Dokument je nedílnou součástí filmové tvorby. Stává se čím dál vyhledávanějším a zažívá svůj vzestup. Česká dokumentární scéna disponuje kvalitním portfoliem tvůrců, kteří jsou úspěšní i ve světě. Ale „na dveře nám začínají klepat” i nové tváře. Jednou z nich je nadějný student dokumentární tvorby Šimon D. Buček. Absolvoval střední školu MICHAEL a dnes je studentem vysoké školy FAMO. Podílel se na produkci pořadu MasterChef Česko a nyní působí na ČT1. Má za sebou několik kratších filmů, jedním z nich je například obrazová báseň „Střídavá péče”, která získala několik ocenění.
Šimone, proč sis vybral zrovna dokument?
Dokumentární tvorba je super v tom, že tě nutí se neustále vzdělávat. Abys natočila dobrý dokumentární film, musíš porozumět problematice. Taky se setkáváš se spoustou lidí mimo svoji sociální bublinu, většinou s odborníky z daného oboru. A to mě baví, poznávat nové lidi, dozvídat se nové informace a předávat je nějákým způsobem dál.
Kam dokumentární tvorba v posledních letech směřuje?
Predikovat vývoj dokumentární tvorby je velmi složité, ale některé trendy pozorovat můžeme. Hodně aktuální jsou teď filmy s ekologickou tématikou, ale i tou sociální. Například snímek V Síti, který je nejnavštěvovanějším dokumentem v historii ČR.
Hodně populární je teď i tzv. docusoap, televizní žánr, který je kombinací dokumentu a reality show. Přestože jsou tyto dva formáty rozdílné, tak budoucnost by mohla být smazání té hranice a vytvoření kompromisu, tak aby to bylo prospěšné jak pro diváka, tak i pro tvůrce. Doba se zrychluje a lidé jsou čím dál náročnější a chtějí informace rychleji a zábavněji. A tomu se dokumentární tvorba musí přizpůsobit.
A domníváš se tedy, že dokument je oborem budoucnosti?
Já si myslím, že určitě, jelikož lidé vkládají v dokumentární snímky velkou důvěru. Popularita tohoto oboru stoupá a
tak se dá předpokládat, že se na tyto filmy bude do kina chodit čím dál častěji.
Je za námi vyhlášení Českých lvů, jedním z nominovaných filmů byl tebou zmiňovaný snímek od Víta Klusáka V Síti. Myslíš, že tento film vyhrál oprávněně?
Dle mého názoru si zasloužil vyhrát. Nejenže byl dobře zpracován, ale především otevřel i velmi tabuizované téma. Dokument by měl být obecně taková vlajková loď, která poukáže na nějaký problém a to se zde povedlo, protože to téma ve společnosti stále rezonuje.
Kde přesně nalézáš kouzlo dokumentární tvorby?
Dokument je už ze své podstaty těžko definovatelný. Někdo může tvrdit, že dokument rovná se pravda. Tak to ale není. Natočit objektivní dokumentární film nelze. Už tím, jak poskládáte záběry za sebe, vkládáte do filmu kus sebe. Nedávno zesnulý profesor Vachek jednou řekl, že by se neměl rozlišovat dokumentární film a hraný film. Že je to jedno a to samé, jde pouze o přístup režiséra. Ať pracujete s herci nebo s respondenty, stále je nějakým způsobem režírujete. Rozdíl je jen v tom jak. Jestli je režírujeme tak, aby dělali a říkali přesně to, co chceme, nebo jestli je necháme mluvit o sobě a svých problémech.
Jak vybíráš pro diváka atraktivní téma?
Najít téma je vždycky těžké. Do poslední doby nevíš, jestli je to téma správné, protože to posoudí až diváci, kteří ten film uvidí. Důležité je, aby strhl nějakou následnou debatu a aby se skrze ní podařilo třeba i něco změnit.
Kým se necháváš inspirovat?
Každý člověk je originál a podle mne se nevyplatí kopírovat styl někoho jiného, musíš si jít svou cestou. Určitě nějaká inspirace ano, ale že bych měl vyloženě vzor, tak to ne.
Už jsi přemýšlel o tom, kdo tě doprovodí na předávání Oscarů?
To sice ne, ale už jsem si párkrát představoval, co bych asi řekl (usmívá se).
Které filmové dílo tě opravdu oslovilo a zároveň bys ho rád doporučil ostatním?
Ze světových mám velmi rád Searching For Sugarman, to je něco neuvěřitelného, co se podařilo zaznamenat na kameru. Nebo aktuální Who Is America se Sachou B. Cohenem. Velmi netradičně a zajímavě pojatá série o mentalitě americké společnosti. Jinak z českých filmů bych určitě doporučil ,Láska v hrobě, to je taková bezdomovecká love story. Vždy mě to dojme. Nebo také film Dálava od Martina Marečka.
