• Autor příspěvku
  • Rubriky příspěvkuPolitika
  • Čas na čtení:14 minuty čtení
Právě si prohlížíte Líp bylo, ale zase bude. Hnutí Andreje Babiše hledá své místo v polostínu

Po necelých osmi letech u moci se hnutí ANO, které vzniklo jako občanské sdružení z popudu velkopodnikatele Andreje Babiše, odebírá do opozičních lavic. Po prohře v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny však nic nenasvědčuje tomu, že by se měla v nejbližší době naplnit dřívější očekávání mnoha politických komentátorů: totiž že se hnutí vzniklé jako byznysový projekt jednoho z nejbohatších Čechů po odchodu do opozice rychle rozpadne.

„Je tu konec roku. Končí i naše vláda, ale hnutí ANO jede dál. Ve volbách jsme od vás dostali tolik hlasů, že to ani jinak nejde. Na oplátku budeme vaše zájmy prosazovat i z lavic opozice,“ začíná sdělení na titulní straně prosincového vydání novin Silné Česko, které se samy označují za list hnutí Andreje Babiše a jsou rozdávány buď volně, nebo jako příloha jiných tiskovin.

Týden před Vánocemi hnutí přetransformované z občanského sdružení, které jeden z nejbohatších českých podnikatelů založil v roce 2011, dává svým sympatizantům jasně na srozuměnou, že bude nově jmenované vládě Petra Fialy důslednou opozicí. Otázky po budoucnosti formace, která ovládla českou politiku na dlouhá léta, však nelze jednoduše odbýt tvrzením, že se budou její opoziční poslanci střídat u řečnického pultíku s dlouhými projevy. Tím ambice hnutí ANO ani jeho předsedy totiž ani po prohře v podzimních volbách rozhodně nekončí.

Změna?

ANO vzniklo před deseti lety z popudu Andreje Babiše a několika dalších zaměstnanců jeho holdingu Agrofert. Když tehdy podnikatel, který stál tak trochu v pozadí září reflektorů, obrážel média (včetně neslavně proslulého telefonátu do redakce Lidových novin se stížností, že jejich novináři nevydali kýženou zprávu o tiskové konferenci hnutí), všude opakoval totéž: že nemá potřebu krást, že je očekávanou změnou politické kultury, že jako podnikatel zná nejlépe potřeby malých živnostníků a bude je hájit. Obliba tehdejší vlády premiéra Petra Nečase byla na historickém minimu.

Předčasné volby v roce 2013 byly pro Andreje Babiše skvělou příležitostí pro prosazení v politice. Programem zaměřeným na pravicové voliče se mu podařilo přesvědčit mnoho dosavadních voličů vládních stran, které pak v důsledku ztráty důvěry ve své předchozí favority v hlasování propadly. Ostatně, autor tohoto textu si roky vzniku Babišova hnutí dobře pamatuje: tehdy mu dalo hlas mnoho (pražských) voličů, které bychom dnes řadili spíše k městským liberálům a kteří dnes patří k jeho ostrým kritikům. V osudovém roce 2013 zafungovala i velmi profesionálně zacílená kampaň postavená na významných (a oblíbených) osobnostech, například herci Martinu Stropnickém.

Jak se dělá kampaň

Ve vládě Bohuslava Sobotky Babiš se svou „opoziční rétorikou uvnitř vlády“ stále co do preferencí sílil. Spory v kabinetu vyvrcholily odchodem Babiše z pozice ministra financí, což mu v roce 2017 poskytlo ještě více času a energie pro řízení velice profesionální a především kontaktní (!) kampaně. Precizně vypracované stranické analýzy tehdy politikům hnutí nadiktovaly posun v důrazech na jednotlivá témata: zatímco v roce 2013 se ANO zaměřilo zejména na nespokojené voliče pravice, v roce 2017 „vysálo“ nejvíc voličů levicovým stranám zejména díky kampani zaměřené na seniory, ale také sociální zajištění dalších příjmových skupin.

Po peripetiích přicházejících počátkem roku 2018 a nezískání poslanecké důvěry v případě první Babišovy vlády kabinet i hnutí zasáhla nevídaná zdravotní a na ni navázaná ekonomická a společenská krize. Počátkem roku 2020, kdy se stávalo stále jasnějším, že je potřeba naléhavě řešit vzniklou situaci, již bylo ANO zcela jiné než v prvních letech. Nejvýraznějšími osobnostmi se stali dvojitý ministr Karel Havlíček a ministryně financí Alena Schillerová, vše za mohutné propagace na sociálních sítích. Jejich vzestup vystřídal fázi odchodů několika doposud významných osobností, které byly spíše pravicového smýšlení, a s posunem strany doleva se rozhodly již dál ve spolupráci s Babišem nepokračovat.

Velmi rychlou a ráznou reakci na první jarní vlnu covidové infekce, jež zanechala při první zkušenosti s novým virem Českou republiku téměř nedotčenou, však od podzimu loňského roku vystřídala série chaotických i velmi fatálních rozhodnutí, jež měla za důsledek tanec na hraně kolapsu zdravotního systému a desetitisíce mrtvých. Nepřesné a několikrát opravované vydávání různých protiepidemických opatření doplňoval personální chaos při výběru klíčových postav boje s pandemií. S podáváním prvních vakcín proti nemoci se pak společenská krize ještě stvrdila a dodnes sklízíme její plody.

Stát nebo firma

Přes načerpání masivních prostředků do kampaně před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny v letošním roce, jež zahrnovala vydání nové Babišovy knihy a zejména důraz na kulturní témata typická pro pravicově-populistické strany (zejména migraci a silnou kritiku Evropské unie), se hnutí ANO nepodařilo získat se svými – více či méně přirozenými – politickými partnery většinu v nově zvolené Poslanecké sněmovně. Jedním z hlavních důvodů byla nespokojenost s vládním rozhodováním, silnou roli v poslední fázi kampaně ale sehrála také profesionálně odvedená kampaň koalice SPOLU. 

108 mandátů pro dvě doposud opoziční koalice znamenalo konec snu o pokračování Babišova „státu řízeném jako firma“, ve kterém „zkrátka bude líp“. ANO záhy po volbách svou pozici velmi rychle pochopilo a navzdory některým očekáváním nekomplikovalo předání moci do rukou vítězů. Mementem se stalo první povolební vysílání Andreje Babiše pořadu Čau lidi z 10. října, ve kterém se ostře vymezil proti vítězům voleb a oznámil odchod do tvrdé, ale konstruktivní opozice. Projev u příležitosti státního svátku 28. října pak dal tušit, že Babiš v nové roli hodlá působit státnicky, což jen zesílilo spekulace o jeho prezidentské kandidatuře. 

(Ne)ukotvenost strany

Přestože je dnes ANO hlavním reprezentantem levicových voličů v Poslanecké sněmovně, stejně jako je přes stabilní pozici SPD Tomia Okamury agregátorem nacionalistických tendencí, i se zvolením nových poslanců je ideologicky amorfní. Najdeme v něm názory velmi konzervativní, ale také liberální a proevropské. Ani to však není vzhledem k silné pozici Babiše a lidí kolem něj a zejména malým důrazem na ideologii, který hnutí obecně klade, důvodem, aby se v nejbližších měsících či letech rozpadlo. 

Hnutí sice přišlo o místa ve vládě, stále si však vzhledem k některým budoucím příležitostem udržuje naději, že se do křesel ve Strakově akademii po příštích volbách vrátí. Jsou jimi například pokračující pandemická krize, která dosud není ani zdaleka po zdravotnické ani ekonomické stránce zažehnána, ale také další výzvy, kterým bude nová Fialova vláda čelit. Mnoho z řešení navíc bude muset být z logiky věci zjevně velmi nepopulárních. 

Další volební příležitostí jsou komunální volby na podzim příštího roku, ale především ty prezidentské o několik měsíců později. Andrej Babiš sice kandidaturu doposud nepotvrdil, oznámil však, že hnutí ANO bude mít do pozice nástupce Miloše Zemana zcela určitě svého vlastního kandidáta. Právě současný prezident navíc Babiše v případných prezidentských ambicích podpořil. Ačkoliv se jeho kandidatura bere již téměř jako samozřejmost, jsou tu také některé těžkosti, jež by v očích veřejnosti mohly nastat. Nejde jen o vleklé kauzy řešené v souvislosti s Babišem během jeho vládního angažmá, ale i o výkon některých zejména reprezentativních prezidentských pravomocí, které akčnímu bývalému velkopodnikateli přece jen sedí o něco méně než efektivní práce ve vládě. Přesto se zdá, že vybudování Hradu jako mocenské základny spolu se stále poměrně velikou oblibou veřejnosti je tím lákadlem, které ho do pozice zvažovaného kandidáta posouvá.

Budoucnost klade otázky

Mezitím ale hnutí musí najít své místo sice v opozičních lavicích, které jsou ale vzhledem k politické síle Andreje Babiše dostatečně nasvícené. Zcela jistě se nespokojí s dlouhými projevy v prostředí, které zakladatel a předseda sám nazval „žvanírnou“. Mimo vládu mají obecně strany navíc více prostoru k vnitrostranické debatě a přeformulování svého programu. Samozřejmou otázkou ale zůstává, jak tomu bude v případě aktéra, u kterého jsou místa ve vedoucích stranických funkcích téměř samozřejmě zamluvená nejvýraznějšími osobnostmi. ANO také navíc deklarovalo, že hodlá obnovit praxi stínových vlád, která byla tradicí v době střídání koalic s vedoucí úlohou ODS a ČSSD. I to nasvědčuje tomu, že opoziční roli bere Babiš a jeho svěřenci jako pouze dočasnou strategickou misi, jež je příležitostí k dalšímu vzestupu.

Otázkou také zůstává, jakým způsobem hnutí „naloží“ s „druhou generací“ svých politiků, kteří v posledních letech vystřídali nespokojené pravicové liberály. Zatím vše nasvědčuje tomu, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, jedna z nejvýraznějších politických tváří posledních měsíců, zamíří do diplomacie. U Aleny Schillerové a Karla Havlíčka se však očekává, že budou i nadále pragmaticky utvářet stranickou politiku, byť se jako politici zrodili srostlí s vládními posty. V příštích měsících a letech se tak ukáže, kdo ze současné generace politiků ANO má skutečný politický talent. Více času bude mít opoziční strana i na rekrutování nových členů a důslednější hledání mladých politiků, jež do budoucna ponesou vlajku babišismu. Součástí toho může být i větší důraz na mládežnickou organizaci Mladé ANO nebo think-tank Institut pro politiku a společnost.


Podpořte unikátní projekt největšího českého studentského média. Vaše finanční dary v libovolné výši prosím posílejte na účet 2401503935/2010 a informujte nás o nich na e-mailu info@slisty.czVíce informací naleznete zde.


Co bude dál?

V marketingové oblasti pravděpodobně nelze očekávat radikálně jinou práci, než tomu bylo v dobách vládních. I sestavením stínové vlády a pokračujícím vydáváním stranických novin dává ANO voličům najevo, že je tu stále pro ně a že v jejich zájmu bude nejen silnou, tvrdou a nesmlouvavou opozicí, ale také tak trochu „paralelní vládou“, která bude prosazovat jejich zájmy na všech myslitelných úrovních. Nade vší pochybnost se hnutí pokusí vymezit proti vládám na neovládnutých radnicích a magistrátech (počínaje tím pražským).

Zaměření se na pole nižší než celostátní úrovně (tedy regionální v krajských volbách a komunální ve volbách do obecních zastupitelstev) může přinést politickou výhodu nejen ve zvyšující se šanci, že s vládou nespokojení voliči budou mít tendenci „vyvažovat“ v jiných volbách, ale také vymezením se proti politickým konkurentům vyrostlým z komunální a regionální úrovně. K této dimenzi je však zapotřebí rychle sehnat kvalitní osobnosti ochotné se s Babišovým hnutím spojit, což může být mnohde velkou překážkou.

Pro marketéry a PR specialisty pracující pro Babiše pak bude výzvou spojit opoziční akceschopnost a důraz na „každodenní“ témata blízká „obyčejným lidem“ s důrazem na státnickost a reprezentativnost v prezidentské kampani. Není možná příliš odvážné předpokládat, že pokud se Andrej Babiš skutečně stane prezidentským kandidátem, bude to mementem v chápání fenoménu politické kampaně, ale také české přímé prezidentské volby.

Andrej Babiš bývá často svým politickým stylem přirovnáván k bývalému italskému premiérovi Silviu Berlusconimu. I on na své osobě a holdingu postavil kariérní vrchol v podobě politického angažmá. A i on býval několikrát během své dlouhé přítomnosti na politické scéně pokládán za osobnost, která už zkrátka znovu uspět nemůže. Zejména díky svému osobnímu charismatu se mu ale povedlo ještě několikrát ve volbách zvítězit, italským premiérem byl přerušovaně celkem třikrát a dnes je poslancem Evropského parlamentu. Babiš je Berlusconimu v mnohém podobný, ale také je v mnoha ohledech jiný. Tendenci k urputnosti ale mají oba stejnou.

Autor je interní doktorand oboru politologie na FSV UK a spolupracovník redakce. 

Aleš Michal

Interní doktorand oboru politologie na FSV UK a spolupracovník redakce.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..