Právě si prohlížíte Komentář: Ukrajina se blíží do EU. Jediná cesta vede přes rozbitý přístupový proces
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, Zdroj: Wikimedia Commons

Evropská komise doporučila udělit Ukrajině a Moldavsku status kandidátské země EU, Gruzie musí nejprve provést reformy. Macron i Scholz kandidaturu podpořili. Dokáže ale přístupový proces udělat z těchto zemí úspěšné západní demokracie? Máme cukr, ale chybí nám bič.

Pojďme si to vzít popořadě. V letech 2004 a 2007 jsme jako Česko vstoupili do Evropské unie spolu s dalšími jedenácti státy. Předtím jsme my všichni museli posílit demokratické instituce, zajistit právní stát i lidská práva. Ale ani to nestačilo to k tomu, aby tyto hodnoty spolehlivě zapustily kořeny v Polsku a Maďarsku. Nemluvě o kvetoucí korupci v Bulharsku a Rumunsku. Od té doby se do EU dostalo jen Chorvatsko. Už devět let se EU nerozšířila.

Na západním Balkáně je situace mnohem horší – proces přistoupení postupuje i stagnuje zároveň. Černá Hora a Srbsko mají dnes v nezávislým indexech demokracie nižší skóre než před zahájením přístupových jednání. I přesto jim EU stále otevírá nové „přístupové kapitoly” a Evropská komise ve svých „zprávách o pokroku” mluví o jakž takž úspěšných reformách. EU tedy není schopna trvat na skutečném pokroku.

Bude to jiné ve východní Evropě? Mohlo by, porovnejme si to: V Černé Hoře se už od konce 90. let vrtkavě drží u moci gauner Milo Đukanović. V Srbsku vládne Aleksandar Vučić, člověk, který vedl propagandistickou obhajobu etnických čistek Albánců v Kosovu. Nejsou to lidé, od kterých se dá čekat budování skutečně nezávislé justice, protože ta by je za jejich zločiny poslala za mříže.

Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.cz. Více informací naleznete zde.

S Ukrajinou a Moldavskem je to ale jinak. Na rozdíl od Đukanoviće a Vučiće jejich vládní činitelé o skutečné reformy stojí. Zelenského si i přes jeho heroický výkon úplně neidealizujme, měl velké „vroubky”, ale od nástupu k moci se o reformy opravdu snažil. Pokud Ukrajina proti Rusku vyhraje, Zelenskyj bude mít mandát zemi radikálně transformovat. Je ale otázkou, jestli ho v korupcí prolezlé Ukrajině dokáže využít.

Moldavská vláda je „dream team”, prezidentka Maia Sandu i premiérka Natalia Gavrilița vystudovaly Harvard, jejich strana PAS je upřímně reformní a má většinu v parlamentu. Horší je to ale s moldavskými voliči, kteří jsou nepředvídatelní a mohou za pár let dostat k moci zpět proruské i rádoby proevropské gaunery. Zelenského i Sandu tedy čeká těžký úkol – využít svého momentu.

Naopak v Gruzii vládne ze stínů všemocný oligarcha Bidzina Ivanišvili, od něj velká očekávání nemějme. Proto Komise udělala správný krok, když doporučila s Gruzií počkat. Přístup k reformám má totiž tamější vláda opravdu jen povrchní. Zelenskyj a Sandu ale nebudou u moci věčně a EU bude potřebovat silné páky, aby ty méně čisté vlády donutila k opravdovým reformám.

Je otázkou, jestli je to vůbec možné. Ale ignorováním a tedy schvalováním špatné tamní situace pod rouškou diplomatického jazyka si opravdu nepomůžeme. Přístupový proces potřebuje jak cukr, tak bič. Mějme otevřené dveře, pomáhejme a průběžně odměňujme skutečné reformy, zároveň ale buďme tvrdí, pokud to s nimi politici nemyslejí vážně.

Adam Trunečka

Asistent poslance, evropský aktivista, student politologie a mezinárodních vztahů a k tomu ještě teritoriálních studií. Milovník The Office a Minecraftu.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..