Evropské bohatství je vybudované na kolonialismu. Není třeba si proto sypat na hlavu popel. Samozřejmě, že neneseme morální zodpovědnost za to, co dělali naši předci. Ale těžíme z bohatství a kultury, které byly z velké části financovány právě kolonialismem. Proto máme morální povinnost snažit se pomáhat těm společnostem, které jsou vlivem kolonialismu částečně poškozené. 

Vídeňská pokladnice monarchie

Když se člověk prochází po Vídni, připadá si jako v pohádkovém městě. Všude paláce, zdobné měšťanské domy… Praha rozhodně není žádná chudinka, ale co se bohatství týče nemůže se s Vídní poměřovat. Přítomnost všech paláců a ostentativního bohatství se dá přitom vysvětlit právě tím, že se po staletí do Vídně svážely zdroje z celého zbytku Rakouského mocnářství, i z Prahy. V tom, jak vypadají naše města, naše kultura, je jasně obtisknutá minulost.

Dědictví, které sdílíme

Dědictví kultury funguje do velké míry jako dědictví osobní. Po zemřelém rodiči dědíme majetek, ale i dluhy. Po našich předcích nemůžeme dědit jen to dobré, bez toho, abychom na sebe vzali to špatné. Faktem totiž je, že toto společenské dědictví se neprojevuje jen v tom, že si v Evropě říkáme jiná příslovní a zpíváme si jiné písně než například lidé v Africe.

Dědictvím minulosti je i fakt, že Británie od Indie za dobu své koloniální nadvlády získala 45 bilionů liber v dnešní hodnotě. To je padesát britských rozpočtů z roku 2021 (800 miliard liber). Nejednalo se přitom primárně o obchod, ale o vybírání daní a nucenou práci, stejně jako o vynucené výměny zboží za směšné ceny.

Evropská civilizace, naše představa modernity, to vše bylo financováno z prostředků kolonialismu. Bez kolonialismu by pravděpodobně západní Evropa ještě dlouho neměla dost bohatství a přírodních zdrojů na to, aby začala s průmyslovou revolucí. To nutně samo o sobě neznamená, že výdobytky západní kultury jsou špatné. Pouze, že se za ně platila cena, kterou zčásti hradili obyvatelé kolonií, a to nedobrovolně. 

Co s tím má co dělat Česko?

Samozřejmě, že Češi z kolonialismu přímo neprofitovali a jen vzácně se na něm podíleli. Přesto by nás téma kolonialismu mělo zajímat.  I když se Češi na kolonialismu přímo nepodíleli, benefitovali jsme z něj nepřímo. Jednak jsme s nově zbohatlými státy západní Evropy obchodovali, jednak jsme čerpali z myšlenek a pokroku dosažených díky přebytku koloniálních zdrojů. Nepřímo být zvýhodněn činem druhého není to samé jako onen čin konat. Přesto ale za celoevropským rapidním zlepšením životního standardu v posledních tři sta letech můžeme hledat i kolonialismus.

Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.cz. Více informací naleznete zde.

I přesto, že se nás téma kolonialismu nedotýká tak blízce jako Britů či Francouzů, je přínosné diskuzi kolem něj sledovat. Debata o kolonialismu je nevyhnutelně diskuzí o přijetí společné viny a práci s ní. Pro nás to může být například společenské otevření tématu sudetských Němců.

Tato jizva se v naší společnosti očividně nezhojila. V roce 2008 Miloš Zeman dokázal rozpoutat společenskou diskuzi a poškodit Karla Schwarzenberga nařčením, že neuznává Benešovy dekrety. Pokud se chceme být společně schopni bavit o těžkých tématech naší historie, je klíčové projít si tou samou konverzací, která se odehrává na Západě ohledně kolonialismu.

Obhajoby kolonialismu

Dá se argumentovat, že kolonizované kultury by bez evropského kolonialismu byly ještě dnes zaostalé. Za prvé stojí za to podotknout, že některé kultury, které Západ kolonizoval nebo si obchodně podmanil, byly velmi rozvinuté. Například Čínské císařství, Japonské císařství, Mughalská říše a další útvary byly centralizované státy, které poskytovaly svým občanům vysoký životní standard. V mnoha ohledech, jako například v hygieně, státní správě, správě měst atd. byly mnohdy dokonce svého času nad úrovní západní Evropy.

Dále i samotný koncept „zaostalosti” stojí za to krátce zpochybnit. Většinou totiž společnost soudí jiné společnosti na základě svých hodnot, a ne jejich. Zatímco nám tak například africký kmen může připadat zaostalý, protože materiálně oproti nám strádá, pro afrického člověka může být nepředstavitelné žít na Západě, protože mu může přijít spirituálně vyprázdněný. Je logické, že pokud budeme soudit jiné civilizace podle našich hodnot, bude naše civilizace oproti jiným vycházet líp, protože jsou to přesně naše hodnoty, na nichž je založená.

Ale i kdybychom odhlédli od problematičnosti „objektivního” porovnání kultur, kolonialismus stále není ospravedlnitelný. Argumentovat tím, že kolonizované společnosti se mají díky kolonizátorům lépe, je asi jako tvrdit, že pokud zotročíme člověka a dáme mu lepší životní standard, než jaký měl, když byl na svobodě, vlastně se má v životě lépe. Z našeho pohledu možná ano, ale také je docela dobře možné, že pro otroka byla svoboda důležitější než zlepšený životní standard.

Každopádně by to měl být právě on, otrok, který tuto volbu učiní. Tím, že západní státy kolonizovaly tolik společností, jim de facto ukradly budoucnost. Celá existence kolonií měla za cíl co největší obohacení Západu. Průmysl byl zcela založený na západních pánech, společnost nebyla budována k tomu, aby se byla schopna se o sebe starat sama, ale aby byla co nejefektivněji schopna pracovat pro Západ.

(Inzerce)

Koloniím se zakazovalo obchodovat mezi sebou navzájem, obchodovat mohly pouze s koloniální mocností. Hranice mezi jednotlivými správními územími se v lepších případech kreslily s ignorací místních komunit, v horším případě jako prostředek, jak destabilizovat samostatné správní celky a tím pádem jim ztížit cestu k nezávislosti. 

Dopady kolonialismu

Je tedy nepřekvapivé, že když se společnosti, které byly stvořené tak, aby se nikdy nemohly plně osamostatnit, osamostatnily, příliš to nefungovalo. Samozřejmě, že velká část problémů sužující dnešní post-koloniální státy vyvěrá z jejich klimatu, sociálních vlivů, individuálních chyb atd. Ale nedá se popírat, že kolonizace měla ničivý dopad pro jejich současnou stabilitu. A fakt, že i po osamostatnění velké části post-koloniálních států se vnější aktéři (zejména v době studené války) vměšovali do jejich vnitřních záležitostí a nadále destabilizovali jejich politické systémy, vůbec nepomohl.

Ustanovili jsme si, že Evropa z kolonialismu benefitovala (až do doby, kdy přestala a začala se z kolonií stahovat). Ustanovili jsme, že kolonialismus poškodil kolonizované státy a poškozuje je dodnes. Co s tím?

Co teď?

Určitě nemá cenu se cítit provinile. My sami jsme neudělali nic špatného. I přesto, že nemáme morální odpovědnost, věřím tomu, že máme odpovědnost materiální. Vzhledem k tomu, že mnoho států trpí systematickými problémy, které zčásti způsobil kolonialismus, z něhož jsme profitovali, máme materiální zodpovědnost se těmto státům snažit pomoct.

Samozřejmě, že z nás tato pomoc nečiní lepší lidi, kteří rozumí problémům jiných civilizací a můžou je za ně řešit. Samozřejmě, že bychom si neměli vzít do rukou kladiva a jít rozbíjet stavby novodobé Evropy, protože byly vybudovány zčásti z nekale získaných peněz. Naše kladiva kolonizovaným životy a svobodu nevrátí, ba právě naopak, udělají práci našich předků i jejich bezcennou. Měli bychom ale jako civilizace být připraveni natahovat ruku k těm společnostem, které s námi chtějí spolupracovat a zlepšit životní standard pro své občany. 

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.