O klimatické krizi dnes pochybuje už jen málokdo, přesto je však v mnohých místo naděje na řešení problému spíše strach a bezmoc. O tom, co může udělat každý z nás, jak tyto pocity zvládat, ale i o změnách, které přinesly poslední týdny, jsme se bavili s mluvčím českých Fridays for Future Petrem Doubravským.

Pomáhá mi občanská angažovanost

Podle průzkumu České klima 2021 pociťuje každý desátý Čech ve věku od 15 do 20 let extrémní bezmoc, strach a vztek kvůli klimatické krizi. Jaké pocity vyvolává u tebe?
Různé, mění se to s časem. První a dlouhodobé jsou strach a obava, která tomu zcela přirozeně panuje a má to podobně velká část lidí. Tím, že už to v sobě ale zpracovávám nějakou dobu, se na to nabalují další emoce, kterými se s tím snažím vyrovnávat. To je potom naděje na změnu a na odvrácení problému.

Jak pracuješ s negativními emocemi?
Mně přijde, že emoce jsou lidská vlastnost, a proto si je snažím nevyčítat, nemít potřebu se jich zbavit. Mám pocit, že se to často děje ve veřejném prostoru. Máme tendence řešit věci bez emocí, ale přitom jsou naší přirozenou součástí. Pro mě je přirozenou reakcí na strach snaha odstraňovat jeho příčinu, což se u mě pojí s nadějí, a když jsem naštvaný, tak se snažím přemýšlet, proč a na koho, protože kolektivní vina není dobrá a člověk tomu musí dát průchod, i když ve veřejném prostoru spíše kultivovaněji.

Jak odstraňuješ příčinu u klimatické krize?
Mnohdy se nacházíme ve slepé uličce a nevíme, kam se vydat, jakým způsobem ji odstranit. Mně v tom pomáhá občanská angažovanost, kdy se snažím hledat lidi, kteří to vidí podobně a společně prosazujeme změny. Což není jediný způsob, ale pro mě je to cesta, kterou jsem si vybral. Člověk sám je bezmocný, ale když se jednotlivci spojí, tak moc mají větší a bezmoc je překonána.

Zároveň jsou pro mě důležité i dílčí věci. Člověk dělá každý den v životě nějaké volby, kdy si vybírá mezi tím, co si koupí, s kým půjde ven a čemu bude věnovat svůj čas. Je pro mě důležité si uvědomit, že tyhle možnosti mám, ale také že mají nějaké hranice. Já si můžu vybírat a snažím se vybírat to lepší. Myslím si, že kromě občanské angažovanosti je toho kolem nás spoustu, co k řešení přispívá, a na tom se také snažím podílet, a to mi taky dává sílu a naději.

Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.cz. Více informací naleznete zde.

Co děláš v běžném životě?
Jak už to dělám dlouho, tak si ani neuvědomuji, co dělám jinak než předtím. Každopádně už dlouho nejím maso. Snažím se zbytečně nekupovat věci. Když něco potřebuji, nejdřív se zeptám na facebooku, jestli to někdo nemá a nemůže mi to dát nebo nakupuji z druhé ruky. Jezdím MHD, ale i protože nemám auto ani nikoho, kdo by mě mohl vozit. Pak se také snažím nevnímat sám sebe jen jako spotřebitele. Myslím, že lidé si mnohdy myslí, že jejich moc spočívá pouze v tom, jestli si koupí ekologický nebo normální šampon, ale já mám pocit, že to tak není. Člověk má i nějakou politickou moc, nebo se může angažovat v komunitě ve svém okolí. Já jsem dobrovolník v sociálně družstevním bistru Tři Ocásci, což je veganské bistro, jež zaměstnává lidi, kteří jsou jinde obtížně zaměstnatelní, a ta práce v komunitě dává spoustu věcí i mně.

V Glasgow nezazněl společný závazek

Jak vnímáš konferenci v Glasgow – Cop26?
Vlastně nijak. Pro mě už je to několikátý Cop, takže jsem se naučil od toho nemít žádná očekávání, která se pak nenaplní. Mně přijde, že nesplnil svůj účel, protože se nacházíme skutečně na hraně klimatické katastrofy a Cop26 nepřinesl takové výsledky, které by nám ji pomohly řešit, byť i tam jsou nějaké věci, které se o kousek posunuly dopředu. Nejdůležitější věci, jež se tam odehrály, byly závazky, které si stanovily dílčí státy, ale že nezazněl žádný společný závazek a společný signál, je špatně. Pokud se do budoucna budeme spoléhat na malé dílčí kroky a každý rok pomalým tempem o kousek popojdeme, tak ten problém zkrátka nevyřešíme, protože samozřejmě potřebujeme mnoho dílčích kroků, ale mnohem rychleji a s větší důrazností, protože vědecké zprávy jsou čím dál víc alarmující.

Otázkou tedy podle mě zůstává, co se stane na půdě jednotlivých zemí, nejvíce zodpovědných za klimatickou krizi a to, jestli se další Cop zvládne připravit lépe nebo bude mít nějaký velkolepý závěr. Jsem také celkem zvědavý na Cop27 v Egyptě, protože Evropské unii bude předsedat Česká republika a zajímá mě, jestli se čeští politici pokusí tuto situace využít.

Nová vláda a klima

Podle hodnocení volebních slibů a programů od Hnutí DUHA a Zelený kruh je volební program obou vládních koalic slibný. Když se ale podívám na klimatické vysvědčení udělené organizací Fridays for Future, průměr vládních stran je 3,8. Jaké kroky si od nové vlády slibuješ?
Pro mě jsou volební programy důležité, ale ta zkušenost, kterou má téměř každý český volič i ten, kdo to sleduje, je taková, že se programy po volbách zahodí a dělá se něco úplně jiného. Proto je tam ten rozdíl mezi tím, jakým způsobem jsme strany hodnotili. My jsme je hodnotili vysvědčením, které se dává za dosavadní práci, jejich hlasování ve sněmovně, zahrnuli jsme do toho i to, že velká část věcí, které se musí stát, ani nebyla na stole. Myslím si, že s novou vládou přichází jak příležitosti, tak i hrozby. Nějaká očekávání mám, ale ne zase tak velká, protože mám pocit, že je politika založena na dvou opakujících se jevech: očekávání a zklamání.

Zároveň je nová ministryně z KDU-ČSL, která ve vašem vysvědčení dostala nejlepší známku, což byla 3, a v rozhovoru pro iRozhlas řekla, že chce konec uhlí nejpozději v roce 2033, ale myslí si, že to bude dříve. Jak vnímáš její osobu?
Mám radost, že se Anna Hubáčková stala novou ministryní pro životní prostředí, protože mi přijde jako člověk, kterému na tom záleží. Je otázkou, jaké postavení si v rámci vlády získá. Rozdělení rezortů je za mě ale dobré a na ministerstvech máme lidi, kterým na tom asi záleží, byť je otázkou, zdali se klima objeví na vrcholu priorit. Čeho se na nové vládě obávám je ODS, která drží klíčové pozice premiéra a ministra financí, bez jehož souhlasu na nic nepůjdou peníze nebo jich půjde méně a bude to o tom, jestli to ministři položí na stůl a prosadí si to. Já doufám, že se to stranám podaří a budou si to schopny prosadit, ale rozhodně není dobré usnout na vavřínech. Zároveň vládě chybí konstruktivní a ekologická opozice, protože v opozici sedí pouze ANO a SPD, jejichž politika v ochraně klimatu není nejlepší, takže tady vnímám roli nás jako občanského sektoru tu konstruktivní opozici suplovat.

Investice do fosilního průmyslu?

Jedním z vašich dalších cílů ve Fridays for Future jsou udržitelné banky a bankovnictví. V jednom z vašich posledních příspěvků jste upozorňovali na spojení Monety s bankami ze skupiny PPF. Mohl bys mi o tom říct víc?
My jsme se v rámci kampaně Zastavme špinavé prachy primárně věnovali pojišťovnám, které pojišťují fosilní průmysl. Pro fosilní průmysl je pojištění důležité, protože jim pomáhá minimalizovat ztráty, které jsou zde velmi časté. Zároveň bez pojištění by jim banky méně půjčovaly peníze, které jsou pro ně také důležité, neboť to mnohdy funguje tak, že výdaje platí z půjčky, kterou splácí v budoucnu.

Teď jsme se snažili odvrátit riziko sloučení Monety s Air Bank. Moneta návrh projednávala na své valné hromadě zároveň s emisí nových akcií, které mohou umožnit to, že většinovou kontrolu získá skupina PPF s Pavlem Tykačem. Ten se v médiích vyjádřil, že chce, aby zde byla silná česká banka podporující fosilní průmysl. Ostatní banky od něj totiž dávají ruce pryč, ale fosilní průmysl teď potřebuje peníze. My jsme proti tomu protestovali, zúčastnili jsme se valné hromady, sešli jsme se s generálním ředitelem a snažili se na to upozorňovat v médiích.

Návrh sloučení prošel a my máme několik důvodů, proč je to podle nás nevýhodné. Jednak je tam obava, že Moneta bude investovat do fosilního průmyslu, neboť na ni bude mít PPF vliv, a z minulosti máme zkušenost, že PPF s uhlobarony spolupracuje. Fosilní průmysl už navíc není neudržitelný jen ekologicky, ale i ekonomicky. Lidé využívající bankovních služeb začínají totiž stále více při výběru banky nebo pojišťovny koukat i na udržitelnost. To, že by firma ze svých zisků záplatovala fosilní průmysl, je riskantní, protože fosilní průmysl kolabuje a jako společnost se musíme zbavit závislosti na něm a skončit.

Anna Dostálová

Šéfredaktorka a studentka 4. ročníku gymnázia původně z Chomutova. Jsem velký fanoušek kinematografie, ráda čtu a objevuji nová místa. Nejvíce píši o kultuře a občas přispěju komentářem i do jiné rubriky.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..