Letošní ročník nejsledovanější hudební události na světě Eurovision Song Contest by se v mnohém dal považovat za nejvyhrocenější v historii. Na v posledních letech už tak silně politicky ovlivňované soutěži dominovalo téma, zda na ní kvůli konfliktu v Pásmu Gazy může vystoupit izraelská reprezentantka. Kvůli nejasnému incidentu byl pořadateli diskvalifikován jeden z favoritů, Nizozemec Joost Klein. Už tak napjatou atmosféru završilo vítězství Švýcarska, kterému proti diváky favorizovanému Chorvatsku pomohla odborná porota.

Eurovize to v posledních pěti letech neměla vůbec jednoduché. V roce 2020 se poprvé za svou historii kvůli pandemii COVID-19 vůbec nekonala, o dva roky později se musela vypořádat s účastí Ruska a Běloruska kvůli Putinově invazi na Ukrajinu. Vítězkou posledního ročníku se stala švédská zpěvačka Loreen, která soutěž vyhrála už v roce 2012. To vzbudilo ve veřejném prostoru a na sociálních sítích pozdvižení – „miláčkem“ diváků s nejvíce hlasy byl finský rapper Käärijä. Švédsku tehdy k vítězství pomohly především body od odborné poroty, které mají stejnou váhu jako ty divácké.

Kontroverzní soutěž vydávající se za apolitickou

Dá se říci, že soutěž, která sama sebe proklamuje jako apolitickou, byla částečně zpolitizovaná vždycky. Země, které jsou si geograficky či názorově blízko, se v hlasování často podporovaly – děje se tak například u pobaltských či kavkazských států nebo mezi Řeckem a Kyprem. Jako politické rozhodnutí lze vnímat také vyloučení Ruska a Běloruska, avšak v této otázce alespoň byla většina členů Evropské vysílací unie (EBU) i diváků soutěže zajedno. Podporu Ukrajiny dali najevo v letech 2016, kdy po ruské anexi Krymu vyhrála její zpěvačka Jamala, a v roce 2022 s vítězstvím skupiny Kalush Orchestra.

Letos ale přibylo téma, které do Eurovize přineslo silnou vzájemnou nevraživost hraničící s nenávistí. Po útoku teroristického Hamásu na izraelské civilisty a následné dodnes probíhající vojenské odvetě v Pásmu Gazy začala hlasitá část veřejnosti prosazovat vyloučení Izraele po vzoru Ruska a Běloruska. Narozdíl od předchozího případu ale nepanoval konsenzus mezi členy EBU, Izraelem vyslaná dvacetiletá zpěvačka Eden Golan proto mohla vystoupit. Zároveň však z rozhodnutí unie musela píseň October Rain (Říjnový déšť) odkazující na útok Hamásu ze 7. října přepsat na Hurricane (Hurikán), aby byla apolitická. Tlak na změnu textu šel na televizi Kan i od izraelského prezidenta Isaaca Herzoga, aby skladba vyhověla požadavkům EBU.

Na náměstích v Malmö proti účasti Izraele protestovaly tisíce propalestinských demonstrantů, mezi nimi i švédská klimatická aktivistka Greta Thunberg. Při vystoupeních na Eden Golan velká část publika bučela. Pořadatelé čelili obvinění, že se nespokojené diváky pokusili přehlušit umělým potleskem, Eurovize to ale popírá.

Názor v podobě zívání a šikany

Zároveň vycházely na povrch i navenek viditelné konflikty mezi jednotlivými delegacemi, k čemuž jinak dochází výjimečně. Týmy z některých zemí se izraelské zpěvačce vyhýbaly či se do ní otevřeně naváželi. Když se novinář na tiskové konferenci zeptal Eden Golan, zda někdy přemýšlela nad tím, že svou přítomností ohrožuje ostatní vystupující a publikum, bylo jí řečeno, že na otázku odpovídat nemusí. „A proč ne?,“ odvětil sarkasticky reprezentant Nizozemska Joost Klein. Ve chvíli, kdy Golan mluvila, začala na tiskové konferenci řecká zpěvačka Marina Satti teatrálně zívat. Dalo by se polemizovat, zda se takový způsob vyjádření názoru dá považovat za hodný státního reprezentanta, nebo spíše nevychovaného desetiletého dítěte. Když se na sociálních sítích objevilo video, kde tancuje Golan spolu s Käärijou, loňský finský finalista se od něj distancoval. „Video bylo publikováno bez mého povolení. I přes mou žádost nebylo odstraněno. Chtěl bych zdůraznit, že video není mým politickým vyjádřením ani žádným způsobem nevyjadřuje podporu,“ zveřejnil na svém Instagramu.

Způsob, kterým se velká část reprezentantů k izraelské zpěvačce chovala, by se dal chvílemi považovat za šikanu. Eden Golan nepůsobí ve vysoké politice své země ani v Izraelských obranných silách (IDF) zodpovědných za civilní oběti v Gaze, jako terč si ji tak soutěžící vybrali pro její původ. Nacionalismus ve své ryzí podobě (tedy v židovském případě nechvalně proslulý antisemitismus). Pokud byli soutěžící s konečným rozhodnutím pořadatele EBU o účasti Izraele nespokojeni, měli možnost Eurovizi bojkotovat a odstupit z ní.

Bučení i podpora

Na druhou stranu se vhodně nechovala rozhodně ani izraelská delegace – na svých sociálních sítích její členové ve velkém veřejně pomlouvali ostatní soutěžící. Bambie Thug, kteří reprezentovali Irsko a rovněž vystupovali proti účasti Izraele, si také stěžovali na ze strany komentátorů izraelské televize Kan nevhodné poznámky na jejich kostým a výzvy k pomluvám.

S ohněm, který soutěžící a část veřejnosti kolem účasti blízkovýchodní země zažehla, by se dalo očekávat, že Eden Golan skončí na posledních příčkách v semifinále. Izrael ale vsadil na silnou mediální propagaci písně skrz reklamu, židovská komunita a zastánci Izraele se ve velkém mobilizovali a oproti porotě, která byla politicky spíše opatrná, skončila země v diváckém hlasování na druhém místě. Velké zastání našla zpěvačka i mezi Čechy. „Šikana spolusoutěžících, společenský lynč na vystoupeních dvacetileté ukrajinsko-izraelské holky mě vyprovokovaly dnes v 21:00 hlasovat,“ uvedl na svém Twitteru zahraniční reportér České televize Jakub Szántó. „Podpořme Eden proti řvoucí lůze, která se ji snaží zastrašit. Dejme jí hlas,“ tweetoval český odborník na exekuce Daniel Hůle. Původ Eden Golan byl jedním z prvků, který společnost rozděloval. Část vyzdvihovala ukrajinský původ její matky, jiní upozorňovali na její dřívější pěvecké vystoupení na Ruskem okupovaném Krymu před začátkem invaze.

Oba přístupy ke zpěvačce, tedy šikana a „bučení“ diváků kvůli izraelskému původu při jejím vystoupení i hlasování pro její skladbu z důvodu politické podpory Izraele jde bohužel považovat, s přihlédnutím na deklarovanou apolitičnost soutěže, ve které mají vyhrávat umělecky nejlepší výkony, za politováníhodné.

Diskvalifikace za nesouhlas s obtěžováním

Belgická veřejnoprávní televize VRT před druhým semifinálem přerušila vysílání s textovým prohlášením na obrazovce: „Odsuzujeme porušování lidských práv páchané státem Izrael. Vedle toho Izrael ničí svobodu tisku.“ Poté se nečekaně jeden z favoritů soutěže, belgický reprezentant Mustii nedostal do finále. Objevily se spekulace, že byl kvůli tomu diskvalifikován, ty se však později ukázaly jako nepodložené. Šokující bylo ale naopak vyřazení nizozemského zpěváka Joosta Kleina, který s písní Europapa vyzdvihující možnosti Evropy byl mezi diváky velmi oblíbený. Na EBU se tak snesla další velká dávka kritiky, Nizozemec byl totiž diskvalifikován za nevhodné gesto vůči člence produkce, která ho podle svědků obtěžovala. Kleina v současné době kvůli incidentu vyšetřuje švédská prokuratura. „S EBU jsme to široce konzultovali a navrhli jsme několik řešení, přesto se rozhodli Joosta Kleina diskvalifikovat. Avrotros považuje trest za velmi tvrdý a nepřiměřený. Ať nedojde k nedorozumění, jsme zastánci dobrých mravů, ale podle našeho názoru není vyloučení úměrné tomuto incidentu,“ vyjádřila se k incidentu nizozemská veřejnoprávní televize Avrotros, která reprezentaci země na Eurovizi zajišťuje. „Jsme velmi zklamáni a znepokojeni kvůli milionům fanoušků, kteří se na dnešní večer tolik těšili. To, co Joost přinesl Nizozemsku a Evropě, nemělo skončit tímto způsobem,“ dodala.

(Ne)podplacená porota?

Aby všech dosavadních letošních kontroverzí nebylo málo, situace z minulého roku kolem vítězství porotou favorizovaného soutěžícího se opakovala i letos. Zatímco u diváků byl favoritem chorvatský zpěvák Baby Lasagna s pop punkovou písní Rim Tim Tagi Dim, nebinární Nemo reprezentující Švýcarsko u nich skončili až na pátém místě. Oproti roztříštěným hlasům diváků mezi Chorvatsko, Izrael a Ukrajinu ale dala porota Švýcarsku poměrně velký bodový náskok, publikum tak přehlasovala a Nemo s písní The Code soutěž vyhráli.

Pod příspěvky na sociálních sítích Eurovize i videi Nemo se záhy poté začaly objevovat komentáře vyzývající ke zrušení institutu poroty, která je podle mnohých podplacená. Mezi nejlajkovanějšími byly také nepochopitelné reakce jako „Je toto Eurovize nebo gay party?,“ „Vyhrálo to protože je to nemocné,“ „Gayvize, doslova.“ Spojování vítězství Nemo s jejich identitou je zcela neopodstatněné – podařilo se jim ve skladbě skvěle propojit pop, rap a operu a na jevišti podali zcela strhující pěvecký výkon. Tezi, že vyhráli kvůli své příslušnosti k LGBT komunitě mohou přiživovat i média, která ji z velké části zmiňují už v titulku.

Špatná vlajka

Podle slov místopředsedy Evropské komise Margaritise Schinase mu mnoho přátel řeklo, že jim organizátoři zabránili dostat se na finále soutěže s vlajkou Evropské unie. Mluvčí EBU na dotaz serveru Politico uvedl, že si fanoušci mohou přinést pouze vlajky zúčastněných zemí či duhové vlajky, které jsou symbolem komunity LGBT. Evropská komise tento krok vnímá jako politováníhodný a bude od EBU žádat vysvětlení.

Letošní Eurovize zanechala mezi jejími fanoušky tolik žluči, jako pravděpodobně nikdy předtím. Jaký paradox, že v době historicky vysoké polarizace bylo jako motto letošního kola vybráno United by Music (Spojeni hudbou). S Evropou hudba letos udělala mnohé, rozhodně ji ale nespojovala.