V roce 2017 kroužil Mick Schumacher v rámci víkendu velké ceny Belgie na okruhu Spa před nadšenými fanoušky ve voze Benetton B194, ve kterém jeho otec Michael vyhrál svůj první titul mistra světa Formule 1. Na otázku, zda i jeho uvidí někdy fanoušci v nejslavnější závodní sérii světa, poté Mick odpověděl: „Doufejme.“ A naděje se letos proměnila v realitu. Po takřka devíti letech tak ve startovní listině závodů Formule 1 můžeme opět najít příjmení Schumacher. Jaké jsou však hlavní charakteristické rysy Micka Schumachera? Odpověď najdeme, když se blíže podíváme na jeho dosavadní kariéru.
Být potomkem nejslavnějšího závodního jezdce historie a snažit se jít v jeho šlépějích je na jednu stranu požehnáním, ale na tu druhou prokletím. Mick tak má od počátku své závodnické kariéry dokonalé podmínky a veškeré potřebné know-how, ale nikdy se pravděpodobně nevyhne srovnávání se svým otcem a masivní pozornosti médií i fanoušků.
Aby alespoň trochu zmírnil tlak okolí, na začátku své kariéry jezdil s příjmením své matky za svobodna. Jako Mick Betsch a později jen Mick Junior odjezdil sedm sezon v různých motokárových sériích, které jsou počátečním bodem každého závodního pilota. V roce 2014 skončil druhý v celkovém hodnocení německého, evropského i světového motokárového šampionátu.
V další sezoně jezdil ve Formuli 4 už pod svým skutečným jménem a celkově obsadil v hodnocení šampionátu opět druhé místo. To mu společně s úspěchy z předchozí sezony zajistilo značný zájem světových médií i fanoušků. V té době navíc uplynulo jen lehce přes rok od tragické nehody na lyžích jeho otce, u které dokonce sám Mick byl. Z nehody se Michael Schumacher dodnes zotavuje, jeho přesný zdravotní stav je však stále nejasný, jelikož o něm jeho rodina odmítá informovat. Vyhlídky na výrazné zlepšení nicméně nejsou příliš příznivé. Vedle rodinné tragédie tak musel Mick čelit i častým dotazům na stav otce ze strany svého okolí. Taková situace by byla složitá pro kohokoliv, zvlášť pro v té době dospívajícího mladíka. Je tedy jasné, že si musel vybudovat obrovskou psychickou odolnost. Jeho následné výsledky to potvrzují.
Konzistence
Že je konzistence klíčem k úspěchu, je sice klišé, ale jako každé klišé vychází z reality. Vyrovnaná výkonnost samozřejmě na vysoké úrovni je základem dlouhodobého úspěchu nejen v motorsportu. Vědom si toho je i Mick Schumacher, což je vidět na tom, že v doposud zmíněných šampionátech byl schopný opakovaně atakovat celkové prvenství. Naplno se však jeho schopnost vyrovnané výkonnosti projevila během jeho titulových sezon ve Formuli 3 i Formuli 2 v letech 2018 respektive 2020. V roce 2018 už za sebou jednu sezonu v F3 měl, ale v té předchozí obsadil až 12. místo. Svou první sezonu zakončenou titulem také nezačal nijak oslnivě, v její druhé polovině se však obdivuhodně vzedmul, když v 15 závodech slavil 7 výher a 11 pódií.
Podobný vzorec se opakoval i při Schumacherově působení ve Formuli 2. Ještě před jeho premiérou v této sérii však přišel důležitý kariérní milník, když se stal členem jezdecké akademie Ferrari, což Micka výrazně přiblížilo vysněné Formuli 1. Nicméně k tomu ještě chyběl velký krok, kterým bylo, oslnit ve Formuli 2. To se ale v roce 2019 vůbec nepovedlo. V konečném hodnocení z toho bylo 11. místo, za které ho mnoho fanoušků odepisovalo s tím, že je protežován jen díky svému jménu.
Jeho představení v loňském roce už však bylo úplně o něčem jiném. Start sezony měl opět pomalejší z části i kvůli smůle, ale postupně získával větší a větší jistotu, a po zářijovém vítězství v hlavním závodě na legendární italské Monze se dostal do čela šampionátu. Poté přidal výhru v ruském Soči a své těsné vedení udržel i při vyvrcholení šampionátu v Bahrajnu.
Titul ve Formuli 2 tedy získal, přestože vyhrál jen 2 ze 24 závodů sezony. Ve specifickém systému závodních víkendů nižších sérií (F2 i F3), kdy se kromě hlavního závodu jezdí i sprint (od letoška dokonce dva), při němž se otáčí část startovního roštu, je ale nejdůležitější dojíždět pravidelně vysoko. A to se Micku Schumacherovi povedlo, když získal hned deset pódií, víc než kdokoliv jiný.
Slabší první sezona
Jak jsem již zmínil: když Mick Schumacher debutoval ve Formuli 3 a ve Formuli 2, v obou případech prožil nepříliš povedenou první sezonu. Důvodem mohla být nutnost zvyknout si na nové auto nebo jiné pneumatiky. Navíc v obou sériích jezdí všichni závodníci v totožných autech, která se liší jen v nastavení, jež jednotlivé týmy vyberou pro danou trať. Jde tak o prostředí velmi kompetitivní a nelítostné k nováčkům. Nutnost zvyknout si a přizpůsobit se čeká Schumachera i ve Formuli 1. A v daleko větší míře.
Německý závodník je pilotem týmu Haas, který odebírá motory Ferrari. Proto měl italský gigant díky své akademii možnost dát jednu jezdeckou sedačku právě Schumacherovi. Haas je však jedním z nejslabších týmů, ne-li tím vůbec nejslabším. Letos navíc ani nebude investovat žádné peníze do vývoje vozu, a soustředí se až na další sezonu, kdy se budou výrazně měnit technická pravidla. Pro celý tým je tedy letošní sezona jen přechodná. Slabost Haasu se ukázala už při prvním letošním závodu v Bahrajnu. Schumacher obsadil v kvalifikaci 19. místo, jeho kolega Nikita Mazepin pak poslední 20. příčku. Do cíle dojel Schumacher šestnáctý, přičemž čtyři jezdci z různých důvodů závod nedokončili. Mazepin byl jedním z nich, když se vyboural už v prvním kole.
Letos to tedy pro Micka Schumachera bude těžká sezona. Důvodem k radosti mu však může být už jen fakt, že má v nejslavnější závodní sérii své místo. A kdo ví, třeba ho jednou uvidíme bojovat o titul mistra světa. Podobně jako jeho otce Michaela.
