Program Mladých delegátů do OSN vznikl kvůli tomu, aby propojil mladé lidi v Česku s Organizací spojených národů. O působení v tomto programu, studiu v zahraničí a dalších tématech jsme si popovídali s mladými delegátkami do OSN Kristinou Šůsovou (na fotce vlevo) a Simonou Petrů (vpravo), která je také spolupracovnicí Studentských listů.

Obě dvě jste součástí několika organizací, které se věnují nerovnostem a lidským právům. Vedla vás k tomu škola a rodiče, nebo jste se k tomu dopracovaly samy?

Simona Petrů: Už na gymnáziu jsem se účastnila všemožných soutěží, převážně biologických, přírodovědných, později i humanitních. Také jsem začala jezdit na Pražský studentský summit, což je vzdělávací projekt, která se snaží simulovat prostředí mezinárodních organizací jako OSN, NATO a EU. Spolu s ním jsem se zúčastnila podobných vzdělávacích projektů, kde jsem poznala spousty mladých inspirativních lidí, díky kterým jsem se dostala do míst, kam jsem nikdy nevěřila, že bych se mohla dostat, například i do Programu Mladých delegátů do OSN.

Kristina Šůsová: Mimoškolní aktivity jsem začínala objevovat kolem druhého roku na střední, první byl program Yoda Mentorship, kde jsem dostala mentora, který pracuje v oblasti financí v New Yorku. Neuvěřitelně mě inspiroval, mohla jsem si s ním promluvit o věcech, které mě zajímaly. On a ostatní lidi z Yoda Mentorship mě dostali do dalších studentských aktivit, jako je Pražský studentský summit nebo letní akademie Discover. Motivovali mě dělat věci nad rámec standardu.

Obě dvě studujete v zahraničí. Mohly byste porovnat vysoké školy v zahraničí a v Česku?

KŠ: Já osobně studovala pouze v zahraničí. Ze zkušeností svých přátel můžu říct, že český a francouzský školský systém jsou dost odlišné. Ve Francii se víc hodnotí psaná práce než ústní zkoušení, hlavní jsou eseje. Potom ale máme semináře z některých předmětů, kde se naopak hodně diskutuje a hodnotí se ústní prezentace.

SP: Momentálně studuji práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a na Petrohradské státní univerzitě v Rusku, jeden semestr jsem byla na Erasmu ve Spojeném království na University of Sussex. Měla jsem podobný dojem jako Kristina z anglické univerzity, hodně se hodnotil písemný projev, moje veškeré hodnocení bylo z esejí. Oproti českému studiu práv, kde stojí studium na ústních zkouškách a písemný projev bývá vedlejší. V Rusku mají úplně jiný systém hodnocení. Práce se hodnotí v průběhu celého semestru, nejenom na jeho konci. Dostáváme náročné domácí úkoly, které zabírají mnoho času, zase ale nemáme obtížné zkouškové období, díky průběžné klasifikaci.

Jak jste se dostaly do Programu Mladých delegátů? Daly jste si nějaký cíl, kterého jste chtěly ve svém mandátu docílit? A povedlo se vám ho splnit?

KŠ: Program jsem měla v podvědomí několik let předtím, než jsem se do něj přihlásila. Znala jsem ho díky kamarádům, kteří si programem prošli. Z jejich zkušeností jsem pochopila, že je to něco, co by mě mohlo bavit a zajímat. Vedlo mě i to, že jsem se nějakou dobu zajímala o mezinárodní vztahy, zároveň mě naplňuje práce s mladými lidmi, čemuž se věnuji i přes vedení programu Yoda Mentorship a letní akademii Discover. Tak jsem si řekla, že tato zkušenost by skvěle spojovala vše dohromady. Přihlásila jsem se proto do výběrové řízení v roce 2020 a byla jsem přijata na poprvé.

Nemám přímo kvantifikovaný cíl, v prvním roce jsem se chtěla hlavně věnovat tématu vzdělávání, což jsem podle mě splnila. Pokračuji v tom i v druhém roce mandátu, komunikuji s mladými lidmi a motivuji je, aby se věnovali tomu, co jim dává smysl a posouvá je.

SP: Sledovala jsem program od jeho začátku, v té době mi bylo sedmnáct let. Přišlo mi úžasné, že lidé o trošku starší než já mohou mluvit v New Yorku na valném shromáždění OSN. Poprvé jsem se přihlásila neúspěšně, ale podruhé už jsem přijata byla. Moje cíle ze začátku byly velmi nerealistické, myslela jsem, že budeme mít jako delegátky větší slovo. Kvůli pandemické situaci jsme se ani nedostaly do New Yorku na Valné shromáždění. Snažím se inspirovat další mladé lidi, aby se věnovali problematice mezinárodních vztahů.

Pro fungování v Programu Mladých delegátů je jistě potřeba se domluvit. Jak jste na tom s cizími jazyky?

SP: Základem pro program je angličtina, k tomu se učím rusky a mám základy němčiny.

KŠ: Angličtina je jistě stěžejní v programu, testuje se i v přijímacím řízení. Mluvím také německy a francouzsky a mám základy ruštiny a arabštiny, vzhledem k tomu, že studuji blízkovýchodní studia.

A proč studuješ blízkovýchodní studia? Je to něco, čemu by ses chtěla věnovat profesně?

KŠ: Blízký východ mě začal zajímat jako většinu lidí v mojí generaci během začátku migrační krize. Chtěla jsem tomu tématu více porozumět, pochopit lidi, kteří migrují, a zabývat se řešeními, jak by na migrační krizi měla reagovat Evropská unie. Arabštinu studuji proto, abych případně mohla žít a pracovat v těch oblastech nebo s nimi komunikovat z Česka.

Pojďme na vaše oblasti zaměření v Programu Mladých delegátů. Simono, ty máš jako hlavní problematiku lidských práv. Co pro tebe znamenají?

SP: Je to pro mě nejdůležitější lidská hodnota, ideál, ke kterému bychom měli jako společnost směřovat. Lidská práva jsou pro mě hrozně důležitá část života. Je to téma, kterému se věnuji do hloubky, kvůli mému zájmu o lidská práva jsem začala studovat práva.

Myslíš si, že nějaká lidská práva mají větší hodnotu než jiná?

SP: Za mě jsou určitě některá důležitější než jiná, například právo na život je úplně nejdůležitější. Samozřejmě všechna lidská práva jsou důležitá, ale některá z nich mají i z té právní strany větší sílu. A pokud jsou naplněny ta základní, tak pak mohou být uplatňována i další práva.

Kristino, ty se věnuješ nerovnostem ve školství. Jaké jsou největší nerovnosti v českém vzdělávacím systému?

KŠ: Dvě hlavní nerovnosti, které se promítají do českého vzdělávacího systému, jsou geografická – například studenti na západě Čech mají přístup k horší kvalitě vzdělávání než v Praze – a potom sociálně ekonomická nerovnost. V Česku nemáme velkou mezigenerační prostupnost (sociální mobilitu) ve vzdělávání, zkrátka děti vysokoškoláků mají mnohem větší šanci dostat se na vysokou školu než děti rodičů, kteří vystudovali pouze střední školu. Systém by měl tyto nerovnosti smazávat.

Zabývala ses řešením těchto problémů?

KŠ: Řešení jsem se snažila nalézt, ale na individuální úrovni neúspěšně. Když se o to člověk začne zajímat víc, tak narazí na další problémy, které jsou pod povrchem. České školství je hodně decentralizované, což znemožňuje ministerstvu školství plně vyřešit tyto nerovnosti a plošně zvyšovat kvalitu škol. Nemůže aktivně zasahovat do výuky. Základní školy jsou zřizovány městem a střední krajem. Je potřeba dostat do škol kvalitní lidi, kteří jsou motivování a kteří chtějí pracovat ve školách a vzdělávat studenty. Také musí být podporováni, aby učili v regionech, kde školství není tak kvalitní.

OSN je často terčem kritiky. Plní organizace to, kvůli čemu vznikla?

SP: Žádná mezinárodní organizace není dokonalá. OSN ale odvádí dobrou práci a nedokážu si představit svět, kde by neexistovala. Státy by neměly platformu pro vyměňování informací, odborných znalostí a názorů. Někdy nereaguje ideálně, ale i tak je pro svět neuvěřitelně důležitá.

Měly jste možnost se setkat s mladými delegáty i z jiných zemích?

KŠ: Ano, bohužel většina setkání byla online formou. Programy mladých delegátů fungují v mnoha dalších zemích, převážně v zemích EU. Potkaly jsme mladé delegáty ze zemí V4 a já například mluvila s mladými delegátkami ze Švédska na COP26, které tam měly proslov.

SP: V rámci informačních center OSN funguje síť, kde se zástupci informačních center setkávají s mladými delegáti na schůzkách. Já měla možnost účastnit se jedné takové – byli tam delegáti a zástupci z několika zemí, aby si vyměnili různé zkušenosti.

Liší se nějak problémy, které řeší ostatní delegáti?

KŠ: Myslím, že v rámci Evropské unie jsou určitě podobné – mentální zdraví, nerovnosti ve společnosti, udržitelný rozvoj a mladí ve společnosti. Zase třeba delegáti v Afghánistánu řeší zapojení mladých do mírových procesů, protože fungují v úplně jiném kontextu.

Myslíte si, že vrcholné politiky začnou zajímat názory mladých?

KŠ: Situace je rozdílná před volbami a po volbách. Určitě doufám, že je naše názory budou zajímat stále a budou se je snažit zjistit. Ale samozřejmě nejen u mladých, politici by se to měli snažit dělat u všech skupin obyvatelstva, aby mohli reagovat správně s ohledem na všechny. Skvělé by bylo, kdyby si nová vláda nechala poradit od mladých lidí, pomohla by i institucionalizace mladých v politice.

SP: Pro mě je to velkým tématem na mezinárodní úrovni. Jedná se o úmluvě, která by měla chránit práva mladých lidí. Je vidět, že hodně mezinárodních organizací zapojuje mladé, pořádají různá youth fóra a správní orgány, do kterých se můžou zapojit mladí lidé. U nás to ještě není velké téma, i když se objevuje poslední dobou hodně mládežnických projektů a médií.