Další z rodu příběhů s prvky magického realismu Life is Strange: True Colors je už půl roku na světě – je tak nejvyšší čas tuto stále čerstvou hitovku pořádně ověřit. A abyste nemuseli vy, případně pokud naopak hledáte důvody, proč si právě tuto adventuru zahrát, prošla jsem tuto hru za vás. Tak si sedněte, uvolněte se a společně se podívejme na zoubek tomuto emočně nabitému napínáku, po kterém vám husí kůže jen tak snadno nezmizí.

Příběh protagonistky, jednadvacetileté Alex, která mimochodem dovršila minimálního věku pro konzumaci alkoholu a drog v USA, se odehrává ve fiktivním horském městečku Haven Springs v americkém Coloradu. Bez matky a otce ji po několika pobytech u pěstounů a v mnoha dětských domovech kontaktuje její starší bratr. Ubytuje ji u sebe a postupně ji seznamuje s městečkem a jeho kulturou. Ten samý den je bohužel potká tragédie, která celou komunitu městečka hluboce zasáhne. Hlavní podezřelý, místní těžařská firma, se přitom snaží umlčet všechny, co toho moc vědí.

Hlavní hrdinka Alex má, jako většina jí podobných ze série Life is Strange, nadpřirozené schopnosti. V tomto případě se jedná o empatii, díky níž se dokáže vcítit do ostatních, vidět a nacházet příčiny jejich emocí a mazat jejich strachy, zlobu a smutek. Sama se potýká s traumaty z dětství, náročnou minulostí z hlediska navazování vztahů a vlastní psychikou. Nekontrolovatelná schopnost jejímu už tak podkopanému zdraví nepomáhá. Díky místní komunitě a odhodlání vyřešit záhadu se postupně vyrovnává se svou maličkostí a rozuzluje zapletenou záhadu.

Příběh je zasazený do perspektivy mladého dospělého, odráží tedy pohled na svět dnešní generace mileniálů. Stejně jako u předchozích dílů se příběh dotýká problematiky psychického well-beingu. Kromě toho však vstupuje do kontrastu dnes velice běžné a kontroverzní téma – kapitalistická těžařská společnost poskytující spoustu pracovních míst, ale ničící panenskou krajinu blízko Rocky Mountains. 

I přes to, že je hra adventurou, tak ani v minulých hrách ze stejné série neměly možnosti v příběhu nijak zvlášť zaznamenatelný dopad. Obvykle hráč dospěl ke dvěma až čtyřem koncům, které se lišily hlavně svou polaritou. Buď, anebo. Oproti například Detroit: Become Human, kde pro jednotlivé postavy najdeme více než sto verzí konce, je to málo. Colors však narozdíl od Detroitu pracují spíš s magickou fikcí v realitě spojenou s náročností dospívání. Do popředí se tak oprávněně dostává průběh hry, konec je jen třešničkou na dortu. 

Narozdíl od Colors v předchozích verzích nechyběla výrazná časová omezenost a náročnost výběru z několika možností. V Colors tato jedinečnost chybí. Abych uvedla příklad, v Before the Storm je výrazná scéna při večeři u rodičů Rachel. Pro dramatické odhalení jejich tajemství hráč musí projít přesným výběrem možností, jinak mu scéna zůstane uzamčená. V první verzi Life is Strange jsou scény a výběry možností časově mnohem náročnější. Je to pochopitelné, jde tu o přetáčení času nazpět čili možnost měnit svá rozhodnutí. I tak ale vzbuzovala svázanost časem mnohem více adrenalinu. V nynějšímu dílu jde více než v dílech předchozích o vztahy s lidmi. Právě ty jsou pro nově příchozí do Haven Springs klíčové a určují následný směr cesty, kterým se Alex vydá.

Co se ale musí Colors nechat, je to, že příběh je méně předvídatelný a rozhodně v této oblasti poznáme výrazný posun. I když se jedná spíše o interaktivní film s širším výběrem konců na základě předchozích rozhodnutí, příběh má oproti podobným hrám velkou přednost. Dokonale člověka pohltí, ten pak nemá ani pocit, že je to jen příběh, natož hra.

Vedlejší aktivity, rozjímání, maličkosti a spousta různých interakcí s lidmi i s věcmi, to vše dělá True Colors, jak to říct, realističtější, opravdovější. Celá hra je nezapomenutelným zážitkem a hlavní téma, empatie a emoce, a jeho dotek se nevyhne nikomu. Navíc nechybí tradiční romantická zápletka, kdy si, jako obvykle, může hráč vybrat podle svých vlastních preferencí. Přesně tyto aspekty celé hry se posléze odrážejí v recenzích, kdy půl roku po vydání se hra stále těší velkému úspěchu i u pamětníků prvního dílu.

Osobně bych hru doporučila všem, kteří se nebojí dilemat a morálně i eticky kontroverzních rozhodnutí. Pokud znáte tramvajové dilema, nemálo podobně náročných situací přesně nabízí Colors. A kdo nerad zavařuje svou šedou mozkovou kůru, užije si špičkově vybraný playlist a scenérii amerického horského městečka. Protože grafika i hudba má u této hry jak osobitost série, tak kvalitu dnešních standardů. Se vším všudy Life is Strange znovu odškrtává téměř všechny kolonky požadavků dnešního hráče zelenou fajfkou.