Právě si prohlížíte Komentář: Veřejnost na Ukrajinu zapomene. Co s tím dělat už teď?

„Na co nesmíme zapomenout, je to, jak se teď cítíme.” To jsou slova, která byla slyšet v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu. Podobná hesla jsme slyšeli v minulosti i ohledně dvojí kvality potravin, klecového chovu slepic či kauz sexuálního násilí. Vždy apelovala na to, aby vlna veřejného zájmu o dané téma neupadla. To se pak ale přesně stalo. Dokážou lidé vůbec zůstat dlouhodobě aktivní?

Pozornost jako limitovaný zdroj

Ano, veřejná pozornost je omezená. Zejména v době, kdy čelíme informačnímu přetížení a víme o velkém množství problémů sužujících regiony celého světa. S tolika problémy a tématy na každém rohu není překvapením, že se nedokážeme světovým událostem dlouhodobě věnovat. Je jich moc a náš čas je omezený.

Pravdou je, že pozornost naší společnosti je nejen krátká, ale dokonce se s každým rokem ještě zkracuje. Hektický informační tok způsobuje, že se naše společnost a témata v ní aktuální mění čím dál rychleji. Tento jev se nazývá sociální akcelerace.

Dopady krátké pozornosti

Sociální akcelerace má vážné negativní dopady na naši schopnost řešit problémy. Například pomoc rozvojovým zemím často netrvá dlouho – během krátké doby se v souvislosti s řešením přímého dopadu katastrofy spontánně vybere obrovské množství peněz, které pak ale začnou brzy docházet.

Nezřídka pak už neexistuje dost zdrojů potřebných k tomu, aby se zabránilo podobnému problému v budoucnu. Humanitární pomoc tak pomůže lidem v postiženém regionu přežít, ale už ne vybudovat infrastrukturu a instituce, které by zamezily příští katastrofě. Vzniká tak závislost rozvojových zemí na humanitární pomoci.

Peníze dochází do velké míry kvůli tomu, že ve chvíli, kdy média přestanou informovat o krizi a změní dominantní téma, se přesouvají i peníze posílané jednotlivci a institucemi.

Vliv krátkého veřejného zájmu jsme v minulosti viděli i na Ukrajině. V roce 2014 politici i veřejnost hlasitě deklarovali neoprávněnost ruské anexe Krymu. A i když kvůli tomu přijaté sankce platí od té doby nepřetržitě, veřejnost na situaci v zemi postupně zapomněla. I kvůli tomu tak Německo dva roky poté začalo a úspěšně dostavělo Nord Stream 2, strategický plynovod spojující Německo s Ruskem. Na východě Ukrajiny přitom pořád zuřila válka mezi proruskými separatisty a ukrajinskou armádou.

Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.czVíce informací naleznete zde.

Dokážeme vůbec něco řešit?

Znovu, ano. I krátkodobé protesty mohou mít dlouhodobé důsledky. K prosazení Civil Rights Act (zákona efektivně zakazujícího segregaci v USA) došlo v návaznosti na vraždu jeho hlavního obhájce a amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Byla to veřejná vlna pobouření v důsledku atentátu, díky níž byl zákon prosazen.

Nemá teď cenu si dělat starosti s tím, jak dlouho nadšení lidem vydrží. Užitečnější je se co nejrychleji zapojit do pomoci. Jinými slovy – kout železo veřejného zájmu, dokud je žhavé.

Déle a lépe

Dále je užitečné si najít pár témat, která jsou vám blízká. Ty pak můžete pravidelně sledovat a přispívat na charity, které se problémem dlouhodobě zabývají. Zbytek zpráv, nebo aspoň jejich valnou část, můžete ignorovat s vědomím toho, že už pro svět něco děláte. Takový krok zlepší vaše mentální zdraví a dlouhodobá podpora pomůže víc než jednorázové dary.

A co se týče Ukrajiny? Na sítích teď koluje více příspěvků, jak pomoct Ukrajincům, než kolik lidí si je přečte. Doporučuji si je i přesto najít a vypsat si jeden či dva způsoby, jak můžete opravdu pomoct. Potom si uvědomte, že jste pro to udělali, co jste mohli, a už se netrapte tím, že byste teoreticky mohli udělat víc. Pokud vám dělá problém i vůbec sledovat zprávy, vyhraďte si na ně každý den několik minut a zbytek dne už situaci nesledujte. Ideálně se ale na zprávy nedívejte těsně před spaním.

Ať už válka Ruska proti Ukrajině dopadne jakkoliv, jedna věc je jistá. Za nějaký čas na ni opět zapomeneme. Je to přirozený cyklus světových událostí. Teď musíme pomoct tolik, kolik si můžeme dovolit, ale zároveň se nesmíme stresovat více, než je třeba.

Tomáš Koreň

Redaktor Studentských listů a student Gymnázia Na Zatlance. Zajímám se o politiku, klasickou literaturu, vzdělávání.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..