Studentsk� listy
Gmail Instagram Facebook Twitter

03.01.2022 17:58

Francouzské prezidentské volby: silný Macron, nevypočitatelná pravice a pokulhávající levice

Do francouzských prezidentských voleb zbývají pouhé čtyři měsíce. Většina kandidátů již oznámila svoji kandidaturu a rozjela kampaň po celé Francii. Ve dvoukolových volbách nepůjde o málo: ve Francii má totiž prezident daleko větší kompetence než v České republice, protože se jedná o prezidentskou republiku. Prezidentské volby jsou tak velmi důležité, neboť rozhodnou o směřování Francie na dalších pět let. Článek si poslechněte také v audio verzi.

Pro našince jsou tyto volby také zajímavé i z několika dalších hledisek. Zaprvé Francie patří k tradičním partnerům Česka a v budoucnosti by se tato bilaterální spolupráce mohla ještě více prohloubit. Obě země mají, na rozdíl například od Německa, stejný pohled na jadernou energii a na její využití. Zadruhé francouzské předsednictví v Evropské unii předchází tomu českému a obě země tak budou intenzivně spolupracovat po dobu několika následujících měsíců. Pokud by však volby, které se odehrají přibližně v polovině francouzského předsednictví, výrazně změnily francouzské politické priority, mohlo by to mít zásadní dopad i na pořádání toho českého.  

Pojďme si nyní představit nejvýznamnější kandidáty, kteří se utkají v boji o Elysejský palác.

Silná pravice

Začněme na pravém okraji politického spektra, kde se situace zdá být nejpřehlednější. Ve volbách se utkají netradičně dva kandidáti krajní pravice. V minulých volbách tuto roli plnila pouze Marine Le Penová z Rassemblement National, v nadcházejících volbách však bude mít za konkurenta Érica Zemmoura. Zemmoura lze označit za kometu těchto voleb, který se z politického komentátora dokázal stát jedním z favoritů. Svoji kandidaturu, kterou oznámil před měsícem ve velmi působivém videu, staví skoro výhradně na migračních tématech. Jeho hlavní předností jsou pak vytříbené rétorické dovednosti a dobrá komunikace s médii. Francie byla jeho rychlým nástupem zprvu v šoku, v současné době ovšem jeho preference spíše stagnují.

Zemmour tak spadl na průběžné čtvrté místo v průzkumech, kdy ho těsně předehnaly dvě političky: Le Penová a Valérie Pécresse. Právě Pécresse bude zastupovat pravicové republikány. Po náročných primárkách, ve kterých dokázala porazit favorita Xaviera Bertranda a “pana Brexita” Michela Barniera, tato politička v zásadě sjednotila pravici a je to poprvé v historii, co pravici povede do boje o prezidentské křeslo žena. Valérie Pécresse v minulosti byla například ministryní pro výzkum a vysoké školy nebo mluvčí francouzské vlády. Podle některých průzkumů je Pécresse jediná kandidátka schopná porazit Macrona v druhém kole voleb.

Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.cz. Více informací naleznete zde.

Jestliže se posuneme do politického středu, tak narazíme na největšího favorita voleb, jímž je současný prezident Emmanuel Macron. I když se Macron stále považuje za centristu snažící se aplikovat pravicovou a levicovou politiku, tak je nutné podotknout, že se v posledních měsících stočil více doprava. Macron zaujímá pravicovější postoje k migraci nebo třeba k sociálním tématům zřejmě proto, aby vybalancoval své nejvážnější konkurenty pocházející právě z pravice.

Macron svoji kandidaturu prozatím oficiálně nepotvrdil, ale jeho poslední kroky nasvědčují, že se tak stane. Někteří francouzští novináři se dokonce nebojí označit Macronovy kroky za populistické, konané v zájmu zalíbit se voličům. Jde například o vyplácení příspěvku rodinám v těžké sociální situaci v rámci boje proti vysokým cenám energií nebo třeba sociální pomoc studentům prostřednictvím dotací na školní obědy. Macron také v poslední době více vystupuje v televizi, čímž se patrně snaží snížit zájem médií o pravicové kandidáty, Zemmoura a Pécress. 

Rozdělená levice

Hlavním problémem levicového spektra je jeho rozdrobenost. O hlasy levicových voličů zápolí hned sedm kandidátů, od trockistů a komunistů až po umírněnou levici. Z nejvýraznějších kandidátů můžeme jmenovat krajně levicového Jean-Luca Mélenchona, starostku Paříže Anne Hidalgo nebo zástupce zelených Yannicka Jadota. Každý z těchto kandidátů se pohybuje mezi 7 až 10 procenty. Jejich problém tedy spočívá v tom, že si navzájem přebírají voliče a to i přesto, že jejich programy se v mnohém shodují.

Nově do hry zvažuje vstoupit i ikona francouzské levice Christiane Taubira. Tato politička byla výraznou tváří levice v posledních dvou dekádách. Její zákony, které například zavádějí stejnopohlavní manželství, jsou mezi Francouzi dobře známy a jsou nazývány „zákony Taubiry”. Taubira se však zatím nerozhodla, zda bude kandidovat: prozatím spíše testuje reakce Francouzů, jak by se k její kandidatuře postaví. Hlavním úkolem Taubiry bude tedy přemluvit ostatní levicové kandidáty k účasti v primárkách, tak jak je například zorganizovali republikáni.

(Inzerce)

Problém však tkví v neochotě levicových kandidátů se v primárkách utkat. Jediný kandidát, který s případnou účastí v primárkách souhlasil, byla Hidalgo. Ta prozatím vede katastrofickou kampaň a primárky pro ni představují možnost, jak ji ukončit se vztyčenou hlavou. Jadot účast odmítá, jelikož už vyhrál primárky strany Zelených, a do dalších, ve kterých má jen pramalou šanci uspět, se mu nechce. Stejně je na tom i matador Mélenchon, který vede svoji poslední politickou kampaň. Mélenchonovy názory jsou často velmi radikální a jeho voliči by se zřejmě jen těžko ztotožnili s jiným kandidátem: i z těchto důvodů účast v primárkách odmítá.

Je to tedy vlastně paradoxní, jelikož 85 % voličů levice si přeje primárky a společného kandidáta levice, který by měl reálnou šanci uspět ve volbách. Nicméně kvůli rozdílným důvodům levicoví lídři své voliče prozatím nevyslyšeli. A jestliže se levice nedokáže rychle dohodnout, tak ji za čtyři měsíce čeká tvrdý debakl.

Francouzské prezidentské volby mohou silně zamíchat nejenom francouzskou, ale i evropskou politikou, a to především, pokud by se je podařilo vyhrát radikálnímu kandidátovi, jakým je například nevyzpytatelný Éric Zemmour. Tyto volby však současně dobře odhalují několik fenoménů francouzské politické scény posledních let. Nemohoucnost levice najít jasného a silného lídra, který by ji sjednotil. Silnou krajní pravici, která je však již unavená z Le Penové, jež dostala nálepku “navždy prohrávající” v prezidentských volbách. A konečně sílu Macrona, který i přesto, že část voličů zklamal, si drží relativně vysokou popularitu, což se jeho předchůdcům v úřadu nikdy nepodařilo.

Autor je spolupracovník redakce.

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.

Komentáře