V současné době českou společností více či méně hýbe aféra kolem poslance Starostů a nezávislých Jana Farského, který se rozhodl vyjet na stáž do USA. Sám tento krok obhajuje jako možnost dál rozvíjet svou profesní dráhu a osobnostní růst. Když odhlédneme od faktu, že odlétá tři měsíce po volbách a na půl roku, že je poslancem a prvním místopředsedou druhé nejsilnější vládní strany, tak lze krok Jana Farského vnímat i pozitivně.

V Česku až příliš zapomínáme na to, že potřebujeme vzdělané politiky s rozhledem. Politici, kteří jsou dobře připraveni na výkon své funkce a i během jejího vykonávání si rozšiřují svoje obzory, jsou základním předpokladem pro profesionalizaci politiky, která je dále základním předpokladem politiky dobře dělané.

I politika je totiž řemeslo, kterému se člověk musí učit a trénovat a v jehož praktikování se musí zdokonalovat. Jak říká jihomoravský hejtman a bývalý starosta Velatic Jan Grolich (KDU-ČSL), tak nikdo, kdo začíná starostovat nebo jde do komunální politiky, předtím nestavěl silnici, nebudoval školku nebo neměnil územní plán. Stejně tak obvykle nikdo, kdo začíná starostovat nebo jde do politiky (na jakékoli úrovni), nikdy neřídil schůzi, nesepisoval usnesení nebo, nedej Bože, nevytvářel jednací řád.

Většina lidí tedy vstupuje do politiky bez předchozích zkušeností. Zvoleným politikům pak nejméně rok trvá sžít se s pravidly a zažitými postupy. Každá změna garnitury tedy nutně přináší zpomalení exekutivy v daném městě, kraji nebo v nejvyšších patrech politiky.

Recept na kvalitní politiky, kteří by pomohli profesionalizovat politiku, ale nemusíme vymýšlet a koumat od nuly, jak je u nás v Čechách zvykem. Stačí se podívat do zahraničí. Receptem jsou mládežnické organizace, které zajišťují právě tolik nutné vzdělávání politiků.

Nový německý kancléř Olaf Scholz vstoupil do mládežnické organizace sociálních demokratů JUSOS už v sedmnácti letech, šest let byl pak jejím místopředsedou a dvěma roky viceprezidentem Mezinárodní unie socialistické mládeže. Nizozemský premiér Mark Rutte se přidal k Mládežnické organizaci svobody a demokracie během vysokoškolských studí a poté ji tři roky řídil.

Nová švédská premiérka je také spojená s mládežnickou organizací – Magdalena Anderssonová vstoupila do mládežnické pobočky švédských sociálních demokratů, v rámci níž vedla region Uppsala. Sanna Marinová, finská a druhá nejmladší premiérka na světě, vstoupila do mladých finských sociálních demokratů ve 21 letech a dva roky byla jejich místopředsedkyní. Tyto příklady ukazují, že právě členství v mládežnické organizaci může člověka, krom jiného, připravit k vykonávání i nejvyšší funkce ve státě.

A jak přesně na to své členy mládežnické organizace připravují?

Každý člen mládežnické organizace se alespoň jednou ročně účastní členské schůze místní či krajské organizace. A hle, už se člověk setká s hlasováním o usnesení, aplikací jednacího řádu nebo s vytvářením usnesení, jehož znění například nastavuje mantinely pro další fungování organizace nebo pověřuje člena splněním úkolu.

Když je člen zvolen předsedou (nebo členem předsednictva), tak vyvstávají další aktivity, jako je třeba řízení schůze. Každý člen s volenou funkcí prochází testem, zdali je ve své funkci kompetentní, jestli to, co má dělat dělá a jestli to dělá dobře. Když je to v jeho kompetenci, tak se dá měřit i míra spolupráce s mateřskou stranou. Toto „testování“ může pomoct mladým při přesvědčování ostatních, že si zaslouží být na vyšších pozicích na kandidátkách a nemusí to pouze „jistit zezadu“.

Mládežnické organizace se více než různé jiné struktury snaží o vzdělávání svých členů. Ať už pomocí osobnostního rozvoje, tak i rozvoje v oblasti, které se člověk chce do budoucna věnovat. Mladý člověk se tak může rozvíjet v sociální oblasti, může se naučit, jak plánovat stavbu silnice, budování školky nebo změnu územního plánu. A protože všechny vzdělávací akce a workshopy organizují členové organizace pro ostatní členy, tak se rozvíjejí v kruhu.

V neposlední řadě v mládežnických organizacích vzniká komunita, společnost lidí, která o mnoha věcech přemýšlí velmi podobně a má podobné hodnoty. Vzniká komunita lidí, ve které všichni navzájem znají své kvality, ale i věci, ve kterých zaostávají. V komunitě se můžou mladí lidé organizovat a vyplnit sny odborářů o vzájemné podpoře. V komunitě se můžou lidé podporovat ve volbách i v rámci stranických struktur.

Bývalý šéf lidovců a vicepremiér Pavel Bělobrádek kdysi řekl, že politika není skautský tábor. Pokud to platí, tak mládežnické organizace jsou ideálním mezistupněm. Proto pokud chceme dobré politiky, kteří dělají dobrou politiku (ať už pravou, levou, křesťansko-demokratickou, zelenou či jakoukoli jinou), tak potřebujeme silné mládežnické organizace a mladé lidi, kteří do nich budou vstupovat.

Autor je předseda Mladých lidovců v Ústeckém kraji.