Dlouholeté německé kancléřce Angele Merkelové bylo vytýkáno mnohé, i její kritici však dokázali ocenit klidnou sílu, s níž více než patnáct let vedla jednu z největších ekonomik světa, a pragmatismus, uvážlivost a schopnost najít kompromis, s nimiž nesčetněkrát uspěla na domácí, světové i evropské scéně. Merkelová ale v září ve vysoké politice definitivně končí a spolu s ní i jeden velký fenomén. O tom, kdo povede kancléřčinu domovskou křesťanskou demokracii (CDU) a stane se tak pravděpodobně novým německým kancléřem, se rozhodne již nadcházející víkend.
Svůj odchod z čela CDU oznámila Merkelová v prosinci 2018, po sérii volebních neúspěchů dlouhodobě nejsilnější německé politické strany. Únava z konzistentního „merkelovského” středu, který už řadu let dominoval německé politice, se projevila tím, že spíše liberálně vyhraněnější voliči, kteří podporovali vstřícnou migrační politiku a ekologické reformy, se přiklonili ke stále silnějším Zeleným a naopak dosavadní příznivci pravicově-konzervativního křídla CDU se přiklonili k pravicově populistické a euroskeptické Alternativě pro Německo.
„Merkelová by měla sama vědět, že se blíží konec jejího kancléřství, pokud to neví, tak by jí to měl někdo říct,“ prohlásil krátce po volebním neúspěchu křesťanských demokratů v zemských volbách v Hesensku vydavatel vlivného konzervativního deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung Berthold Kohler. Kancléřka skutečně ani ne den poté oznámila, že post předsedkyně CDU již nebude obhajovat. Hodlala však dovést v čele vlády Německo k příštím volbám do Spolkového sněmu, které se budou konat letos v září.
Na následném volebním sněmu CDU byla novou předsedkyní strany zvolena Annegret Kramp-Karrenbauerová. Někdejší předsedkyně vlády malé spolkové země Sársko byla známá svou názorovou blízkostí ke kancléřce a obecně byla označována za pokračovatelku merkelovské politiky. Začátkem loňského roku se však i Kramp-Karrenbauerová rozhodla na post předsedkyně CDU rezignovat. Stalo se tak po dalších volebních neúspěších strany v zemských volbách a také po aféře, kdy poslanci CDU ve spolkové zemi Durynsko podpořili ve volbě zemského premiéra Thomase Kemmericha z pravicově-liberálně FDP spolu s krajně pravicovou Alternativou pro Německo.
Pravicový konzervativec, centrista a liberál
Nadcházející pátek a sobotu se tak uskuteční kvůli pandemii dlouho odkládaný volební sněm strany, vůbec poprvé v historii online. Zvolen na něm bude nový předseda CDU a možná tak i příští německý kancléř. A kdo jsou kandidáti? Favoritem je Friedrich Merz, dlouholetý a zkušený politik CDU a brilantní řečník, zároveň ale ideologický protivník merkelovského středu. Dlouhodobě se netají tím, že by německou křesťanskou demokracii více pravicově-konzervativně vyprofiloval a obviňuje Merkelovou z toho, že posunutím strany do středu dala prostor ke vzniku krajně pravicové Alternativy pro Německo.
Merz se profiluje jako zastánce křesťanských hodnot a volného trhu, během uprchlické krize kritizoval kancléřčinu vstřícnou imigrační politiku, homosexuály dříve označil v souvislosti s adopcí dětí za „pedofily” a v minulosti odmítal také překotné zavádění obnovitelné energetiky. „Nebýt masivního přistěhovalectví v roce 2015 a 2016, měli bychom dnes v Německu o jeden milion příjemců dávek v nezaměstnanosti méně,“ prohlásil například pravicový politik v jedné z předvolebních debat kandidátů na předsedu. Merz, kterého vlivný web Politico v minulosti označil za „německého Donalda Trumpa“, se boje o post CDU účastnil i v roce 2018, tehdy však prohrál s Kramp-Karrenbauerovou.
A podobně jako před dvěma lety i dnes proti Merzovi stojí ideologický pokračovatel Merkelové: předseda vlády spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko Armin Laschet. Jeho šance zvyšuje i to, že kandiduje v jakémsi tandemu s ministrem zdravotnictví Jensem Spahnem (který by se chtěl stát prvním místopředsedou strany), jemuž v posledních měsících rostla popularita díky úspěšnému boji s koronavirovou pandemií.
Dvojici pak doplňuje ještě předseda výboru pro zahraniční vztahy Spolkového sněmu a bývalý ministr životního prostředí Norbert Röttgen. Ten je zastáncem aktivnější německé role v zahraniční politice, tvrdšího postupu vůči autoritářským režimům jako Rusko a Čína a výraznějších ekologických reforem. „Potřebujeme nový začátek, ne nostalgii,“ prohlásil Röttgen v jedné z předvolebních debat s tím, že krize spojená s pandemií koronaviru by měla být pro Německo příležitostí k restartu a nikoliv k následnému návratu ke starým kolejím. Pod jeho vedením by se křesťanská demokracie dost možná nasměrovala ke spolupráci se Zelenými (v současnosti dle preferencí druhou nejsilnější německou politickou stranou). Jeho úspěch se však nepředpokládá a vedle výrazných politiků, jako jsou Merz a Laschet, je považován za outsidera.
Kdo se stane novým lídrem nejsilnější německé strany, se rozhodne již o tomto víkendu. Jaký vliv to bude mít na stranu, která díky efektivnímu boji s pandemií zažívá po prudkém pádu posledních let vzestup, ukáže až čas. Není nicméně vyloučeno ani to, že nového předsedu potká podobný osud jako Kramp-Karrenbauerovou, anebo bude koaličním kandidátem na kancléře (CDU dlouhodobě kandiduje v koalici se svou bavorskou sestrou CSU) nakonec zvolen někdo jiný, než předseda CDU.
Komentátoři však nenápadně vzhledem k vysoké popularitě jeho stoupenců Merkelové a Spahna poukazují spíše na Lascheta. I vzhledem k tomu, že antiestablishmentový tah jeho hlavního protivníka Merze podle nich mohl zafungovat v době uprchlické krize a vzestupu Alternativy. Ta však nyní zažívá pád a CDU v preferencích s přehledem vede.
