Evropská Unie. Ekonomická a politická organizace sdružující 28 evropských států, o které se poslední dobou dost mluví. Zastánci EU tvrdí, že je to nezbytná součást naší existence, ještě hlubší eurofanatici potom mluví o „spáse demokracie“ a mají tuto nadnárodní organizaci za nějakou nezpochybnitelnou symbol  dobra, přičemž všichni, kdo jsou proti, jsou zlí náckové, ruští agenti nebo komunisté. Kdo by ale pomyslel, že instituce kterou tak moc brání, nemá až tak daleko od toho, proti čemu brojí.

Jak už jsem zmiňoval, jedním z důvodů proč se někteří lidé zastávají EU, je, protože si myslí že nás ochrání od minulých režimů a Ruska. Na co ovšem hodně lidí zapomíná, je, že na obranu proti Rusům je tu primárně NATO a USA, a že když se bavíme o minulých totalitních režimech, euroaparát má dost másla na hlavě.

Evropští pohlaváři uctívají Marxe , ekonomický systém přerozdělování daňových peněz mezi různými státy a regiony připomíná vizi internacionálního socialismu a kampaň proti svobodě slova na internetu je srovnatelná s rudou cenzurou (příklady zde a zde).

Czexit?

Ne všichni euroskeptici berou svoji nedůvěru v struktury Evropské unie tak daleko, jak to vzalo přibližně 51,9 % Britů. Většinová společnost se totiž shodne: odcházet teď je blbost. Je to ekonomická blbost. I přesto, že podle dlouhodobě jedněch z největších zastánců odchodu Svobodných utrácíme na regulacích čtyřikrát více, než dostáváme, a že můžeme odejít bez placení, je obecně známo že okamžitý czexit by znamenal ekonomickou katastrofu. Ale, slovo okamžitý je hodně důležité.

» PRO: Proč by ČR měla být v EU? (komentář Martina Dlouhého)

Evropská unie totiž nezůstane v tomhle stavu. Jsou tu dvě možnosti. Buď se Unie reformuje k lepšímu, nejlépe do stavu, za kterého jsme do ní v roce 2004 vstupovali. To by znamenalo, že se její kompetence omezí na obchod a volný pohyb. V tom případě máme po problému, EU už nebude připomínat Sovětský svaz a nebude tu tím pádem ani důvod odejít.

Nebo je tu druhá možnost, totiž že Brusel zůstane na své centralistické cestě směrem k superstátu. Bude strhávat víc moci na sebe, převádět si více kompetencí a diktovat více věcí jednotlivým národním státům. Při téhle možnosti by to mohlo dojít až tak daleko, že bude Česká republika donucena vybrat si mezi otroctvím a blahobytem, nebo chudobou a svobodou.