„Jestli se mladí chtějí zapojit, ať něco fakt dělají. Ať už je to třeba Skaut, ať už jsou to sportovní utkání, kulturní akce, ale ať nějak přispívají komunitě,” říká v rozhovoru pro Studentské listy nejmladší starosta v Česku, který od roku 2020 stojí v čele obce Mořice na Olomoucku a současně působí jako předseda Mladých starostů a nezávislých. „Ale jestli někdo nebude nic dělat, stejně neuspěje. Lidé vidí, že komunitě nic nepřináší, kromě toho, že do všeho rýpe,” dodává

Nervózně čekám na gauči ve vchodu na Ministerstvu místního rozvoje. Už za chvíli mě čeká rozhovor s ne úplně standardním politikem a zcela nestandardním studentem vysoké školy. Přichází si pro mě Tomáš Pavelka, nejmladší starosta v České republice, předseda Mladých starostů a nezávislých, student práv a tajemník náměstka právě tady, na Ministerstvu pro místní rozvoj. Jestli se o Tomášovi dá něco říct, je to, že se nenudí. V rozhovoru Tomáš odhaluje, že jako vesnický starosta musí řešit obecní osvětlení, papírovat, ale i pomoct s chytáním psa sousedů, když zrovna uteče. Sdílí, co podle něj mladým může dát politika a co mladí naopak můžou vnést do ní.

 Jaká je podle tebe role mladých v politice? 

Třeba studentské samosprávy jsou něco, co se osvědčuje, přizvat mladé lidi přímo k tomu, aby svoje prostředí mohli utvářet a předávat svoje názory. Zároveň se tím učí praktickou zkušeností aplikovat teoretické dovednosti, to je požehnání pro ně, i pro naši politickou scénu, ať už celostátní nebo na malé obci. Samozřejmě zkušenosti člověk přirozeněji bude získávat ve své vesnici nebo ve svém městě, kde je mu politika blíže než je ta sněmovní v Praze. Je podle mě potom na zvážení, když vidíme studenty kandidující do sněmovny, jestli je to dobrý nápad. Přeci jenom je politika na celostátní úrovni dost odborá,, nebo by alespoň měla být, rozhoduje se o větších penězích než v lokální politice, a také o hodnotách. Jistě bych to ale shrnul tak, že mladí lidé jsou přínosní pro politiku.

Doporučuješ mladým lidem začínat v komunální politice. Co přesně se tam podle tebe můžou naučit?

Je důležité, aby jejich příběh byl uvěřitelný. Aby skutečně získávali zkušenosti, aby si takzvaně prošlápli schody na vrchol. Člověk také může zjistit, že jako se jde po schodech v paneláku, tak že třeba bude spokojený s bytem ve druhém patře, tam se zabydlí a dvacet let tam bude pracovat, a není ti špatně. Není to tak, že všichni budou prezidenti, ten je jeden. Práce v komunálu je hezká v tom, že něco děláte a je to za vámi skutečně vidět. Naproti tomu když chce poslanec ve sněmovně něco prosadit, soustředí se celé volební období na jeden zákon, který se snaží prosadit, ale ani to se mu nemusí podařit. Ten zákon se nemusí dostat ani na plénum. To pro něj může být frustrující a není lehké to komunikovat směrem k voličům.

V komunální politice, ať už na malé obci nebo ve velkém městě, získá starosta i kdokoliv podílející se na výkonné moci velký rozhled. Najednou zjistíte, že děláte věci týkající se životního prostředí – kácení stromů, odpadové hospodářství; potom děláte kulturní akce; územní rozvoj; účetnictví; rozpočet, řešíte sousedské spory – ty sice neoficiálně, ale lidé to stejně přijdou řešit za vámi. Objednáváte vánoční dárky se seniory přes e-shop, pak přijde pandemie a registrujete lidi na očkování… No a když sousedům uteče pes, budete to nakonec vy, kdo ho s nimi půjde chytat. Život komunálního politika je hodně rozkročený, hodně pestrý. Je podle mě skvělé, když si tímhle mladí lidé projdou a zjistí, jestli je politika něco, co jim skutečně jde a baví je, nebo jestli by měli jít dělat spíše něco jiného. 

Jak vnímáš současnou situaci, jsou mladí lidé zapojení málo, nebo dost? Je něco, co by společnost mohla dělat, aby jich bylo víc?

Co se určitě dá udělat je pracovat s tím, že starší politici chtějí mít přirozeně svoje nástupce. 

Já jsem rád, že třeba tady, když sedíme na Ministerstvu pro místní rozvoj s panem náměstkem Sršněm, který by co do věku mohl být můj tatínek, byť by byl mladý tatínek, že on právě něco takového dělá. Že mě jako kolegu starostu, kterého zná ještě z doby, kdy jsem starostou nebyl, vzal s sebou na ministerstvo, a dal tak prostor novým pohledům a zároveň mi dal možnost získat nové zkušenosti. Prostředí velké politiky se dá poznat jenom tak, že si ho člověk skutečně zažije, ne? A mít roli tajemníka, to je přínosné právě proto, že člověk politiku na jednu stranu pozoruje, není přímo jejím velkým hybatelem, ale zároveň jenom nedělá kafe a má možnost do ní nějakým způsobem zasahovat.

Je hodně lidí, kteří o příležitostech v politice nemají povědomí nebo je politika celkově nezajímá. Jak těmto lidem přiblížit důležitost politiky a její dopad na jejich život?

Většinu lidí zajímají ty věci, které se jich dotýkají, které jim klepají na dveře. Typicky to začíná u komunální politiky, někomu je třicet, pětatřicet, má děti a manželka si doma stěžuje, že kočárek musí vozit po neopravených chodnících. Tak to tomu manželovi vykládá: „Byla jsem na dětském hřišti, zase to tam bylo neupravené.” Pak jsou děti starší, není kapacita ve školce… to jsou věci které přirozeně lidé řeší, až když se jich to týká. 

Jasně, že mladí lidi mají nějaká témata, která se jich přímo dotýkají, například školství, ale jinak často mají pocit, že se jich politika netýká. Třeba v covidu si myslím, že velmi pocítili, jak moc může ovlivnit celostátní dění. Tiskovka vlády v jedenáct večer skutečně ovlivní jejich životy, že nebude žádná diskotéka, nebude žádné randění, nebudou moct chodit do školy. 

S čím má naše země dlouhodobý problém, to je výchova a výuka. Pořád je hodně učitelů ZSV a občanky, kteří se o politice prostě bojí mluvit, spousta škol má problémy mluvit o roce 89, ať už proto, že ještě neuplynulo tolik času, nebo nechtějí být nějak přehnaně zabarvení, ať už směrem ke starému režimu, nebo přehnaně hlásat novinky a výdobytky. 

Žijeme v tom, že politika do školy nepatří, a to je pravda samozřejmě. Nemáme agitovat ve školách, ale to přece neznamená, že žáci třeba nebudou mít podporu ze strany vedení, když si pozvou zástupce více stran, aby se udělala debata. Potom se zájem o dění okolo logicky k mladým lidem nedostane. Lidé jdou po vzorech, pokud mladí uvidí, že to někdo dělá a že to jde, začnou přemýšlet, že by to také dělat mohli. 

Co podle tebe mladý člověk potřebuje, než bude kandidovat v komunálu?

Člověk, který skutečně chce něco pro tu komunální politiku dělat, přijde za starostou a řekne mu: „Pane starosto, chtěl bych vám s něčím pomoct, ať už na kulturních akcích nebo zkrátka něco dělat.” Protože tak si to člověk osahá, zjistí o čem to je. Když není rozumné vedení města, jde dělat občanskou aktivitu. Co mladým ale nesluší je, a já bohužel znám tyhle případy, když mladý člověk ze sebe udělá kravaťáka, přijde na jednání zastupitelstva říkat, jak by se to město mělo vést. To je směšné úplně, ale i z pohledu mladého člověka. To je jako u deváťáka na základce, který říká učitelce, jak má učit. Nebo když rodičům chce puberťák říct, jak ho mají vychovávat. Je to dobré si něčím takovým projít, třeba nechat si nafackovat je velmi účelné. Ale jestli někdo nebude nic dělat, stejně neuspěje. Lidé vidí, že komunitě nic nepřináší, kromě toho, že do všeho rýpe.

Jestli se mladí chtějí zapojit, ať něco fakt dělají. Ať už je to třeba Skaut, ať už jsou to sportovní utkání, kulturní akce, ale ať nějak přispívají komunitě. A je jedno, jak velká ta komunita je. Mladým sluší pokora, přijít k někomu zkušenějšímu a zeptat se, jak se to dělá. Ať už jsou to politici, architekti či kdokoliv jiný, když přijdete za někým starším a fakt se jich se zájmem zeptáte, co dělají, jaký mají názor, a řeknete jim o svých nápadech tak oni budou moc rádi. Starší lidé podvědomě hledají své nástupce.

Zdůrazňuješ pokoru ze stran mladých lidí. Jak se díváš například na klimatické aktivisty, kteří jsou asertivnější a nemají tak silnou potřebu respektovat zaběhnutý systém?

To je právě nebezpečí. Protože systém se dá změnit zvenčí, říká se tomu revoluce, nebo se systém dá změnit zevnitř, říká se tomu evoluce. Kdo udělá revoluci, musí vytvořit masy lidí, kteří přijdou a zbourají starý systém. Já si myslím, že to není správná cesta. Rychle se bourá, pomalu se staví. Jestli není lepší do toho jít zevnitř, postupně ty věci ukrajovat, ale také jim líp porozumět? Kolikrát také člověk zjistí, že věc vlastně není tak hloupá, jak se na první pohled jevila, a že ten člověk, který onu hloupou věc neustále opakuje, stojí si za tím a je kvůli tomu nepopulární, že k tomu má dobré důvody? A že nutně není proti tomu, aby se to změnilo, akorát neví jak. 

Takový člověk uvítá někoho zvenčí, který se na problém dokáže podívat pohledem člověka, který není systémem ovlivněný a kterého napadá, jak ho zlepšit. Postupné změny jsou vždy lepší než revoluce. Jasně, i já jsem přišel na radnici a některé věci jsem udělal hned. Zrušil jsem například projekt za milion, protože se mi nelíbil, moc by změnil charakter obce a poškodil zeleň, ani finančně nebyl zajímavý. Bylo to trošku ožehavější téma, ustálo se to. Takže někdy je rozhodné řešení potřeba, je právě o tom, že pořád s někým mluvíte o změnách, které děláte a snažíte se do toho zapojit odborníky i lidi, kterých si obec váží. 

Co organizace jako Mladí starostové a nezávislí vůbec dělá? Jak přímo vy zapojujete mladé do politiky?

My se v Mladých starostech snažíme dělat platformu, ve které mohou lidé růst. Neříkám, že to má být nějaký výtah do politiky, to jsem vždycky tvrdě odmítal. Je to sice fajn, sejít se ve sněmovně jednou za čas na semináři či setkání s poslanci, vytáhnout kvádro někdy jindy než na taneční… ale o tom politika není. Politika je o tématech a i mladí lidé musí získávat myšlenky a hodnoty, které si vytříbí a půjdou s nimi dál.

Když jsem před třemi lety dostal důvěru, šel jsem do vedení s tím, že to má stát na třech pilířích. 

Vzdělávání se, na akcích máme vždy seminář či workshop u s odborníkem, vůbec to nemusí být politik. Druhá věc je předávání zkušeností mezi STANem a Mladými starosty, mSTAN zařizuje setkání s politiky na regionální úrovni, krajské úrovni, i na úrovni celostátní. Ale není to jenom tak, že STAN předává mladým zkušenosti, třeba členové mSTANu měli možnost a zapojili se do programových komisí hnutí STAN. Nebo jsme dělali třeba mediální školení, brožuru a školili starší kolegy ze STANu. A ta poslední věc je prachobyčejná, je to přátelství. My jsme nakonec spolek mladých lidí a spolky jsou tu od toho, aby sdružovali lidi a aby si lidi mezi sebou vytvářeli vazby. To si myslím, že je dneska také důležité, navazovat normální mezilidské kontakty.