Uplynulý americký týden byl více než výživný. Všechno začalo pondělním potvrzením Amy Coney Barrettové jako nové soudkyně Nejvyššího soudu – události, která pouhý týden před prezidentskými volbami vyvolala odpor jak u opozičních demokratů, tak u nemalé části americké veřejnosti. Amerikou pak otřásla zpráva o dalším policií zastřeleném Afroameričanovi, tentokrát ve Filadelfii. A do toho všeho dělí Spojené státy už jen hodiny od otevření volebních místností, ve kterých si Američané zvolí nejen nového prezidenta, ale také nový Kongres. Můžou demokraté v těchto divokých volbách získat Senátní většinu? A jak ohrožuje schválení Barrettové zdravotní péči milionů Američanů? To vše, a ještě malinko víc se dozvíte v dnešním Americkém týdnu!

Když 18. září ve večerních hodinách obletěla Ameriku zpráva o úmrtí populární soudkyně nejvyššího soudu Ruth Bader Ginsburgové, mohli jsme na tvářích všech, demokratů, republikánů i nezávislých, vidět upřímný smutek. Dokonce i sám prezident Trump, který se vůči Ginsburgové dříve několikrát vymezoval, řekl televizním reportérům, kteří ho o úmrtí soudkyně informovali, s překvapivou upřímností: „Ať už s tím souhlasíte, nebo ne, byla to úžasná žena, která vedla úžasný život. Jsem skutečně smutný, že zemřela“.

Upřímný smutek však republikánům nevydržel příliš dlouho. Deset dní po úmrtí soudkyně, která byla Americe známá svými liberálními názory a která se během let ve své funkci stala jakýmsi symbolem boje za rovnoprávnost a spravedlnost, oznámil Donald Trump jméno jeho kandidátky, která měla zaplnit prázdné místo Nejvyššího soudu. Novou soudkyní se měla stát Amy Coney Barrettová, osoba proslulá svými krajně pravicovými a konzervativními názory.

Solidní konzervativní většina

V USA navrhuje soudce Nejvyššího soudu, v případě, že se nějaké místo uvolní, prezident, jeho nominanta/nominantku musí následně potvrdit prostou většinou Senát. Vzhledem k tomu, že republikáni drží v Senátu většinu 53 ku 47 hlasům, rozhodl se Trump navrhnout Barrettovou ještě před volbami.

Vůdce senátní většiny Mitch McConnell (R) téměř okamžitě přislíbil potvrzovací slyšení na půdě Senátu, a to ještě před 3. listopadem, kdy se konají volby. Tím si však tento dlouholetý senátor a zatvrzelý konzervativec z Kentucky naprosto protiřečil – v únoru 2016, devět měsíců před prezidentskými volbami, odmítl McConnell jednání o nominaci Merricka Garlanda do Nejvyššího soudu, kam ho navrhl tehdejší prezident Barack Obama.

Vůdce senátní většiny se tehdy odvolával na to, že by se v roce, kdy se konají volby, nemělo jednat o žádných nových soudcích/soudkyních Nejvyššího soudu a že by měl ve volbách americký lid zvolit nového prezidenta, který by měl nového nominanta/nominantku vybrat. Vzhledem k tehdejší republikánské většině v Senátu nakonec Garland opravdu schválen nebyl a nového soudce navrhl až nově zvolený prezident Donald Trump.

https://twitter.com/realDonaldTrump/status/1321046029781864452

Na tento precedent, který zavedl sám McConnell, se během slyšení v Senátu demokraté odvolávali. Dále také zdůrazňovali nebezpečí, které by schválení Barrettové mohlo přinést. ACB, jak se o ní v amerických médiích ve zkratce píše, je známá svým nekladným pohledem na rozsudek Nejvyššího soudu v případě Roe v. Wade z roku 1973, který tehdy de facto federálně povolil interrupce.

Dále se dá předpokládat, že má negativní názor také na rozsudek v případě Obergefell v. Hodges z roku 2015, který federálně uznal právo stejnopohlavních párů uzavřít manželský svazek. Demokraté opakovaně projevovali zděšení nad představou, že by Nejvyšší soud, který by měl s Barrettovou nově přesvědčivou konzervativní většinu 6 ku 3, mohl rozsudky nejen těchto případů zrušit.

Dalším žhavým tématem bylo plánované slyšení Nejvyššího soudu ohledně zákonu Affordable Care Act (ACA), známého spíše jako Obamacare, významné reformy zdravotnictví, díky které dosáhne na dostupnější zdravotní péči o milióny Američanů více, než tomu bylo před jeho zavedením. Nejvyšší soud by měl o Obamacare jednat už 4. listopadu, tedy jediný den po volbách, a mnoho republikánů veřejně neskrývá své úmysly celý zákon, který vešel v platnost roku 2010 za vlády Baracka Obamy, kompletně zrušit. To by přitom zanechalo prakticky ze dne na den miliony Američanů bez nároku na zdravotní péči – bez jakékoliv náhrady či alternativy.

---

„Hlas pro Barrettovou je hlas pro odebrání zravotní péče milionům lidí. Je to hlas pro, co se reproduktivních práv týče, návrat do minulosti. Hlas, který ohrozí imigranty. Hlas pro ignorování klimatických změn. Hlas, který ohrozí snahy ukončit systemový rasismus. Hlas, který dá v sázku práva pracujících, volební práva a práva LGBTQ+ komunity.“

Senátorka Elizabeth Warrenová (D)

---

Nic z toho však na většinu republikánů neplatilo, a tak byla Amy Coney Barrettová 26. října ve večerních hodinách potvrzena Senátem v poměru 52 ku 48. Jediným republikánem, který hlasoval proti její nominaci, byla senátorka Susan Collins z Maine.

Ještě v ten samý večer složila pod dohledem prezidenta Trumpa Barrettová slavnostní přísahu do rukou konzervativního soudce Clarence Thomase. Nejvyšší soud má momentálně přesvědčivou konzervativní většinu 6 ku 3, a vzhledem k tomu, že soudci Nejvyššího soudu slouží ve Spojených státech doživotně, může tento stav podle některých komentátorů trvat v nejzazších případech až celá desetiletí. Demokraté však již dali jasně najevo, že nehodlají situaci ponechat náhodě – o tom ale zase někdy příště.

Neméně důležité volby do Kongresu

Dalším tématem dnešního Amerického týdne budou blížící se volby. Všechna světová média momentálně zajímá, jakou má Donald Trump šanci obhájit svůj mandát, nebo naopak zdali se do Bílého domu probojuje demokrat Joe Biden. Ve stínu prezidentských voleb se ale krčí i další, neméně důležité volby, a sice volby do Kongresu Spojených států.

Ještě před tím, než se ponoříme do různých detailnějších rozborů současné situace, bych vás rád v krátkosti seznámil s tím, jak vlastně Kongres v USA funguje. Americký kongres je něco jako český Parlament, a stejně jako u nás má dvě komory – Sněmovnu reprezentantů (House of Representatives), která je považována za dolní komoru a má 435 členů, a Senát, který je se svými 100 členy (2 z každého státu) naopak komorou horní.

Volby do Sněmovny reprezentantů probíhají každé dva roky a volí se během nich kompletně nové složení Sněmovny. Volby do Senátu probíhají také každé dva roky, avšak s tím rozdílem, že se pokaždé vymění třetina horní komory (podobný systém jako u nás).

Demokraté mají momentálně většinu ve Sněmovně reprezentantů, a to v poměru 232 ku 198 (dále ve Sněmovně reprezentantů zasedá jeden libertarián a čtyři nezařazení členové). V Senátu naopak vládnou o něco těsnější většinou 53 ku 47 Trumpovi republikáni (ve skutečnosti je v Senátu pouze 45 demokratů, zbylí dva nezávisí senátoři však s demokraty hlasují).

Většina politických komentátorů očekává, že si demokraté po těchto kongresových volbách udrží svou většinu ve Sněmovně reprezentantů, kterou získali ve volbách z roku 2018. Posledních několik týdnů se dokonce otevřeně mluví o možnosti, že by Demokratická strana svou většinu v dolní komoře Kongresu ještě zvětšila. Tak či tak, scénář, kdy mají republikáni po volbách většinu ve Sněmovně reprezentantů, je krajně nepravděpodobný.

Mohou demokraté ovládnout Senát?

Mnohem těsnější bitva se ale povede o kontrolu nad Senátem. Již zmiňovaný Mitch McConnell, kterému demokratičtí voliči často posměšně říkají „Moscow Mitch“ (moskevský Mitch), je šéfem horní komory již od roku 2015 a od začátku Trumpova prezidentství se profiluje jako jeho silný spojenec. Ještě než udeřil koronavirus a Ameriku zasáhly masové protesty proti rasismu, byli republikáni považování v souboji o většinu v Senátu za jasné favority.

Od té doby se však mnoho změnilo a podle mnohých amerických komentátorů táhne aktuálně nepopulární prezident, jehož počínání v úřadu v říjnu schvalovalo podle průzkumů veřejného mínění pouze 40 % Američanů, většinu republikánských senátních kandidátů s sebou ke dnu. Server Politico ohodnotil souboj o kontrolu nad horní komorou Kongresu jako tzv. „toss up“, což může být volně přeloženo jako „hod mincí“, výsledek tak může být jakýkoliv. Stránka FiveThirtyEight, která se specializuje na předpovědi voleb zakládajících se na veřejných průzkumech, je o trochu odvážnější a za mírného favorita v tomto ostrém souboji považuje Demokratickou stranu.

Ať už průzkumům věříte, nebo nikoli, nejde zcela ignorovat v minulém díle Amerického týdnu již zmiňované demografické změny, díky kterým se mění prakticky celý elektorát Spojených států. Nejvíce jsou změny cítit v jižanských státech a v Arizoně – dříve spíše republikánsky orientovaném státě, který leží v sevření států ovládaných demokraty, jako je třeba Kalifornie či Colorado.

Právě ale již zmiňovaný americký jih je dlouhodobě považován za nejkonzervativnější část celých USA, a to už od dávných dob občanské války, která skončila v roce 1865. Probíhající imigrace do těchto států, kde nachází nový domov zejména uprchlíci latinskoamerického původu utíkající z Mexika a zbytku Latinské Ameriky, má však do budoucna potenciál americký jih přeměnit tak, že se ze států jako je Texas či Louisiana stanou tzv. swing states (státy, které nemají jasně danou politickou orientaci), a to jednoduše proto, že příslušníci tzv. latino komunity volí ve velkých počtech právě Demokratickou stranu. Také se však může stát, že probíhající demografické změny dokážou americký jih zcela transformovat, a naplní tak tužby některých demokratických politiků a političek kandidujících v jižanských státech, kteří používají slogan „New South Rising“, tedy „Nový jih povstává“.

Na úplné následky těchto změn amerického elektorátu si sice budeme muset ještě několik let počkat, drobné náznaky však můžeme pozorovat už v letošních volbách. Senátní kandidáti demokratů vedou se svými republikánskými oponenty vyrovnané souboje ve státech, kde by to bylo ještě před několika lety zcela nepředstavitelné. Jako příklad můžeme uvést Georgii, tradičně konzervativní a republikánský stát, kde jsou letos k mání obě senátorská křesla a v obou případech má demokratický kandidát reálnou šanci na vítězství. V sousední Jižní Karolíně, státě, kde republikáni v prezidentských volbách neprohráli, až na jedinou výjimku, od roku 1964, svádí republikánský senátor Lindsey Graham se svým demokratickým vyzyvatelem téměř vyrovnaný souboj.

Korunku tomu všemu nasazuje Texas – typická republikánská bašta, pilíř vítězství skoro všech republikánských prezidentů od dob Johna Kennedyho. Některé průzkumy z minulého měsíce však naznačovaly možnost, že je letos Texas pro Bidena ve hře, kdy bývalého viceprezidenta párkrát dokonce poslaly do čela boje o tento druhý nejlidnatější americký stát.

Za zmínku stojí také fakt, že k 30. říjnu během dřívějšího hlasování, tzv. early voting (tj. prezenční hlasování před 3. listopadem), Texas překonal svou konečnou volební účast z roku 2016, kdy svůj hlas odevzdalo necelých devět milionů Texasanů. Už nyní však v tomto státě odvolilo téměř deset milionů voličů a dá se očekávat, že toto číslo s příchodem volebního dne ještě rapidně vzroste. Političtí komentátoři se shodují na tom, že větší volební účast může k lepšímu výsledku napomoci Bidenovi, v Texasu se tak letos očekává mnohem těsnější výsledek, než bývá v tomto konzervativním státě zvykem.

Je však na místě se ptát, do jaké míry můžou za těsné výsledky průzkumů v jižanských státech demografické změny a do jaké míry to má na svědomí nevídaný odpor proti úřadující hlavě státu.

Ať už je to tak, či tak, domnívám se, že demokraté mají letos reálnou šanci převzít nad Senátem kontrolu. Během volební noci se tak rozhodně vyplatí mimo hlavního souboje Biden-Trump sledovat i jednotlivé senátní souboje. Právě kongresové volby jsou totiž pro budoucí vývoj ve Spojených státech klíčové, protože kdokoliv bude za pár dní zvolen prezidentem, bude k tomu, aby prosadil svou agendu, potřebovat obě komory Kongresu.

Když si totiž představíme situaci, že Joe Biden ve volbách porazí současného prezidenta, ale demokraté si pro sebe nedokážou urvat většinu v Senátu, budou Bidenovy vyhlídky na prosazení mnoha bodů z jeho, už nyní historického programu, přinejmenším špatné. Naopak, pokud Biden zvítězí a stejně tak bude mít Demokratická strana většinu v Senátu, budou šance na prosazení mnoha historických zákonů, jako je například plánovaná reforma policie, reforma zdravotnictví či legislativa bojující proti změně klimatu, alespoň reálné.

Chystáme pro vás článek, ve kterém se podrobněji podíváme na osm nejvážnějších demokratických kandidátů, díky kterým by demokraté mohli převzít většinu v Senátu. Jinak se na vás budu s dalším Americkým týdnem těšit opět příští pondělí, a jelikož to bude ve chvíli, kdy kvůli masivnímu množství hlasů zaslaných poštou možná ještě nebudeme znát finální výsledky prezidentského klání, témat k rozebrání bude určitě více než dost!

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.