří obraz toho, že Rom je ve společnosti cizím prvkem jehož hlasu a názoru není přikládaná žádná váha,“ popisuje Heráková.

Aktuální situace

Studie výzkumného úřadu práce a sociálních věcí jasně ukázala, že Romové zásadně strádají ve všech ohledech života. Podle Valacha snaha českých institucí odstranit tyto nerovnosti a pomoci Romům se začleněním do společnosti nebyla dostatečná a stát v tomto ohledu selhal. „Je určitě dobře, že jsme členem Evropské unie, to nás totiž nutí přizpůsobovat řadu věcí evropskému právu. Problémem je ale to, že rozhodnutí často končí pouze na papíře a nejsou uváděna v život,“ doplňuje Heráková.

Jako ukázkový příklad rasismu v české společnosti uvádí oba aktéři migrační vlnu ukrajinských uprchlíků po vypuknutí ruské agrese. Za pár týdnů společnost dokázala integrovat téměř půl milionu Ukrajinců, podobném počtu Romů se to nepodařilo za celých 30 let od pádu komunistického režimu. Jako absolutní katastrofu hodnotí Heráková situaci, kdy do České republiky začali dorážet z Ukrajiny první romští uprchlíci. Nedostalo se jim ani zdaleka takové pomoci jako Ukrajincům neromského původu. Česká společnost je vykreslovala jako bezpečnostní hrozbu, jednalo se však o matky a děti.

Existuje cesta ven?

Podle Valacha existuje způsob, jak bojovat proti tomuto fenoménu. Společnost by se měla snažit zpochybňovat a vyvracet mechanismy, které reprodukují nerovnost společenského postavení Romů.

„Ty nejdůležitější věci se nebudou dít na úrovni individuálního vnímání, ale budou se dít na úrovni politických opatření, která efektivně odstraní nerovnosti ve společnosti. To znamená proměnit vzdělávací systém tak, aby reflektoval veškeré potřeby těchto lidí a garantoval jim stejně možnosti,“ dodává Valach.