Současné mladé generaci je často vyčítán nedostatek zájmu o veřejné dění. Světlé výjimky se však mnohdy namísto chvály setkávají spíše se snahou o umlčení. Zejména setkání s projevy takzvaného ageismu bývají pro aktivní mladé lidi v naší politické kultuře denním chlebem.

Má role předsedkyně politické mládežnické organizace mě přirozeně přivádí do prostředí mladých lidí, často ještě nezletilých, které zajímá politika a aktivně se podílejí na veřejném dění. Volební právo ještě nemají, přesto mají touhu ovlivňovat politiku, neboť jsou si vědomi řady společenských problémů, které by rádi změnili. To je vychyluje od běžného průměru jejich vrstevníků, pro které je politika složitou a vzdálenou věcí, jak sami mnohokrát popisují.

Naše generace je často adresátem výtek, že jsme líní, pasivní, předmětem našeho zájmu jsou pouze povrchní záležitosti a že dostat nás – mladé voliče – k volbám, bývá jeden z vůbec nejtěžších úkolů nejen pro politické strany, ale i pro influencery, jak jsme měli koneckonců možnost pozorovat v posledních sněmovních volbách. Tím spíše jsem byla vždy přesvědčená o tom, že pokud zástupce či zástupkyně mladé generace svým aktivním přístupem k politickým věcem tento stereotyp boří, zaslouží si za své počínání jen chválu. Z mého přesvědčení mě však brzo vyvedl nedávný zážitek mého kamaráda, sedmnáctiletého Tadeáše, který mi připomněl staré výchovné krédo „když se baví dospělí, děti mlčí a šoupou nohama“, které jsem naivně měla už dávno za přežitek.

Osobní útoky na zastupitelstvu

Tadeáš navštívil zastupitelstvo pražské městské části, kde bydlí. Ostatně právě komunální politika je předmětem jeho zájmu. Přestože jednací řád tohoto orgánu neumožňuje vystoupení občanů mladších osmnácti let, zastupitelé chtěli svým hlasováním učinit výjimku. Tadeáš zamýšlel položit korektní dotaz k rozpočtu městské části, tedy k jednomu z klíčových dokumentů, které oblastní zastupitelstva v rámci své působnosti během roku přijímají. Se svou snahou však narazil. Místní místostarosta (za ODS) mu slovo udělit odmítl a následnému zamítnutí procedurálního návrhu, aby Tadeáš vystoupit mohl, předcházely z jeho strany osobní útoky zaměřené právě na Tadeášův nízký věk, včetně sarkastické poznámky o tom, jak bychom příště mohli nechat volit děti předškolního věku.

Můžeme se jen domnívat, zda dotčeného místostarostu skutečně rozezlil věk tazatele nebo spíše záměr položit kritický dotaz, jehož zodpovězení se chtěl vyhnout skrze takzvaný ageismus. V každém případě svým jednáním poukázal na fenomén, který se prolíná současnou politickou kulturou a se kterým má v různé podobě zkušenost téměř každý mladý angažovaný člověk. Zmíněný ageismus se vyznačuje zejména stereotypizací, diskriminací a předsudky vůči adolescentům na základě jejich věku, a to buď ignorací jejich nápadů nebo předpoklady, že by se měly chovat způsobem odpovídajícím jejich věku. To, co se stalo Tadeášovi, je jeden z jeho krystalických projevů.

Mladí a politika

Data, která přitom mapují zapojení mladé generace do veřejného dění, jsou alarmující. V roce 2017 přišlo k volbám jen 46 % lidí ve věku 18–26 let (Behavio, 2017). Se současnou politickou situací v naší zemi je spokojeno jen 25 % mladých lidí (STEM, 2020). A nakonec, až 65 % mladých Čechů má pocit, že politice nerozumí, nedokáží ovlivnit politická rozhodnutí a jejich názory nikdo neposlouchá (ČRDM, 2020).

Jsou to právě tato čísla, která by měla politiky motivovat k tomu, aby mladým lidem dveře do politiky otevírali, aby jim dávali příležitost angažovat se a umožnili jim být vyslechnuti. Nejenže jde o jejich budoucí či potenciální voliče, ale zejména jde o tu skupinu společnosti, jíž se budoucnost, o které se často rozhoduje již dnes, týká vůbec nejvíce. 

Politika je věcí veřejnou. Koneckonců, politická rozhodování dopadají na všechny skupiny společnosti – na mladé, na staré, na muže i ženy, chudé či bohaté. Právě proto by v ní měl mít každý svůj hlas. V kontextu výše zmíněných čísel by měl být Tadeášův zážitek ideálně ojedinělým excesem. Ze své vlastní politické zkušenosti však dobře vím, že respekt k mládí chová jen málokterý politický „matador“. 

Jak dál?

Nemá-li se však naše republika s mladou generací míjet a má-li naplno využívat její potenciál, což je bezesporu proces obohacující celou společnost, musí její politici svůj přístup změnit. A jakkoliv se nabízí celá řada především systémových změn, vše začíná kultivací politické kultury už na té nejnižší úrovni, tedy právě na malých zastupitelstvech obcí či městských částí, které jsou základním kamenem celé struktury našeho politického systému.

Někteří to už pochopili a vedle jejich klasických zastupitelstev třeba zasedá i jejich jakási mladší obdoba žákovských nebo studentských zastupitelstev, kde se mladí seznamují s chodem samosprávy, učí se komplexně přemýšlet nad společenskými problémy, formulovat svá stanoviska a zkrátka fungují jako poradní orgán „opravdového“ zastupitelstva. Někteří však stále volí opačný přístup, v rámci kterého jen hledají způsoby, jak mladé spíše umlčet.

Pokud tuto potřebu obměny politici nepřijmou za svou a pokud žádná změna v jejich postoji k dospívajícím nenastane, přístup mladých k politice se bezesporu nezmění. Naopak, odvážlivce odradí a zbytek zakonzervují v jejich pocitu, že změna jejich vztahu k politice by beztak nepřinesla nic dobrého. A nám všem nakonec nezbyde, než si na tradiční otázku, která se objevuje především vždy před volbami Proč se mladí nezajímají o politiku? odpovědět: „A proč by v takovém prostředí vůbec měli?“

Autorka je předsedkyně Mladého Pirátstva a zastupitelka Ústeckého kraje za Pirátskou stranu.