Energetická a klimatická krize nutí vlády k razantním opatřením, která by měla směřovat k uhlíkově méně náročné dopravě. Symbolem neudržitelnosti a (takřka doslova) „donebevolající” nerovnosti stávajícího systému dopravy se staly soukromé tryskáče (private jets) těch nejbohatších. Ve světle výše zmíněných krizí se staly private jets terčem vládních politik. Objevují se i hlasy volající po jejich úplném zákazu. Takovou debatu lze nyní sledovat ve Francii – s přesahem do evropské politiky.
Ve srovnání s jinými odvětvími (jako je chov hovězího dobytka) představují soukromé tryskáče malý podíl na celkovém množství emisí. Přepočet na hlavu ale mění perspektivu: soukromé tryskáče vypouští (v přepočtu na pasažéra) až čtrnáctkrát více emisí než klasická dopravní letadla. Emise způsobené tryskáči rostly v Evropě od roku 2005 rychleji než v případě běžných letů, a tento trend nezvrátila ani pandemie koronaviru. V tomto kontextu nepřekvapí, že jedno procento světové populace má na svědomí 50 % světových leteckých emisí.
Tvrdá data jsou jedna věc. Do povědomí širší veřejnosti se v nedávné době dostaly zprávy o absurdně krátkých letech (nejen) amerických celebrit, které zaznamenává twitterový účet Celebrity Jets. Například, několikaminutový let soukromého tryskáče influencerky Kylie Jenner má na svědomí desetkrát více emisí než je roční průměr na obyvatele Ugandy. Z klimatické nerovnosti se tak stává vděčné bulvární téma; spolu se „superjachtami” se ze soukromých tryskáčů stal symbol nespravedlnosti a pokrytectví ve snahách o „zelenou” transformaci.
I Francie má své celebrity a miliardáře, jejichž aktivity jsou v hledáčku veřejnosti. CEO Vincent Bolloré tak například začátkem srpna absolvoval během pouhých dvanácti hodin pět letů po Středomoří. Což názorně ilustruje fakt, že podle studie 63 francouzských miliardářů vyprodukuje stejně emisí jako 50 procent zbytku obyvatel. Francie je navíc vedle Británie největším evropským znečišťovatelem co do emisí ze soukromých tryskáčů.
Problému si proto všímá i centristická vláda Emmanuela Macrona. Jeho ministr dopravy Clément Beaune tak přišel s návrhem na větší regulaci tohoto sektoru, zatímco označil některé aktivity za „nadále nepřijatelné.” Jakou podobu budou regulace mít, zatím není jasné. Na stole je zákaz soukromých letů na krátké vzdálenosti (podobné opatření již ve Francii platí v případě běžných vnitrostátních letů, na „private jets” se ale nevztahuje), stejně jako zdanění. Naprostý zákaz, jak ho prosazuje levicová opozice v čele se zeleným politikem Julienem Bayou, se zatím nejeví pravděpodobně. Zastánci úplného zákazu přitom argumentují, že jde o efektivní snížení emisí s dopadem na minimum lidí.
Francouzský ministr zároveň slíbil otevřít téma na evropské úrovni. Tady lze v rámci projednávání balíčku „Fit for 55” (jehož součástí je také zdanění leteckého paliva) očekávat dynamický vývoj, ale s jistou skepsí – například jakékoliv změny v daňové oblasti musí schválit státy EU jednomyslně. Nezbývá než čekat na neformální setkání evropských ministrů, které má proběhnout koncem října v Praze.
Jakkoliv se rozhodnutí omezovat hrstku nejbohatších v jejich životní prostředí znečišťujících aktivitách může zdát jako pouze symbolické a s minimálním dopadem na skutečný pokles emisí, v sázce je mnoho. V první řadě otázka, kdo má nést břímě energetické transformace. Těžko lze úspěšně přesvědčovat většinu společnosti k omezování spotřeby, pokud bude ignorována nesrovnatelně více zatěžující aktivita nejbohatší elity.
Není náhoda, že si je politické citlivosti vědoma zrovna Macronova vláda. Stačí vzpomenout na nepokoje hnutí Žlutých vest v reakci na zavedení uhlíkové daně, která disproporčně dopadala na chudší obyvatele periferií. Současná situace je oproti roku 2018 ještě výbušnější; a symboly není radno podceňovat.
