Charitativní projekt War Child představil spolu s více jak 25 zúčastněnými umělci své druhé album Help (2). To navazuje na kompilaci písní The Help Album z roku 1995 a ukazuje, jak je možné pomoct písní. Všechny výtěžky z prodeje a streamování totiž jdou na podporu zmíněné charity, tedy na pomoc, vzdělávání a ochranu práv dětí zažívajících ozbrojené konflikty. Mezi zapojené interprety patří legendy jako Depeche Mode, Oasis, Pulp a Damon Albarn, současné hvězdy v podobě Arctic Monkeys a Olivie Rodrigo, ale i nové talentované tváře, například Cameron Winter z Geese, kapela Wet Leg a nedávno referované The Last Dinner Party.
Co je War Child?
War Child International je nezávislá nezisková organizace, kterou v roce 1993 vytvořili Bill Leeson, David Wilson a Willemijn Verloop v reakci na tragické události války v Jugoslávii. Šlo by říct, že hudba je v organizaci zakořeněná už od začátku. Zakladatele totiž inspiroval profesor hudební terapie Nigel Osborne, který pořádal sezení v protileteckých krytech v Mostaru a Sarajevu.
Hlavním cílem War Child, jakožto jediné takto specializované charity, je zajistit bezpečí dětí ovlivněných válkami v různých koutech světa. V instagramovém postu organizace uvádí, že v době tvorby první desky bylo válkou dotčeno 10 % všech dětí. Dnes se prý toto číslo téměř zdvojnásobilo na 19 % a pomoc je potřeba nejvíc za posledních několik let. Je dobré dodat, že se angažuje v zasažených oblastech i po tom, kdy o místa konfliktu opadne prvotní zájem.
Historie Help alb
Již dva roky po založení organizace se objevuje nápad kompilovat písně pro pomoc dětem v Bosně a Hercegovině. Původní The Help Album bylo nahráno během jednoho pondělí a vyšlo v sobotu stejného týdne v září roku 1995. Inspirace pro tento proces přišla od Johna Lennona, který v 70. letech vydal desku Instant Karma a řekl: „Nejlepší deska kterou můžete vytvořit, je nahraná v pondělí, sestříhaná v úterý, vytlačená ve středu, zabalená ve čtvrtek, distribuována v pátek, a prodávaná v obchodech v sobotu.“
Projektu se mimo jiné zúčastnily tehdejší hvězdné akty v podobě Radiohead, Oasis, Blur, Massive Attack a Manic Street Preachers. Celkově album vyneslo přes 1,25 milionu liber na podporu urgentní pomoci dětem při konfliktu v Bosně. Jeho pozitivní dopad nelze popřít. Žádnému charitativnímu albu se do té doby nepodařilo dosáhnout podobných výsledků, a nejen proto je často označované za nejvýznamnější charitativní album, které kdy vzniklo.
Help (2) sice předcházelo ještě několik kompilací, ovšem žádná se nevyrovnala ohlasu prvního alba. Na „pravého“ spirituálního pokračovatele The Help Album si tedy museli posluchači počkat přes 30 let. Jako hlavní motivaci pro další díl uvádí War Child krize v Gaze, Súdánu, Sýrii a na Ukrajině. K tomuto nešťastnému seznamu se bohužel pravděpodobně brzy přidá i Írán. Zajímavý, ale nepřekvapivý je fakt, že někteří umělci odmítli participovat kvůli tomu, že album je „příliš politické“. Spekulovat kdo a proč přesně se nezúčastnil je zbytečné, ovšem je třeba nad touto skutečností vyjádřit lítost, vzhledem k tomu, že je album není prezentováno nijak zaujatě.
„HELP(2) je více než jen album. Je to silný příklad toho, co se stane, když se sejde hudební scéna se stejným cílem. Sjednotilo rozmanité skupiny umělců na podporu práce War Child pro děti potýkající se s devastujícími následky války. Jsme nesmírně vděční všem umělcům a týmům, kteří dodali své hlasy a čas, aby podpořili naši misi.“
– Rich Clarke, War Child
Singly
Opening Night
Album Help (2) bylo ohlášeno spolu s dlouho očekávaným, byť nejspíš ne trvalým, návratem Arctic Monkeys na scénu. Jejich píseň Opening Night byla prvním vydaným singlem a tím pádem i potřebnou, pozornost přitahující, návnadou. Jen na Spotify má nahrávka v době psaní tohoto článku přes 15 milionů poslechů, dosáhla 4. místa v UK Independent Singles Chart a rozvířila diskurz okolo celého projektu; účel tedy splnila.
Stylově nejde o výraznou deviaci poslednímu albu The Car a nejde tedy o chtěný návrat k mladistvým kořenům. Nicméně, bubeník Matt Helders v rozhovoru se Zanem Lowe uvádí, že se v písni objevují části, které již v minulosti zkoušeli. „Vždycky máme věci, které zkoušíme, ale v ten daný moment zkrátka ještě nejsou připravené, nebo se na hotový produkt prostě nedostanou. U této písně si některé části pamatuju, ale to, jak zníme se samozřejmě v průběhu let podstatně změnilo a vyvinulo.“
Flags
Po Opening Night vyšla skladba Flags, která je výsledkem spolupráce (nejen) Damona Albarna z Blur a Gorillaz, Griana Chattena z Fontaines D.C. a Kae Tempest. Ta je postavena na bohatých kolaboračních zkušenostech Albarna, jenž měl za svůj život možnost spoluvytvářet písně s talentovanými umělci ze všech koutů světa. Příkladem může být nové album Gorillaz The Mountain čerpající inspiraci z Indie. Albarn popisuje proces nahrávání jako „opravdu radostné dva dny, kdy budovou prostupoval pocit smyslu.“
A opravdu, smyslu je zde víc než dost. Píseň je jasnou, místy až okatou, proklamací akcentující tématiku změny k lepšímu a dětství, respektive dospívání. Skladba by se tedy dala označit za jakési zhudebnění myšlenky celého projektu a její vydání jako single a umístění na druhé příčce tracklistu je nanejvýš pochopitelné. Instrumentálně není ničím revolučním; je příjemná na poslech, ale konvence zrovna neboří. Bohužel se zdá, že tato píseň úplně nesedí stylu zpěvu Griana Chattena, jehož verše v porovnání s ostatními působí, jako by tam nepatřily. V poslední části pak potěší vokály sboru složeného ze známých hlasů – například Jarvise Cockera (Pulp), Black Country, New Road, Declana McKenny – a 43členného dětského sboru.
Let’s Do It Again!
Jako třetí představily svůj single The Last Dinner Party. Jde o Let’s Do It Again!, skladbu s typickým rukopisem londýnské pětice s několika vrstvami, propracovanými vícehlasy a harmoniemi, která ke konci doslova exploduje. Jednoho by až mohlo mrzet, že se píseň nedostala na kterékoliv ze dvou doposud vydaných alb tohoto uskupení a najdeme ji jen zde. Koncepčně sice není projektu Help nijak blízká, což by některým mohlo vadit, ovšem změna v tomto případě není na škodu. Dodává kompilaci dech, který by jinak u 23 skladeb mohl brzy rychle dojít.
Beginning for Change
Pulp navázali na své 24 let očekávané album More písničkou Begging for Change. Jak název napovídá, Jarvis Cocker v ní svým specifickým vtipem žadoní o změnu za energického instrumentálního doprovodu. Skladbu uzavírá kryptickým sdělením „When you’re begging for change, you’re begging for chains / So, change“, kterým vybízí posluchače k zamyšlení a činu zároveň.
Helicopters
Poslední je skladba Helicopters od Ezra Collective a Greentea Peng, která tematicky doplňuje Flags. Méně se ovšem soustředí na dětství a pozornost věnuje spíše nespravedlnosti a bezpráví páchaného na lidech, kteří chtějí žít v míru (viz verše „Helicopters / You’re circling the wrong guys / There’s no trouble here“). Ani v tomto případě se nejedná o radikální instrumentální pojetí, které však skrze silnou rytmiku donutí posluchače pokyvovat hlavou a podupávat nohou.
Jak zní pomoc?
Pojmout všech 23 skladeb v několika větách není možné a je zkrátka nejlepší si album poslechnout. Pokusím se tedy představit alespoň část. Například Strangers od Black Country, New Road vnáší do emočně i obsahově hutného alba čas na oddechnutí a zpracování všech sdělení náročných na zpracování. Jednou z právě takových je Carried My Girl od Bat For Lashes, v níž Natasha Khan pracuje s drtivým motivem apokalypsy, nebo neklidné Warning od Camerona Wintera.
Za zmínku stojí píseň When The War Is Finally Done od Foals, v níž frontman Yannis Phillipakis inspirován poesií první světové války polemizuje nad cenou ozbrojeného konfliktu. Lyrický subjekt v podobě mladého vojáka ze záhrobí pozoruje poválečný svět, pomalu se vracející k normalitě, a ptá se: Co to všechno stálo? Kromě originálních skladeb na albu najdeme i covery známých písní. Fontaines D.C. pokračují v akcentaci svého irského původu s povedeným coverem Black Boys on Mopeds od Sinéad O’Connor. Beabadoobee povedeně převedla svůj rukopis na Say Yes Eliotta Smitha, stejně jako Depeche Mode v případě Universal Soldier od Buffy Sainte-Marie.
Na závěr je nanejvýš vhodné zmínit postavu producenta Jamese Forda, který ještě v průběhu nahrávání bojoval s leukémií a například Opening Night mixoval na nemocničním lůžku. „Mé zdraví se zhoršilo, takže jsem ležel na JIP s nějakými trubičkami v krku. Píseň jsme dokončili na studiovém laptopu zatímco jsem byl v nemocnici.“ I přes tuto nešťastnou skutečnost je zpracování Help (2) produkčně velmi kvalitní, jak je tomu u Forda zvykem.
Druhá strana desky
Skutečnost, že War Child Records vydalo další album, dosti vypovídá o současném stavu světa. Jako kdyby šlo o ztělesněný výkřik o pomoc všech, které dění poslední doby znepokojuje. Nebude tedy nijak radikální tvrdit, že tu pomoc potřebujeme. Nikdo jiný než my sami nám ale nepomůže, čímž se dostáváme ke druhé straně mince, respektive desky.
Obě Help alba jsou úctyhodným pokusem, jak pomoct uměním. Recept spojení významných hudebních aktů pro dobrou věc sice není nový a může působit ohraně, ovšem v poslední době jej nikdo nerealizoval tak dobře jako právě War Child. V záplavě několika zároveň probíhajících konfliktů a krizí je příjemné vidět někoho, kdo se přinejmenším snaží změnit svět k lepšímu. Kdyby tedy album neznělo dobře, šlo by jej pochválit alespoň za to. O to lepší je fakt, že album dobře zní, nabízí trochu ze všeho a dokazuje, že si zúčastnění interpreti a interpretky zaslouží místo na pomyslném kulturním výsluní a v našich digitálních a fyzických knihovnách a sbírkách. Nezbývá nic jiného než doufat, že všechny výtěžky projektu opravdu pomůžou a svět tak díky hudbě bude o trochu lepším místem.