Denně trávila učením na přijímačky hodiny, ale nikam se nedostala. „Velmi jsem se styděla. Lidé na vás koukali, jako byste byli hloupí nebo se nesnažili dostatečně,“ vzpomíná v rozhovoru studentka 3. ročníku střední hotelové školy v Kladně Lana Halilović. Doplňuje tak obraz problematiky s nedostatkem míst na středních školách, který jsme popsali už v předchozím článku.

Rozhovor nereflektuje nynější situaci, kdy se součástí výběrového řízení na střední školy stal systém DiPSy. Popisuje ale obecné negativní aspekty přijímacího řízení, které doposud v systému zůstávají a nevymizely s digitalizací. Sleduje také jejich dopad po třech letech studia.

Jak vypadala tvoje přijímací řízení na střední školu?

Hlásila jsem se na střední školu ve školním roce 2020 a 2021, takže to samozřejmě komplikoval i covid. Předtím, než jsme šli do karantény, jsme hlásili naše výběry učitelce, která nám při tom měla asistovat. Bohužel to však vypadalo tak, že nám to pouze odkývala a nechala to být.

Mně například ani neřekli, že když se hlásím na jednu uměleckou školu, tak se mohu hlásit ještě na dvě všeobecné. Nedozvěděla jsem se to, dokud už nebylo pozdě. Jediná rada, kterou jsme dostali, byla, že pokud si vybíráme náročnější školu, máme si vybrat druhou lehčí. Ve finále když si žák nevědomky vybral dvě těžší, tak se mu nesnažili poradit, aby na to šel jinak.

Takže jsi cítila, že nemáš od školy dostatečnou podporu?

Ano, v tomto ohledu nás škola úplně zklamala. Čekala jsem, že nám škola poskytne více informací. Je velký nátlak rozhodnout se, jakým směrem chcete v životě jít, když vám je jen patnáct. Poradenství bylo minimální a po karanténě to už pak nechali všechno na nás. Ani s přihláškami nám neporadili, jedině nám řekli, že pokud to vyplníme špatně, dostaneme pokutu. Moji rodiče jsou cizinci a tento proces neznají, takže ani oni mi s tím nedokázali poradit.

Co se týče studia, i to jsem musela doplňovat sama. Ještě probíhala online výuka a vše bylo hrozně pomalé. V samostudiu jsem například v matematice byla čtyři lekce napřed. Celkově vybírání škol a podávání přihlášek bylo hrozně náročné, protože jsme na všechno byli sami. Myslím si, že v ten okamžik systém základních škol úplně zklamal. Všichni byli zmatení a nepřipravení. Dle mě bylo nezodpovědné a zcela nepřístupné vše nechat na dětech.

Co by základní školy mohly dělat jinak?

Základní školy by měly dát mnohem větší podporu žákům devátých tříd při výběru středních škol. Měly by jim poskytnout poradenství a projít s nimi jejich možnosti podle jejich zájmů a studijních předpokladů.

Nepřipravenost škol i státu

Jak poté probíhal samostatný přijímací proces?

Jak už jsem zmiňovala, já jsem se hlásila na jednu uměleckou střední školu a jednu všeobecnou. Hlavní problém bylo, že nás v ročníku bylo hrozně moc a poté se nás i hrozně moc nikam nedostalo. Na to školy nejsou vůbec připravené, vlastně stát na to není připravený.

Přijde mi neuvěřitelné, že se to neřeší, jelikož se dá lehce sledovat, kolik žáků se bude hlásit na střední školy. Na jedné škole, na kterou jsem posílala přihlášku, se hlásilo přes 300 žáků, já jsem byla 365.

Co si myslíš o podobě přijímacích testů?

Přijímací testy jsou zbytečně složité a nejsou spravedlivé vůči všem žákům. Rozhoduje, na jakou základní školu docházeli. Samozřejmě věřím, že to je zvladatelné, ale je toho jednoduše i se vším ostatním na dítě moc.

Podle mě by se přijímací testy měly přizpůsobovat učebním plánům základních škol, a ne aby se učební plány přizpůsobovaly CERMATu. Logické úlohy, které jsou v těchto testech, se na základních školách vůbec neprocvičují, a ne všichni si mohou dovolit zaplatit přípravné kurzy.

Jaké jsi měla výsledky?

Na umělecké střední škole jsem prošla prvním kolem, což byla talentová zkouška, s plným počtem bodů. Bohužel jsem poté spadla na přijímacím testu od samotné školy. Zadání na jejich stránkách bylo nejasné a nebyla možnost žádného zkušebního testu, tudíž mnozí z nás se připravovali na něco zcela jiného. Velice mě zklamalo, že se na školy tohoto typu dostává hlavně přes známosti, což si myslím, že je taky problém.

Na gymnáziu, na které jsem se hlásila, jsem měla 70 bodů ze 100 a brali, pokud jste měli 90 a víc. Nedostala jsem se tedy ani na jednu školu.

Jak ses cítila a co jsi dělala, když jsi zjistila, že ses nedostala ani na jednu střední školu?

Bylo to hrozné zklamaní. Denně jsem strávila hodiny učením a bylo to k ničemu. Velmi jsem se styděla. Lidé na vás koukali, jako byste byli hloupí nebo se nesnažili dostatečně. Bylo to ponižující. Nevěděla jsem vůbec, co mám dělat, nikdo mě na tuto možnost nepřipravil. Když jsem učitelům ve škole řekla, že jsem se nikam nedostala, řekli mi, že je jim to líto a nic víc.

Rodiče taky nevěděli, co dělat. Byla jsem na to úplně sama a hrozně to škodilo mému mentálnímu zdraví. Musela jsem si hledat co dělat na internetu a Youtube. Zjistila jsem, že existuje seznam škol, které dělají další kola. Denně jsem obvolávala desítky škol, už jsem neřešila, co to bylo za školu, jen jsem se chtěla někam dostat. Na desítky škol jsem posílala vysvědčení, měla jsem vyznamenání, i tak mě nikam nevzali.

Škola v Kladně?

Které školy se ty nakonec ozvaly?

Bydlím v Praze a první škola, která se mi ozvala, že by mě vzali, byla ekonomická střední v Plzni. Poté jsem se dozvěděla o soukromé střední hotelové škole v Kladně. Šly jsme tam s mamkou na sekretariát a hned mě vzali.

Přijde mi nepřípustné, že pro žáky nejsou místa na středních školách v jejich městě. Obzvlášť mě zaráží nedostatek míst na státních školách, ne všichni si mohou dovolit soukromou školu, definitivně ne v Praze.

Jak jsi prožívala první rok na škole s oborem, který tě původně nezajímal?

Byla to velká změna. Nejhorší bylo si zvyknout na dojíždění. Dříve jsem měla školu pět minut od domova, teď vstávám v pět ráno a dojíždím každé ráno hodinu a půl, což má samozřejmě i vliv na můj spánkový režim. Je to i finančně dost nákladné, když musíte každý měsíc platit lítačku na tři pásma. Samozřejmě bylo třeba si zvyknout na jiná kritéria, přístup učitelů a nový kolektiv.

Jaký máš vztah ke svému studiu a oboru dnes?

Za ty tři roky jsem si tento obor oblíbila. Vyhovuje mi, že je to menší škola s malým kolektivem. Znám všechny studenty a vždy tam je jeden učitel na jeden předmět. Někdy mi nevyhovuje kolektiv. Právě proto, že je zde hodně studentů, kteří tam skončili, protože nenašli jiné místo, nebo nevěděli, co jiného dělat a ten obor je nebaví.

Stalo se ti, že ses setkala s diskriminací nebo podceňováním tvých schopností, protože studuješ střední odbornou školu?

Ano, pořád, hlavně ze začátku. Stávalo se mi při seznamování s novými lidmi, když jsem řekla, že dojíždím do Kladna na odbornou školu, tak se na mě dívali jinak. Samozřejmě, neřekli mi to na rovinu, ale bylo vidět, že mé názory a myšlenky podceňují. Při hledání zaměstnání se mi také stalo, že se mě hned ptali proč dojíždím na Kladno do školy, když bydlím v Praze. Chápali to tak, že něco není v pořádku a cítila jsem, že kleslo jejich mínění o mně a mojí práci.

Více o příčinách nedostatku míst na středních školách si můžete přečíst v tomto článku.