Prezident Miloš Zeman dnes v televizi a rozhlase vystoupil se svým posledním vánočním poselstvím. Vlnu lží, útoků a osobních vendet, jež se za posledních deset let staly „svatoštěpánským evergreenem“, letos Zeman doplnil o dlouhou reminiscenci své dvaatřicetileté politické kariéry. Nejzajímavější na celém projevu bylo, že o svém hradním nástupci neřekl ani slovo.

Své desáté poselství Zeman rozdělil do dvou větších částí – v první se pokusil o zhodnocení výzev, kterým svět od ledna čelil-, a ve druhé obsáhle zavzpomínal na důležité okamžiky své politické minulosti.

Krize a šílenství

V první části po opětovném odsouzení únorové ruské agrese vůči Ukrajině končící prezident připomněl, že dříve „byl vždy stoupenec korektních vztahů s Ruskou federací.“ O Zemanově posunuté optice zejména v oblasti mezinárodní politiky jsme se v uplynulých letech přesvědčili mnohokrát. Za připomenutí, v kontextu letošního ruského útoku na Ukrajinu, stojí Zemanova kritika protiruských sankcí v roce 2014, kdy se evropské státy ohradily proti nezákonné ruské anexi poloostrova Krym.

Ještě v roce 2017 Zeman s ruským diktátorem Putinem „žertoval“ a říkal mu, že „novináři by se měli likvidovat.“ Slova o podpoře napadené Ukrajiny z tohoto pohledu působí vysoce pokrytecky, Zeman se navíc nikdy za své dřívější postoje k Putinovi a Rusku, na rozdíl například od bývalé německé kancléřky Angely Merkelové, neomluvil.

Od tématu války na Ukrajině se Zeman přesunul k energetické krizi, jež na českou společnost v současnosti dopadá. Stejně jako u předešlého tématu i v této části jeho slova připomínala spíše jakousi sumarizaci všem známých informací, nežli proslov státníka ve společensky enormně napjaté době. Za energetickou krizi viní prezident mimo války i jeho slovy „zelený fanatismus“, respektive zelenou dohodu pro Evropu, jenž má EU do roku 2050 transformovat v klimaticky neutrální kontinent.

Jak ale s odstupem času na základě ekonomických dat víme, za současnou krizí energií je odpovědný pouze ruský diktátor, který záměrně ovlivňoval dodávky energetických surovin do Evropy již dlouhé měsíce předtím, než první ruský tank překročil hranice Ukrajiny.

Při slovech o inflaci se prezident pochválil za správně zvolené odborníky do orgánů České národní banky (ČNB). Na to, že po jmenování nového guvernéra ČNB Aleše Michla musela tehdejší bankovní rada investovat podle informací médií minimálně desítky miliard korun, aby zachránil kurz koruny vůči cizím měnám, však zapomněl.

Já, já, já, jenom já

Zatímco v první části se zdálo, že Zeman předčítá kompilaci zpravodajských textů z celého roku, druhá část vypadala, jak trefně na Twitteru poznamenal redaktor Deníku N Jan Tvrdoň, jako by prezident kapitolu po kapitole procházel svůj profil na internetové encyklopedii Wikipedia.

Jako vždy zněly všechny momenty Zemanovy kariéry v jeho osobním podání naprosto idylicky. Kupříkladu období tzv. opoziční smlouvy, kdy Zemanovu vládu „tolerovala“ tehdy nejsilnější opoziční ODS a které mnozí politologové označují za největší krizi českého demokratického zřízení, vykreslil Zeman jako jedno z nejdůležitějších a nejzářnějších období po roce 1989.

Ve svém prezidentském úřadu vyzvedl Zeman zejména své „proekonomické aktivity“. Za připomenutí stojí například přilnutí ke komunistickému čínskému režimu, který páchá kulturní genocidu na Ujgurech či Tibeťanech. Zeman s Čínou v roce 2019 dohodl investice, jež měly do dvou let dosáhnout asi miliardy dolarů (23,1 miliard korun). Kromě nákupu fotbalové Slavie čínskou státní společností, jež se topí v dluzích, se do Česka z nejlidnatější země světa nikdy nedostaly.

Naposledy kopnout

„Jako každý politik jsem se občas setkával, přímo nebo zprostředkovaně, i se závistivými a zakomplexovanými nulami, ať už mezi politickými komentátory, mezi neúspěšnými politiky i jinde. Na tyto nuly zapomenu první den svého starobního důchodu,“ řekl Zeman u konce svého projevu. Tímto vyjádřením odcházející prezident pouze potvrdil, že demokracii, právní stát a ústavu vnímá jen jako trhací kalendář.

Na České republice, jejích obyvatelích, rozvoji a prosperitě země mu nikdy nezáleželo. Na vrcholu hradní pyramidy priorit kraloval ekonomický oportunismus a stupňující se úsilí o maximální polarizaci české společnosti, v čemž mu ochotně pomáhali vedoucí kanceláře, obžalovaný Vratislav Mynář a na Hradě nikdy oficiálně zaměstnaný Martin Nejedlý, jehož vazby na Rusko celých deset let budily obavy v bezpečnostní komunitě.

Nejzajímavějším momentem poselství byla absolutní absence zmínky o lednové volbě nové hlavy státu. Zeman v ní dříve podpořil expremiéra a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, přímou zprávu svým zbývajícím podporovatelům však ani ve svém poselství neadresoval. Babiše to ale příliš mrzet nemusí, pokud bude chtít získat vytoužených 50 + 1 procent nutných ke zvolení ve druhém kole, určitě je nemůže hledat v Zemanově rozpolceném vyprázdněném táboře.

Miloš Zeman sebekritický nikdy nebyl a ani nebude. Jak však ukázal květnový průzkum agentury Kantar pro Českou televizi, s výkonem jeho mandátu byla spokojena jen pětina respondentů. Až bude končící prezident „na Vysočině číst knihy“, možná bude hodně překvapen, jaký historický odkaz mu zpětně nastupující generace přisoudí. Autor těchto řádek je přesvědčen o stručné dějepisné zkratce: Miloš Zeman, český prezident nečeských zájmů. Jakákoli další slova jsou zbytečná. Sbohem a šáteček.