Ten, kdo během sezony nasbírá největší počet bodů, získá pohár a titul mistra světa. Od samotného počátku královny motorsportu až po součastnost se na jejích okruzích vystřídaly nespočetné zástupy závodníků toužících po dosažení tohoto titulu. Jen pětatřiceti jezdcům se ho však podařilo získat. Všichni ostatní byli poraženi.
Být šampionem ve Formuli 1 znamená být nejrychlejší ze všech – riskovat, obětovat se a neustále posouvat hranici, kterou před vámi vytyčili ti nejlepší. Znamená to postavit se proti vlastnímu týmovému kolegovi, kamarádovi – a nakonec i největšímu rivalovi.
Niki Lauda versus James Hunt
Rivalita, jejíž příběh inspiroval vznik filmu a při které jeden ze závodníků málem uhořel. Souboj pragmatického a disciplinovaného Rakušana Nikiho Laudy s americkým playboyem Jamesem Huntem ze 70. let se stal jedním z nejslavnějších příběhů v historii Formule 1. Jako soupeři se začali vnímat už v roce 1970, kdy oba závodili ve Formuli 3. Respekt i soupeřivost si s sebou přenesli až do Formule 1. Do povědomí široké veřejnosti se jejich rivalita zapsala především v roce 1976, kdy Lauda obhajoval titul za Ferrari a Hunt bojoval o své první mistrovství světa ve voze McLaren.
V srpnu toho samého roku Niki Lauda utrpěl těžké popáleniny a plicní zranění po děsivé havárii na staré trati Nürburgring. V rychlosti přes 250 km/h narazil do svodidel, od nichž bylo jeho Ferrari vymrštěno zpět na trať, kde do něj následně narazil jiný jezdec. To vedlo k roztržení palivové nádrže a Laudův monopost okamžitě po nárazu s druhým vozem vzplanul. Lauda byl v natolik kritickém stavu, že mu kněz v nemocnici udělil poslední pomazání. Jen šest týdnů po nehodě se však nečekaně do Formule 1 vrátil a navzdory neskutečným bolestem se mu v Monze podařilo dojet na čtvrtém místě.
Šampionát se rozhodoval v hustém dešti během Velké ceny Japonska na okruhu Fuji. Lauda sice věděl, že jeho následující rozhodnutí znamená odevzdat titul Huntovi a přesto po pouhých dvou kolech ze závodu odstoupil, protože podmínky považoval za příliš nebezpečné. James Hunt dojel třetí, čímž vyhrál titul o jediný bod. Lauda tak přišel o šampionát, ale jeho rozhodnutí se stalo jedním z nejvýraznějších okamžiků historie Formule 1. Později popsal své rozhodnutí přímo: „Můj život má větší cenu než titul.“
Nelson Piquet versus Nigel Mansell
Nelson Piquet a Nigel Mansell byli týmovými kolegy v týmu Williams v sezonách 1986 a 1987. Garáží Franka Williamse tehdy otřásl jeden z nejostřejších soubojů o titul v historii Formule 1. Piquet přicházel do týmu jako dvojnásobný mistr světa s jasným očekáváním postavit se opět na místo jedničky. Mansell se však nehodlal zatlačit do pozadí. V roce 1986 měl Williams k dispozici model FW11, který patřil k absolutní technické špičce tehdejší éry turbomotorů. Tým zcela dominoval, vyhrál devět z šestnácti závodů a získal pohár konstrukterů. Paradoxně přišel o titul mistra světa. Rivalita mezi Piquetem a Mansellem, kteří si vzájemně ubírali body, totiž sehrála významnou roli v tom, že se mistrem světa nakonec stal Alain Prost z McLarenu. Ve finále v Adelaide Mansellovi v plné rychlosti praskla pneumatika a Piquet byl z bezpečnostních důvodů povolán k mechanikům.
Boj pokračoval i v následující sezoně. Stejně jako v předchozím roce měl Williams nejrychlejší vůz v poli. V druhém závodě sezony 1987, na okruhu v Imole, Piquet těžce havaroval v zatáčce Tamburello. Později přiznal, že po nehodě už nebyl tak rychlý jako dřív. Po návratu v Belgii, kde oba Williamsy odstoupily, následovala úspěšná série závodů. Mansell sice dominoval v kvalifikacích a vyhrál více závodů, Piquet ale sbíral pravidelná pódiová umístění. O titulu mistra světa se rozhodlo předčasně při Velké ceně Japonska v Suzuce. Mansell měl během tréninku ošklivou nehodu, poranil si záda a do konce sezony se již nevrátil. Nelson Piqet se tak stal trojnásobným mistrem světa.
Přestože Nigel Mansell o titul v roce 1987 přišel, vepsal se fanouškům do paměti svou neuvěřitelnou stíhací jízdou a předjížděcím manévrem v Silverstone. Ve 35. kole ztrácel kvůli neplánované zastávce v boxech na Piqueta 29 sekund. Následně jedenáctkrát překonal traťový rekord. Zbývala tři kola do konce závodu a Mansell už dýchal na záda svému týmovému kolegovi. Před rychlou zatáčkou Stowe trhl volantem doleva, aby předstíral útok vnějškem. Piquet na tento pohyb reagoval a začal si levou stranu hlídat. Mansell však v téže vteřině škubnul volantem doprava a nekompromisně ho vnitřkem zatáčky předjel.
Ayrton Senna versus Alain Prost
Na konci roku 1987 tým Williams přišel o dominantní přeplňované motory Honda V6, které přešly ke konkurenčnímu McLarenu a Lotusu. Šéf McLarenu Ron Dennis tehdy využil příležitosti a slíbil Hondě jezdeckou sestavu snů: Ayrtona Sennu a Alaina Prosta. Tím se začala psát nová éra, která formovala moderní Formuli 1.
Zpočátku spolu Senna s Prostem vycházeli dobře, později se však jejich vztah kvůli touze o titul vyhrotil. Vše vyvrcholilo dvěma kontroverzními kolizemi při Velkých cenách Japonska na okruhu Suzuka. V roce 1989 zajistila kolize titul Prostovi, o rok později pak za podobných okolností Sennovi.
Před předposledním závodem sezony 1989 vedl šampionát Prost. Aby si šanci na titul udržel, potřeboval Senna vyhrát oba dva zbylé závody. Po skvělém startu v Suzuce se Prost po většinu závodu držel v čele. Ve 47. kole se Senna odhodlal k riskantnímu útoku vnitřkem zatáčky. Prost mu nehodlal uhýbat a začal zatáčet. Následovala kolize, po níž oba McLareny zůstaly stát v únikové zóně šikany. Prost vylezl z vozu v přesvědčení, že tím pro oba závod skončil a on je mistrem světa. Senna si však přivolal traťové maršály, kteří ho roztlačili a on se vrátil na trať. I s poškozeným předním křídlem po zastávce v boxech závod vyhrál. Komisaři ho následně diskvalifikovali za projetí šikany mimo trať a její nesprávné opuštění. Titul tak připadl Prostovi.
O rok později se situace obrátila. Alain Prost po odchodu z McLarenu oblékl červené barvy Ferrari a do Suzuky přijížděl jako úřadující mistr světa. Senna vyhrál kvalifikaci a do nedělního závodu startoval z pole position. Po startu se Prost dostal dopředu a Senna se zařadil za něj. V první zatáčce, v rychlosti přes 250km/h Senna nesundal nohu z plynu a prudce vrazil do Prostova Ferrari. Tím závod pro oba předčasně skončil a jelikož Prost nedostal žádné body, Senna se stal mistrem světa.
Po dlouhých letech ostré rivality se během Velké ceny Austrálie v Adelaide roku 1993 odehrál poslední závod Prostovy kariéry a zároveň poslední kapitola jeho legendárního soupeření s Ayrtonem Sennou. Vítězem závodu se stal Senna za volantem McLarenu, zatímco Prost dojel na druhém místě. Třetí příčku obsadil Damon Hill, tehdejší Prostův týmový kolega ve Williamsu. Na stupních vítězů Senna překvapivě pozval svého dlouholetého úhlavního nepřítele na nejvyšší stupínek. Tím oba symbolicky ukončili svou bouřlivou rivalitu v přátelském duchu.
„Měli jsme spolu neuvěřitelný lidský a psychologický příběh. Po mém odchodu se všechno změnilo. Volal mi často, někdy i dvakrát týdně. Dokud jsem závodil, nikdy mi nezatelefonoval. Bez mé přítomnosti na trati ztratil své záchytné body. Byl jsem pravděpodobně jeho hlavním zdrojem motivace,“ uvedl Prost později pro francouzský sportovní deník L’Équipe.
Jeden z nejsmutnějších, a přesto nejkrásnějších okamžiků jejich příběhu přišel pouhý den před Sennovou tragickou nehodou v Imole v roce 1994. Během tréninku na Velkou cenu San Marina Senna poslal ze svého kokpitu přes týmové rádio vzkaz: „Ahoj Alaini, speciální pozdrav pro tebe. Všem nám tu chybíš.“
Michael Schumacher versus Mika Häkkinen
Na přelomu 90. let 20. století a začátku nového tisíciletí proti sobě stáli dva mimořádně rychlí jezdci – Michael Schumacher ve Ferrari a Mika Häkkinen v McLarenu. Schumacherovi se říkalo Červený baron. Tato přezdívka odkazovala na německého stíhacího pilota z první světové války Manfreda von Richthofena, známého pod stejnou přezdívkou. Häkkinen naproti tomu proslul jako Létající Fin, jenž se Schmacherovi dokázal vyrovnat rychlostí i odvahou a opakovaně ho porážet.
V roce 1998 měl McLaren po příchodu konstruktéra Adriana Neweyho konečně k dispozici rychlý a spolehlivý vůz se silným motorem Mercedes, který umožnil Häkkinenovi naplno bojovat o titul mistra světa. Fin tehdy vyhrál 13 z 16 závodů a titul si tím zajistil. V následujícím roce si během Velké ceny Británie v Silverstone Schumacher při nehodě zlomil nohu a většinu sezony vynechal. Häkkinen si tak připsal svůj druhý titul mistra světa v řadě.
Nejslavnější okamžik jejich rivality proběhl v roce 2000 na Velké ceně Belgie na okruhu Spa-Francorchamps. Häkkinen předjel Schumachera v rychlém úseku Kemmel Straight. Využil při tom moment, kdy oba míjeli pomalejšího Ricarda Zontu. Němec ho bral zleva, Fin se ho rozhodl vzít zprava a dostal se před oba vozy zároveň. Díky vnitřní stopě si udržel pozici až do konce závodu a vyhrál ho o 1,1 sekundy.
Přestože si na trati nedarovali ani centimetr, mimo ni se navzájem respektovali. Schumacher později označil Häkkinena za soupeře, kterého si během kariéry vážil nejvíce. Zatímco Häkkinen působil klidně a vyrovnaně, Schumacher byl velice soutěživý jezdec s prudkou povahou, jehož touha po vítězství ho někdy přiváděla do kontroverzních situací.
Příkladem je incident z roku 1994, kdy při Velké ceně Austrálie v Adelaide narazil do soupeře. Startoval tehdy do posledního závodu sezony s náskokem jednoho bodu před Damonem Hillem. Během závodu vyjel z trati a narazil o bariéry. Když se vrátil na trať, Hill se ho pokusil předjet, jenže Schumacher zatočil do zatáčky a jejich vozy se srazily. Oba ze závodu odstoupili. To znamenalo, že nikdo nezískal další body a Schumacher se tedy stal mistrem světa. Hill později naznačoval, že do něj Schumacher narazil úmyslně, zatímco Schumacher tvrdil, že šlo o závodní incident. Sporný manévr dodnes rozděluje fanoušky Formule 1 a vyvolává debaty o hranicích sportovní rivality a o tom, kam až je jezdec schopen zajít pro titul.
Pokračování příště…