Patnáct států Asie a Oceánie dalo Evropské unii lekci z volného obchodu. Volný obchod by přitom EU pomohl vyřešit její dva hlavní problémy: migrační tlaky i úpravu systému společné zemědělské politiky.
S novým rokem vstoupilo v platnost Regionální ekonomické partnerství (RCEP), tedy dohoda o volném obchodě mezi patnácti státy Asie a Oceánie. RCEP tak vytvořilo největší zónu volného obchodu nejen co do počtu obyvatel, ale také i do ekonomické síly. Tyto státy tvoří třicet procent světového HDP i více jak třetinu světové populace.
Volný obchod je jednoznačně správná cesta vedoucí ke snížení napětí v regionu, především co se týče historických vztahů mezi Čínou, Japonskem a Vietnamem, a také k lepším příležitostem pro chudší země, jako jsou Laos nebo Kambodža. Nový Zéland odhaduje každoroční vyšší růst HDP díky dohodě mezi 0,3 % až 0,6 % HDP.
Zásadní je i geopolitický dopad. Vnitřně velmi rozdílně fungující země se dokázaly dohodnout na jednom z prvních stupňů ekonomické integrace. Toto je silný signál do Bruselu, Londýna a Washingtonu, ale i Nového Dillí. Indie měla původně být také součástí RCEP, ale z obav o hegemonii Číny v regionu, kterou by tímto přistoupením podpořila, z dohody nakonec vystoupila. Obávala se také neférového přístupu Číny po vstoupení RCEP v platnost, který by ohrozil indickou ekonomiku.
Největší demokratické celky EU, Indie a USA mezi sebou zatím žádné dohody o volném obchodě nemají, i když EU již dříve vyvíjela snahu s USA jednat. Bohužel vyjednávání o transatlantické smlouvě (TTIP) nástupem Donalda Trumpa zamrzlo. RCEP je jasným vzkazem tato vyjednávání obnovit.
Evropská unie by měla využít politické obavy Indie z Číny k vyšší ekonomické integraci. Indie již hledá jiné světové partnery na dohody o volném obchodu. Zde by EU měla jednat rychle a v zahraniční politice si stanovit bližší ekonomickou integraci s Indií jako jasnou prioritu. Společná zahraniční politika EU je i z pochopitelných důvodů nemožná, ale společná ekonomická zahraniční politika je pro EU jediná možnost, jak v novém měnícím se světě něco znamenat. Evropa musí být slyšet.
Volný obchod je nejlepší zbraní proti chudobě ve světě. Čína i Indie jsou výbornými příklady. Snížení migračních tlaků na EU je možné jedině přes dohody o volném obchodě s Indií či Africkou unií. Humanitární pomoc by nahradily investiční příležitosti. Tyto dohody by mohly mít i další efekt na vnitřní fungování EU. Tím by bylo vyřešení Společné zemědělské politiky. Dnešní systém dotací především poškozuje zemědělce vně EU, kteří by do EU rádi dodávali. Navíc evropské zemědělce udržuje mimo tržní prostředí, kde není pod tlakem mimoevropská konkurence. Volný obchod by toto narovnal.
V druhé polovině tohoto století bychom konečně mohli číst zprávy, že pod hranicí chudoby jsou jen desetiny procenta obyvatel planety. A také že Evropa je pro obyvatele Afriky především dobrou destinací pro vzdělání, které velmi dobře uplatní ve svých rodných zemích. Samozřejmě, aby se toto stalo realitou, tak jsou nutné strukturální reformy v afrických státech. Volný obchod je podmínka nutná, ne dostačující.
Autor je spolupracovníkem redakce a členem TOP 09.
