Letos by oslavila 60. narozeniny. Dnes je tomu patnáct let od smrti české zpěvačky Zuzany Navarové. I přesto zůstává její tvorba, melancholicky promyšlené melodie, geniálně napsané poetické texty a neobyčejné osobní charisma zcela nepřekonané.

Zuzana Navarová se narodila v roce 1959 v Hradci Králové. Tady vystudovala gymnázium. Už od dětství prý často seděla u rádia a poslouchala hudbu, což její rodiče neviděli příliš rádi a měli za to, že tím mrhá čas. Zuzana Navarová toho ale ani v dospělosti nelitovala. Na gymnáziu chtěla studovat francouzštinu, pro velký zájem ale místo toho začala se španělštinou. Tu po gymnáziu odešla studovat do Prahy.

Ocelově modrou masku mám…

Zde se v roce 1980 dala dohromady s hudebníky kolem Víta Sázavského a Zdeňka Vřešťála, společně se seskupili do kapely Nerez. Vytvořila s nimi mnoho kultovních písní, nejznámější z nich se jmenuje Tisíc dnů mezi námi a skupina se s ní zúčastnila soutěže Porta. S Nerezem tvořila několik let, později se od nich ale oddělila a začala víceméně sólovou dráhu, naposledy spolupracovala s Ivánem Gutierrezem a kapelou Koa, jejíž členem byl například slepý hudebník romského původu Mário Bihári.

„Tisíc dnů mezi námi
jako nekonečno nevypadá
našel jsem tě kdysi ve stohu slámy
ještě dnes mi za košili padáš.”

Folk? Pop? Blues? Rock?

I dnes málokdo ví, do jakého žánru její tvorbu vlastně zařadit. Folk? Pop? Blues? Rock? Odpovědi se zde čtenář nedočká. Zuzana Navarová byla svou tvorbou tolik originální, že se nebojím mluvit o jejím vlastním osobitém žánru. Její hudba se vyznačovala neobvyklými, leč velmi krásnými melodickými motivy a originálními prvky, které hojně využívala.

Dokázala přetvořit v hudbu i zvuky úderů lahví od piva nebo kovové tyčky. Hrála si s vícehlasy a jinými kombinacemi. Jejím hlavním tajemstvím je ale text. Navarová se vyžívala v idiomech a pro nepolíbeného posluchače někdy nepochopitelných spojeních. Vpisování mezi řádky a pohrávání si s čistě akustickou stránkou určitých slov a jejich kombinací byla její specialita. Její známí o ni mluví jako o velmi jazykově nadané. Vzhledem k tomu, že tvořila mimo češtiny například také ve španělštině nebo romštině, nezbývá než věřit.

Kubánská Bossa nova

Ještě v době, kdy byla členkou skupiny Nerez, odcestovala Zuzana Navarová na stáž do Havany, což její hudební přemýšlení i tvorbu skutečně velmi ovlivnilo. Na Kubě se s mnoha hudebníky seznámila a po návratu do Prahy se snažila komponovat prvky tamní hudby do své vlastní.

De Tejada

Zuzana Navarová se s jedním Kubáncem dokonce oženila a přijala tím za své jméno jeho příjmení de Tejada. Její manžel nedlouho po sňatku odešel, neboť mu nedělalo dobře zdejší klima. Lze se domnívat, že Zuzana Navarová chtěla svému kubánskému protějšku pomoci sňatkem s ní odcestovat z totalitní Kuby do Španělska. K tomuto tématu se Navarová na veřejnosti vyjadřovala jen velmi rezervovaně.

Strom, ze kterého se vyrábějí kytary

Po rozchodu s Nerezem začala Navarová tvořit sama, jak zde již bylo zmíněno. Zpěvačka platí za objevitelku některých interpretů, například písničkářky Radůzy, kterou potkala na Karlově mostě, nebo Mária Biháriho. Průběžně kolem sebe shromažďovala hudebníky, až vznikla kapela pojmenovaná po stromu Koa. S touto kapelou nazpívala mimo jiné píseň Marie, kterou protestuje proti domácímu násilí na ženách, Taši Dele jako pozdrav pro utlačovaný Tibet, nebo dodnes zřejmě nejznámější svou píseň s názvem Andělská.

Neste mě, neste, ptáci, do nebes…

Zuzana Navarová podlehla rakovině prsu a cirhóze ve 45 letech. Byla pohřbena na Vyšehradském hřbitově. O své nemoci nemluvila. Odešla s ní zpěvačka, která uměla v lidech vyvolat pocit, že je jim bližší než kdokoliv jiný. Odešla zcela průlomová a nenahraditelná interpretka, která i dnes může leckoho ovlivnit. Nakonec, zcela nestandardně, připojím prosbu. Zkuste jít někdy mimo mainstream. Zkuste Zuzanu Navarovou. Dost možná budete sami sobě vděční.