Nedávné události nám ukázaly, že Češi jsou schopni se semknout za jednu myšlenku. Invaze na Ukrajinu se shledala s všeobecným odsouzením od nejen české společnosti. Zároveň se zvedla vlna solidarity směrem k ukrajinskému lidu. Řada z nás ale poukazuje na to, zda tyto činy mají nějaký smysl. Jak naše jednání vlastně může ovlivnit dění na Ukrajině?

Vlaječky na profilových fotkách či příspěvky vyjadřující solidaritu, tím byly zaplněny sociální sítě poslední měsíc. Organizace si mění loga do barev ukrajinské vlajky (například i Studentské listy), ulice a další se přejmenovávají, aby jejich názvy nesouvisely s Ruskem (nedávné přejmenování ulice Korunovační na Ukrajinských hrdinů). Od počátku invaze se konají demonstrace odsuzující Ruskou agresi, vybrala se více než miliarda korun na humanitární pomoc, přijímáme ukrajinské uprchlíky, začleňujeme jejich děti do školních kolektivů a mnoho dalšího.

Ne všichni ale přijali Ukrajince s otevřenou náručí. Někteří si stěžují, že mají Ukrajinci od státu až příliš velkou podporu a že uprchlíci ani nevypadají na opravdové válečné uprchlíky, protože jsou draze oblečeni a mají nejnovější telefony. Na to, že tito lidé ztratili domov, již pravděpodobně neslyší.

Mnoho lidí se ozývá s tím, že projevy solidarity nemají žádný efekt a jsou zbytečné. Do jisté míry je to pravda. Ano, diktátor Putin nepřestane válčit kvůli tomu, že my v Česku začneme sdílet příspěvky s barvami ukrajinské vlajky a začneme jíst místo ruské zmrzliny ukrajinskou.

Co jako občané České republiky však můžeme ovlivnit, je postoj našich politiků k této krizi. Koho jiného by měli naše názory zajímat? Politici stojí na domečku z karet, kde karty představují popularitu u voličů. Pokud uvidí, že českou společnost nějaké téma trápí, začnou se mu usilovněji věnovat.

Myslím, že toto dokazuje i jednání nynější české vlády, která přistupuje k otázce podpory napadené Ukrajiny velmi razantně. Zároveň tím podporujeme Ukrajince jak u nás, tak ve válečné zóně, sdělujeme tím i svůj postoj, což je v demokratické občanské společnosti zásadní

Další věc, na níž se často poukazuje, je, že se někteří lidé díky současné krizi snaží jenom zviditelnit. Jsem si jistý, že v určitých případech tomu tak opravdu je. Nemění to však nic na faktu, že dělají něco, co má smysl. Například kdyby člověk dal peníze na charitu, proto aby se tím mohl chlubit, výsledek je totožný, ať už to dělá se sobeckým nebo nesobeckým úmyslem. Nemá význam se tedy v tomto kontextu zabývat vnitřním pohnutkami lidí. Hlavní je sledovat dopady jejich akcí. A podle toho se rozhodnout zda podpoříme, nebo zavrhneme jejich jednání.

Samozřejmě v České republice nerozhodneme o tom, jak tento budoucí historický milník dopadne. To stojí na jiných lidech. Můžeme ovšem přispět naším dílem a doufat v to nejlepší.