Chaos, který na všech úrovních státní sféry provází protiepidemická opatření ve školách, nemůže vzbuzovat ve společnosti důvěru. Právě ta je přitom pro úspěšné zvládnutí zhoršující se situace zásadní.

Začalo to ve čtvrtek, kdy ministerstvo zdravotnictví oznámilo, že od dalšího dne (!) budou žáci a studenti muset nosit roušky také ve třídách, s výjimkou 1. stupně základních škol. Pomineme-li fakt, že jsme se opět vrátili k překotnému oznamování opatření ze dne na den, tak ze strany dnes již odstupujícího ministra Adama Vojtěcha (ANO) znovu chybělo vysvětlení, proč k tomuto kroku přistoupil.

Ano, od šéfa ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislava Duška jsme se dozvěděli, že pětinu ze středečních potvrzených nakažených tvořily děti. Odůvodňuje to však nasazení roušek ve třídách? Má ministerstvo dostupné informace o tom, kde se děti nakazily? Pokud ano a ukazují nutnost zavést roušky ve třídách, proč je nezveřejnilo? Pokud je nemá, na základě čeho se rozhoduje?

Manuál pro provoz škol, který Vojtěchův resort společně s ministerstvem školstvím v srpnu představil, naopak mluví o tom, že hygiena přistoupí k zavedení roušek ve společných prostorách (tzn. nikoli třídách), bude-li daný okres ve žluté barvě značící počínající komunitní přenos.

Proč tedy ministerstvo už 10. září přistoupilo k plošnému zavedení roušek ve společných prostorách? A proč je o týden později zavádí i ve třídách, bez ohledu na to, že jinou než zelenou barvu má pouze 11 ze 77 okresů?

Není nutné za každou cenu trvat na určených pravidlech, pokud se situace razantně zhorší a je potřeba zvolit jiný postup. O to víc ale v těchto případech potřebujeme jasné vysvětlení od příslušných úřadů, které by měly věcně a srozumitelně popsat, proč se odchýlily od pravidel, která ještě pár týdnů zpátky vyhlašovaly za závazná. Ničeho takového jsme se nedočkali.

Dohodli jsme, že se jsme nedohodli

Komunikační chaos však nepanuje jenom na ministerstvu zdravotnictví, minulý týden byl k vidění i na pražském magistrátu. Primátor Zdeněk Hřib (Piráti) totiž v pátek v 11:55 na Twitteru oznámil, že se „dohodl s hygieniky”, že Praha od tohoto týdne zavede distanční výuku ve všech středních a vysokých školách.

O několik desítek minut později už telefonoval ve vysílání ČT24, aby řekl, že se s hygieniky nakonec úplně nedohodl a že na středních školách k zavedení dálkového vzdělávání nedojde. Ve 12:58 to potvrdil i na Twitteru, ale dodal, že „si osobně stojí za tím, že by to tak mělo být”.

Jen stěží – a že by bylo z čeho vybírat! – bychom v posledních měsících hledali zářivější příklad chaotické komunikace v přímém přenosu. Příští primátorův tweet by tak mohl znít třeba takto: „Dohodli jsme se s hygienou, že jsme se nedohodli na tom, že jsme se dohodli na tom, že zavedeme distanční výuku ve všech pražských středních a vysokých školách. PS: Já osobně si ale stojím za tím, že by to tak mělo být, a příští týden to tak stejně bude!”

Tím se plynule dostáváme k nedělnímu výroku hlavní tváře koronavirové epidemie v Česku Romana Prymuly, toho času vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví, dnes již nového ministra zdravotnictví. V Partii na Primě řekl toto: „Do týdne můžou (hygieny) plošně zavřít školy. V lokalitách, kde je masivnější šíření, například v Praze.“

Rychlé zavírání škol však o hodinu později v Otázkách Václava Moravce odmítla hlavní hygienička Jarmila Rážová. „Já si myslím, že je důležité nechat školy co nejdelší dobu v normálním provozu,” řekla s tím, že není příznivcem zavření středních škol a druhého stupně základních škol. „A vůbec ne prvního stupně, to je jedno z těch nejzazších opatření,“ dodala.

Na Prymulova slova reagoval také ministr školství Robert Plaga (za ANO). „Na našich školách byla ministerstvem zdravotnictví v rychlém sledu zavedena preventivní opatření, a to roušky ve společných prostorách. A následně i roušky ve třídách. Aniž byla vyhodnocena jejich účinnost, už pan Prymula – mimochodem ten, který v květnu říkal, že ve školách žádné nebezpečí nehrozí – avizuje zavření těchto škol. Zatímco sportovní a společenské akce dále běží,“ prohlásil pro Radiožurnál.

Tohle všechno stihli za jeden den, ještě k tomu v neděli, tři představitelé státní moci – jeden vládní zmocněnec (Prymula), který na jaře rozhodoval o opatřeních, druhá hlavní hygienička (Rážová), která o nich rozhoduje nyní, a ministr školství (Plaga), který o opatřeních nerozhoduje, ale diví se, jak postupují ti, co rozhodují, a co říkají ti, co rozhodovali.

Jak se můžou občané vyznat v tom, co platí, a předvídat to, co se stane, když se na tom neshodnou ani lidé, jejichž prací a společným cílem by mělo být se právě na tom shodnout?

Předvídatelná nepředvídatelnost

Nejhůře na zmatky v protiepidemických opatřeních doplatí samotné školy, především ředitelé. Někteří se k zavedení povinnosti nosit roušky ve společných prostorách uchýlili již sami na začátku školního roku, jiní až po zavedení ministerského nařízení. Minulý týden museli všichni ze dne na den zavést stejnou povinnost i do tříd, a to i ve školách v okresech, které se i po poslední aktualizaci nacházejí v nejbezpečnější, tedy bílé barvě.

A navíc střední školy v Praze sledují, jak primátor v pátek pět minut před polednem oznamuje, že je příští týden zavře, načež o hodinu později své vyjádření dementuje s tím, že kdyby bylo na něm, tak by to udělal. K tomu se v neděli přidá zmocněnec Prymula s informacemi, že se tak tento týden stejně stane.

Pokud ministr Vojtěch v srpnu říkal, že „manuál pro provoz škol je vhodná pomůcka pro potřeby škol, tak aby ředitelé škol věděli, co může nastat”, měl na mysli spíše manuál, kterým se čeští občané řídí při sledování chaosu ve vládě už od března.

Neočekávat očekávané a předvídat nepředvídatelné.

Snažíme se přinášet ověřené a srozumitelné články, ale jsme taky jenom lidé a chybujeme. Je pro nás důležité o chybách a nedostatcích vědět, abychom je mohli napravit a minimalizovat jejich výskyt. Proto jsme vděční za veškerou zpětnou vazbu, dotazy, náměty a připomínky, které nám můžete posílat na info@slisty.cz.