Na evropské politice se s hnutím STAN shodneme v 90 procentech, v oblasti lidských práv máme větší rozdíly, například v názoru na manželství pro všechny. Není to ale něco, na čem by se měla koaliční spolupráce lámat. Věřím, že dojdeme k nějakému kompromisu, říká v rozhovoru pro Studentské listy poslanec Pirátů František Kopřiva.
V prosinci 2019 jste mi v rozhovoru řekl, že byste si za svoji práci ve Sněmovně dal dvojku. Jak byste se ohodnotil teď, necelých pět měsíců před koncem volebního období?
Asi bych na tom nic neměnil. Myslím si, že se snažím zlepšovat a sebevzdělávat, takže bych to nechal na dvojce, abych měl další motivaci. Samozřejmě člověk někdy udělá nějaký fail, a i když politici prezentují spíš to pozitivní než to negativní, tak je důležité mít sebereflexi.
V čem jste třeba udělal chybu?
V různých soft skills jako vedení týmu, efektivita práce a delegování práce, tam se pořád zlepšuju. Je pravda, že na rozdíl od některých kolegů nemám několik dekád zkušeností z velkého byznysu nebo vedení velkých firem či týmů, takže v tom mám mezery. Ale snažím se zlepšovat. Co se týče konkrétních věcí, tak jsme skoro nestihli dát pozměňováky k novele zákona o vojenském zpravodajství, protože se její projednávání několikrát odsunovalo a na poslední chvíli jsme je přepisovali do legislativní podoby a nahrávali je do sněmovního systému. Ale nakonec jsme to stihli.
Co byste naopak zařadil mezi svoje úspěchy?
Možná je to spíš na zhodnocení někoho jiného, ale myslím si, že se snažím zachovat sebereflexi a identifikovat svoje silné a slabé stránky.
Ale celkově musím říct, že se jako Piráti snažíme naplňovat náš program a že držíme kurz. Nesnažíme si hrát na to, že jsme dokonalí, ale jsme pořád transparentní. Snažíme se pracovat na svých nedostatcích a být konstruktivní opozicí. Je to náš společný úspěch, který se nedá připsat jedné osobě, ale celému sněmovnímu klubu, aparátu, který máme kolem sebe, a našim spolustraníkům.
Myslíte si, že za nárůstem ve vašich volebních preferencích je to, že vás lidé vnímají méně jako protestní stranu a více jako stranu, která může po příštích volbách vládnout?
Myslím si, že ano, lidé nás vnímají jinak. My ale máme program pořád stejný, jen jsme reflektovali jiné věci, když jsme byli neparlamentní strana, a jiné věci, když jsme v parlamentu. Předtím se v souvislosti s námi všude psalo o legalizaci konopí a stahování na internetu, ale teď máme větší prostor připomínkovat legislativu napříč oblastmi. Jsme konstruktivní opozicí, děláme politiku racionálně a konzistentně a máme ambici být v příští vládě. Neděláme jednoduchá populistická gesta a snažíme se předkládat řešení, která mají hlavu a patu, i když třeba nejsou populární.
Do říjnových voleb kandidujete v koalici s hnutím STAN. Účastníte se jednání o programu týkajícím se Evropské unie? A narazili jste na nějaké neshody?
Řekl bych, že na evropské politice máme shodu okolo 90 procent. Teď pracujeme na programu a rozpracováváme první programové priority, které vycházejí z koaliční smlouvy. Některé body spolutvořím jako vedoucí našeho týmu Evropa, zahraniční, obrana, takže jsem v dennodenním kontaktu s protějšky ve STANu. Už před hlasováním naší členské základny o tom, jestli půjdeme do jednání, jsme si udělali vstupní analýzu a z ní vyplynulo, že v oblasti Evropa, zahraničí, obrana máme širokou shodu. Teď tvoříme program do voleb a na příští čtyři roky a myslím, že spolupráce funguje dobře.
Zároveň se zabývám lidskými právy, kde máme větší rozdíly. My jsme víc progresivní a řešíme témata jako LGBT a rovné sňatky, což byla taková Odyssea v koaliční smlouvě. STAN má větší členskou základnu na Moravě a je v tom víc konzervativní. Chápu to a nemyslím si, že to je nějaká tragédie. Rozdíl mezi námi a konzervativním blokem (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) je o několik tříd větší.
Přesto nakonec máte v koaliční smlouvě ustanovení, že podpoříte pouze rovnoprávné sňatky pro osoby stejného pohlaví, nikoli manželství pro všechny. Navíc s tím, že poslanec může uplatnit tzv. zásadní výhradu svědomí, tedy hlasovat podle svého.
Pro Piráty to byl jeden z úspěchů, které jsme do koaliční smlouvy dostali. Náš klub jednotně podporuje manželství pro všechny, STAN na to nemá jednotné stanovisko – částečně to podporuje (třeba Vít Rakušan) a konzervativní křídlo k tomu nemá odpor, spíš to nemá tak vydiskutované a staví se k tomu opatrněji. Nemyslím si, že to je z jejich strany úmysl jako u ODS, která o tom vůbec nechce mluvit. Ve STANu vidím vůli o tom diskutovat, což oceňuji. Věřím, že dojdeme k nějakému kompromisu, není to něco, na čem by se měla koaliční spolupráce lámat.
Není ale právě manželství pro všechny jednou z priorit pro vaše členy a voliče? Neslevujte až příliš ze svých principů?
Chápu ten argument, byla to jedna z největších obav v rámci členské základny. Abychom neztratili náš unikátní brand a naši liberálnost, aby se to příliš nenaředilo. Určitě nás STAN naředí, ale musíme si uvědomit, že my zase nařeďujeme STAN. Kompromis bude někde mezi, spíš mám pocit, že se nám podařilo prosadit nejdůležitější pirátské priority blízko naší původní pozici. Mám z toho dobrý pocit a naši voliči se nemusejí bát – myslím si, že drtivá většina naší koalice bude manželství pro všechny prosazovat dál.
To skoro zní, že jste se za čtyři roky ve Sněmovně stali ze snílků, kteří nechtějí ustupovat, pragmatiky, kteří vědí, že v politice je třeba dělat kompromisy. Vnímáte to stejně?
Určitě se vyvíjíme, vidím to i u sebe. Byli jsme o pár let mladší, nebyli jsme v parlamentu a potřebovali jsme zaujmout tématy, která jsme řešili jenom my. Ale je jasné, že v politice se musí řešit věci, které přicházejí, viz pandemie. A když máme vládní ambice, tak musíme pokrývat všechny oblasti. Jsme si vědomi, že ne všechny voliče zajímá legalizace konopí nebo manželství pro všechny – tím neříkám, že to je míň důležité –, ale musíme komunikovat témata, které jsou aktuální a důležitá. Třeba volební zákon, ve kterém se lidi tolik nevyznají, ale řešit se musí. Za čtyři roky jsme se naučili hledat kompromisy, ale myslím si, že je nalézáme tak, abychom neslevovali z našich základních principů, jako je transparence nebo svoboda jednotlivce.
Před skoro rokem a půl jste mi říkal, že ještě nevíte, jestli se budete znovu ucházet o funkci poslance. Teď už je jasné, že budete kandidovat na třetím místě koaliční kandidátky ve Středočeském kraji. Co vás přimělo ke kandidatuře?
Nechtěl jsem dělat unáhlené rozhodnutí, takže jsem o tom dlouho přemýšlel a postupně to ve mně vyzrálo. Člověk má dny a týdny, kdy se mu daří a má motivaci, a pak zase do něčeho vloží hodně energie a času, ale nic z toho není. Ta práce mě ale naplňuje, je to veřejná služba a mám kolem sebe super tým. Jsem rád, že můžu růst mezi zkušenějšími kolegy, a chci tu příležitost využít.
Zvažoval jste při svém rozhodování i negativní stránky poslanecké práce?
Zvažoval. Stres i práce od rána do noci ovlivňují osobní život a kontakt s rodinou. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale i díky podpoře podporovatelů a voličů a mého okolí a rodiny jsem dospěl k tomu, že to chci znovu zkusit. A nechci tu skákat radostí, ale přispěl k tomu i náš konzistentní nárůst a pozitivní zpětná vazba, kterou dostáváme. Rád bych si to vyzkoušel i z druhé strany, když je tu příležitost, že bychom mohli tvořit příští vládu. Mám pocit, že bych byl rád u toho, když se schválí manželství pro všechny nebo když bude česká a evropská politika aktivnější a konstruktivnější, než je teď.
Byl byste u toho rád i v ministerské funkci? Nebo to je pro vás až příliš vysoká meta?
Osobně se chci spíš dál věnovat evropským záležitostem ve Sněmovně, i kvůli tomu, že ČR bude v roce 2022 předsedat Radě EU. Ale uvažoval bych o tom, že bych se zabýval lidskými právy, jsou tu možnosti ne na ministerské funkci, ale na nějaké vládní úrovni.
Máte na mysli pozici vládního zmocněnce pro lidská práva, kterou zastává poslankyně ANO Helena Válková?
Pokud bychom měli ambici takovou funkci nebo pozici v týmu zmocněnce obsadit, tak bych o tom uvažoval. Ale museli bychom to prodiskutovat se STANem a dalšími koaličními partnery, i kvůli slučitelnosti s poslaneckým mandátem. Paní poslankyně Válková se té funkci totiž nevěnuje úplně efektivně, a i když se snaží, tak nemá reálné výsledky. Momentálně však uvažuju hlavně o tom, že bych se věnoval evropským záležitostem v parlamentu.
Společný nákup vakcín se vyplatil
Tak se jim taky pojďme na chvíli věnovat. Myslíte si, že pandemie změnila názor Čechů a Češek na Evropskou unii?
Na začátku pandemie důvěra v evropské instituce poklesla v řadě států, v Česku to bylo poměrně dost. Je pravda, že mohlo vypadat, že EU trochu zaspala, na druhou stranu neměla tak velké kompetence – nemůže vysílat zdravotníky, nemá armádu –, takže spíš koordinovala pomoc mezi členskými státy. EU nám ale pomohla s vakcínami a myslím si, že to lidé ještě ocení.
Na druhou stranu se právě v souvislosti s očkováním snáší na stranu EU kritika. Mimo jiné kvůli údajnému pozdnímu nákupu některých vakcín a teď kvůli údajné nespravedlivé distribuci, proti níž se ozval i premiér Andrej Babiš (ANO). Sdílíte jeho názor, že se vakcíny nerozdělují mezi členské státy férově?
Přiznám se, že nemám úplně načtené argumenty pana premiéra nebo rakouského kancléře (Sebastiana Kurze), co konkrétně kritizují.
Pochopil jsem, že se jim nelíbí to, že vzhledem k počtu obyvatel nedostáváme stejně dávek jako jiné země.
Oni to budou řešit tento týden na summitu, tak uvidíme, jaké budou výstupy. Nemám teď dost podkladů, abych to rozseknul, takže vám neřeknu, kdo má pravdu. Ale dovolím si tvrdit, že když bychom nebyli členy EU, tak bychom těch vakcín měli ještě míň a nakupovali bychom je dráž. Distribuce taky probíhá lépe než v jiných evropských státech, které nejsou v EU. Společný nákup jedné velmoci jménem EU se tady v tomto případě vyplatil.
Ozývají se hlasy, že by členské země měly dávat část svých vakcín balkánským zemím, které se k nim jako menší státy nedostanou a často proto nakupují vakcíny z Ruska a Číny. Souhlasíte, že by EU měla dělat v této oblasti víc?
Určitě. My jsme se o tom včera (ve středu 17. března, pozn. red.) bavili na výboru pro evropské záležitosti. Nesmíme se zabetonovat a syslit si vakcíny pro sebe. I kvůli tomu, že když se nenaočkují chudší regiony, tak se nám může vrátit nějaký rezistentní vir, jak říká WHO.
U zemí Východního partnerství (šest států východní Evropy a Kavkazu jako Ukrajina, Arménie, Bělorusko či Gruzie, pozn. red.) a Balkánu máme rezervu. Měli bychom jim dát lepší nabídku než jiné velmoci. Proto máme v programu, že chceme posílit Východní partnerství a spolupráci s Balkánem. Chceme pro ně být prvními, na koho se obrátí.
Co říkáte na návrh Evropské komise na zavedení očkovacích pasů? Můžou pomoct k návratu volného pohybu v Evropě, nebo jsou v něčem diskriminační?
Nechci dělat kategorické závěry, protože se budeme rozhodovat na základě uceleného návrhu. Byla to ale jen otázka času, než takový návrh přijde. Myslím si, že je potřeba podotknout, že očkování je ve všech evropských státech dobrovolné a že ho budou vyžadovat spíš soukromé firmy jako aerolinky nebo hotely. Je otázka, jestli to má pak stát nějak regulovat.
Je dobře, že se budou sdílet informace o tom, jestli je člověk naočkovaný, má protilátky nebo má negativní test. Mělo by existovat více možností. Ale mělo by to být na základě dobrovolného sdílení, nikomu nepřikazujeme to využívat, když chce sedět doma.
Svoboda pohybu je ale stále jedním ze základních práv občanů EU. Za jakých podmínek si myslíte, že bychom se měli vrátit k neomezenému pohybu?
Dokud to bude virus v tak velkém množství. Musíme najít konsenzus, kdy bude pandemie pod kontrolou. WHO na to má nějaké standardy a metodiky. Když řekne, že pandemie skončila, pak by se měl vrátit volný pohyb, protože je jedním ze základních pilířů Evropské unie.
Evropské peníze mají jít do konkurenceschopných sektorů
Česko má do konce dubna poslat do Bruselu návrh svého Národního plánu obnovy, v němž jde o to, jak využije 170 miliard, které k nám přijdou z unijního rozpočtu. Máte představu, kam by měly směřovat?
Máme. Mimochodem včera (ve středu 17. března) jsem požádal předsedu Vondráčka o svolání mimořádné schůze k tomuto tématu, bude v pátek od 9 hodin.
Na ní chcete požádat, aby vám vláda plán představila?
Vláda jeho první verzi zveřejnila loni v říjnu, ale byla strašná, kritizovali to všichni od dotčených regionů po soukromý sektor. Nakonec se to na vládě neschválilo a Babiš to odvezl do Bruselu jako svůj návrh. Od té doby nám vláda slibuje, že brzo zveřejní další verzi, ale doposud se to nestalo (aktuální návrh Národního plánu obnovy zveřejnili Piráti v úterý na svém webu, pozn. red.).
Jak byste tedy prostředky rozdělili?
V prosinci jsme panu premiérovi a ministrovi Havlíčkovi posílali naše priority a představu, kam by měly peníze směřovat – na klimatickou transformaci, digitalizaci, inovaci, investice do vzdělávání, do lidí. Aby to neskončilo tak, že se budou na poslední chvíli zaplácávat díry ve veřejných rozpočtech nebo aby se to nenalilo do betonu, byť infrastruktura má taky své opodstatnění. Cílem plánu obnovy je ale to, že se má investovat do sektorů, které budou konkurenceschopné i za 50 let.
Co vám vláda odpověděla?
Nabídli jsme vládě pomoc při sestavování, ale žádnou reakci jsme nedostali. Myslíme si, že jejich plán z října není v souladu s Evropským semestrem nebo Programem pro rozvoj venkova, že není koncepční ani nemá vazby na české plány a strategie.
Vadí nám taky to, že jsme se doteď nedozvěděli, s kým plán konzultují. V některých zemích jako ve Francii nebo na Slovensku se na tom podílí think tanky a stovky různých nevládních a soukromých subjektů. V Česku jsme takový seznam neobdrželi a trochu se bojíme, že si to vláda pytlíkuje u sebe nebo s velkými hráči průmyslu, což není úplně šťastné. Musí se myslet na start-upy a na nevládní sektor.
