Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj právě podal přihlášku do Evropské unie a vyslovil se pro „okamžité“ přijetí pomocí „nové speciální procedury“. Je něco takového ale vůbec možné? A má Ukrajina na členství vůbec šanci?
Hned na úvod je potřeba se zeptat: Zaslouží si Ukrajinci vstup do EU? A já nemohu odpovědět jinak než velkým ANO. Svůj heroismus a odhodlání stát se součástí demokratického Západu demonstrovali už před osmi lety na Euromajdanu. Dnes chrání Ukrajina nejen sebe, ale celou Evropu, krvácí za nás všechny. Zaslouží si naši maximální možnou pomoc. S členstvím v EU to ale není vůbec tak jednoduché.
České republice trval vstup do EU od podání přihlášky do vstupu celých osm let. Současný „frontrunner“ Černá Hora podala přihlášku před čtrnácti lety a datum vstupu ještě nebylo uděleno. Je tedy Zelenským požadovaný „okamžitý“ vstup tedy vůbec proveditelný?
Nejnáročnější část přístupového procesu, takzvaná „přístupová jednání“, spočívá v postupném přijetí všech evropských nařízení a směrnic. Směrnice je potřeba převést do národního práva. Toto nelze udělat za jeden den, trvá to roky.
Ale nepředbíhejme, Ukrajina je přeci ve válce. Dejme tedy tomu, že se ubrání. Ani to by nestačilo. Vstup do EU je totiž podmíněn vyřešením územních sporů. Pokud chce Ukrajina vstoupit, musí dobýt zpět Donbas i Krym, případně uznat jejich odtržení. Jak válka dopadne si v tento moment netroufám hádat, ale dejme tomu, že by se i toto povedlo. Překážky ještě nekončí.
Než vstoupí do EU, Ukrajina musí mít funkční tržní hospodářství, to nemělo ani před válkou. Musí se zbavit svých oligarchů a vymýtit hluboce zakořeněnou korupci. Musí upevnit své instituce a posílit svou demokracii. Musí zapracovat na dodržování lidských práv. Vyřešit tyto problémy by představovalo nadlidský úkol.
Ukrajinu by tedy čekala neuvěřitelně těžká cesta, a to jsme ještě nevzali v potaz Rusko. Pro kremelské vedení by ukrajinské členství v EU bylo geopolitickou katastrofou, kterou nepřipustí. Právě sbližování Ukrajiny se Západem bylo jedním z hlavních důvodů pro ruskou invazi. V Kremlu by tedy muselo zasednout přesvědčeně prozápadní vedení, nebo by muselo být ekonomicky tak zdevastované, že by nebylo jakékoliv další invaze schopno. A to alespoň do doby, než by se Ukrajina stala alespoň členem NATO.
Otázkou je i vůle Evropské unie. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen sice v neděli prohlásila, že Ukrajina do EU patří, o rozšíření ale rozhodují členské státy. A ač ty „novější“ by to bezesporu podpořily, ještě nevíme, jak se k tomu postaví ty „západní“, které jsou vůči rozšiřování zdrženlivější. Přeci jen Ukrajina by vstoupila jako velmi chudá země, k tomu navíc s populací poloviny Německa. Ale počkejme si, třeba právě Německu trvalo jen pár dní od ruské invaze udělat historický U-Turn od pacifismu a začít masivně zbrojit. Třeba se vůle nakonec najde.
Naprosto souhlasím, že Ukrajina má na členství v EU plné právo. A rozumím i argumentům, že současný přístupový proces přeci lze změnit – pokud je vůle, nějaká „speciální procedura“ by přeci neměla být problémem, ne? Ale nehledě na to, jak budeme flexibilní, Ukrajina nevyřeší své problémy za den, nepřijme všechny směrnice a nařízení za den, nestane se za den fungující ekonomikou. Kéž by to tak šlo, ale fyzicky to možné prostě není.
Pokud ale budou podmínky příznivé, musíme udělat vše pro to, aby se Ukrajina okamžitě vydala na cestu za členstvím. Zaslouží si masivní Marshallův plán, prohloubení stávající integrace s EU i status kandidáta. Vždyť Ukrajina krvácí za Evropu, Ukrajina je Evropa! A ano, Ukrajinci budou zklamaní, že do EU nevstoupí hned, ale i samotná cesta do EU je cílem – reformy, které by Ukrajině přinesla, mohou zvýšit kvalitu života v zemi a jednou ji učinit prosperující západní demokracií, o které Ukrajinci už roky sní.
Autor je asistent poslance Martina Exnera (STAN) a evropský aktivista.
