Sněmovní volby byly referendem o Andreji Babišovi. Vykreslil je tak jak premiér a lídr hnutí ANO, tak obě opoziční koalice. Ty ho nakonec vyhrály a díky pohodlné většině poslanců sestaví nový kabinet. V něm musí, na rozdíl od předvolební kampaně, začít řešit skutečné problémy Česka.
Na začátek ale pár čísel. Koalice SPOLU a Pirátů se STAN volilo dohromady přes 2,3 miliónů voličů. Hnutí ANO, SPD, ČSSD a KSČM asi 2,4 miliónů voličů. Se Šlachtovou Přísahou pak 2,6 miliónů.
Už z toho je zřejmé, že nová vláda složená z obou koalic nebude reprezentovat většinu voličů ani občanů. To není výtka, pouze fakt, který ostatní není žádnou výjimkou. Ani předchozí vlády nezastupovaly většinu voličů, ta nová jich bude dokonce reprezentovat více než dosluhující Babišova.
Proč o tom tedy vůbec mluvíme? Především proto, abychom si uvědomili, jak málo stačilo k tomu, aby byl výsledek velmi odlišný. Přes milión voličů totiž volil strany, které skončily pod pětiprocentní hranici, což je nejvíc v historii. Propadla zejména levice v čele s KSČM (3,6 %) a ČSSD (4,65 %) a také Přísaha (4,68 %). Posledním dvěma stranám chyběly ke vstupu do Sněmovny desetiny procenta.
Právě pětiprocentní hranice, na kterou před čtyřmi lety málem doplatili lidovci, TOP 09 a STAN a dlouho na ni naráželi i Piráti, tak nakonec zaručila, že opoziční koalice můžou sestavovat novou vládu. Kdyby ji totiž sociální demokraté nebo Přísaha překonali, tak by většinu v dolní komoře možná neměly.
Někdo v této souvislosti mluví o štěstí nebo náhodě, mě napadá jeden z „legendárních“ výroků bývalého ministra zdravotnictví Jana Blatného: „Je to něco, co se nějakým způsobem děje“.
Nová vláda musí řešit strukturální problémy
Faktem však je, že koalice většinu v dolní komoře mají. Především díky výbornému finiši SPOLU, která přesvědčila voliče nespokojené s Andrejem Babišem, že ho může porazit, a nakonec to i dokázala. Společně se Starosty a čtyřmi Piráty tak disponuje pohodlnými 108 mandáty, které jim zaručují přinejmenším klidný nástup k moci. Ten můžou potenciálně oddálit prezident či Andrej Babiš, ale zabránit už mu nedokážou.
Nejdůležitějším úkolem nového kabinetu bude řešení strukturálních problémů Česka. Nabízím jejich jistě ne vyčerpávající výčet – nerovnosti ve vzdělávání, narůstající státní dluh, chybějící důchodová reforma, nedostupnost zdravotních a sociálních služeb v některých regionech, dopady klimatických změn či neexistující legislativa na zacílený boj s epidemií.
Obě koalice nabízejí na tyto problémy odpovědi (někdy uvěřitelnější, někdy méně), v předvolební kampani je však příliš nezmiňovaly. A když už, tak spíš omezeně a povrchně. Středobodem voleb totiž bylo setrvání Andreje Babiše ve vládě, což hlavním tématem udělal jak sám premiér, tak opozice.
Té nakonec sázka na referendum o Babišovi vyšla – díky těsné výhře SPOLU a „propadnutí“ hlasů Babišových potenciálních spojenců – a nyní oprávněně sestavuje vládu. V ní však musí začít řešit skutečné problémy Česka, na které nezbyl v předvolební kampani čas.
