Ústní maturity se blíží a my vám po Goethově Utrpení mladého Werthera nabízíme další maturitní tahák.
Byl pozdní večer – první máj –
Večerní máj – byl lásky čas.
Kdo by neznal tyto verše, které jsou nezaměnitelným synonymem lásky, vášnivého mládí a ideálem milostné poezie, k níž se vztahují generace mladých mužů, jež chtějí své drahé polovičce vyznat lásku milostnou básní.
Co stojí za onou básní a co Máchu inspirovalo k sepsání básně?
Karel Hynek Mácha se narodil v roce 1810 v Praze. Jako mladý se angažoval v ochotnickém divadle a nastoupil na filozofickou fakultu. Máchovo dílo zrcadlí jeho vášnivého cestovatelského ducha. Byl fascinován zříceninami, jejichž si dělal seznam. Svou nejdelší cestu uskutečnil v roce 1834 do severní Itálie. Nejčastěji ale mířil na svých putováních severně od Prahy do oblasti Kokořínska, Českého ráje a Krkonoš. Do Krkonoš se se svým přítelem Hindlem v roce 1834 vydal na devítidenní pouť s cílem na Sněžce, kterou zvěčnil ve sbírce Pouť krkonošská. Mácha je dokonce zapsán v návštěvní knize Sněžky.
Otcovrah
Nebylo by Máje bez romantické krajiny a mýtického hradu Bezdězu, který se tyčí nad ní. Mácha procházel těmito místy při své pouti do Krkonoš a rád se sem vracel. Velký rybník pod hradem dnes nese básníkovo jméno a jeho okolí se říká Máchův kraj. Básníkův přítel Hindl v Doksích, jimž je Bezděz dominantou, pracoval jako hospodářský úředník valdštejnského panství.
Právě při pobytu u svého přítele se Mácha seznámil s příběhem otcovraždy, která se udála v šest kilometrů vzdálených Rozprechticích u Dubé šedesát let před Máchovou návštěvou. Tehdy mladý Hynek Shiffer zabil svého otce, který nechtěl svolit k sňatku svého syna z dívkou z kovárny. Hynek na otce zaútočil, když pracoval na chmelnici a v domnění, že se nikdo nic nedozví, mrtvolu hodil do skalního úvozu.
Kolo smrti
Na Hynka však bylo uvaleno podezření, k vraždě se u soudu přiznal a byl odsouzen na smrt lámáním v kole. Poprava byla vykonána 19. července 1774 na pahorku Na spravedlnosti a jedná se poslední svého druhu v Čechách. Je velmi pravděpodobné, že se Mácha s některými účastníky této hrůzné podívané sám setkal. Hlavním zprostředkovatelem, který Máchu s příběhem seznámil, byl hostinský Kampe, který měl na břehu Velkého jezera (později Máchovo) vinici a hostinec. Pro návštěvníky zřídil i plachetnice, které se později v Máji také objevují:
V jezeru bílých ptáků sbor,
a malých člůnků rychlý běh,
až kde jezero v temno hor,
v modré se dálce níží
600 kusů
Máj je jediné dílo, které vyšlo za Máchova života. Nakladatele Mácha nemohl najít, a tak Máj vydal sám za peníze vypůjčené od svých přátel v nákladu 600 kusů. Výtisky poté osobně prodával v pražských ulicích. Dílo si ale našlo své čtenáře. Po měsíci měl Mácha už jen 250 výtisků. Z řad tehdejších obroditelů a intelektuálů si Máj příznivce nenašel. Některé dílo dokonce uráželo. Josefu Kajetánu Tylovi v básni chyběl národní a výchovný duch.
V srpnu téhož roku, kdy vydal i prodal Máj, se mu narodil s Lori Šomkovou syn Ludvík. Měl již dokončené studium práv a v říjnu nastoupil na místo koncipienta (pomocný úředník) v Litoměřicích. Když se dozvěděl o narození, podnikl noční cestu z Litoměřic do Prahy, aby novorozeného syna viděl.
Bylo to poprvé a naposled, co svého syna spatřil. Po návratu do Litoměřic si 23. října v odpoledních hodinách vyšel na blízký vrch Radobýl, kde napsal svou poslední báseň. Když při psaní spatřil nad Litoměřicemi hustý dým, seběhl do města pomoct s hašením.
„Pak jsem vylez na stodolu na špic a sedl jsem jako na koně, a ti druzí mi podávali vodu a já jsem furt střechu políval, aby nechytila; ale sotva jsem tam vydržel horkem a větrem. Vždycky než jsem vodu vylil, musil jsem ksicht natřít a napit se,“ napsal později rodičům.
V následujících dnech se u Máchy začaly objevovat nevolnosti a příznaky infekční nemoci. Dnes je zřejmé, že se jednalo o lehčí formu cholery, kterou se Mácha nakazil, když lokal vodu při hašení požáru. Mácha umřel 6. listopadu, dva dny před plánovanou svatbou s Lori. Z důvodu obav ze šíření nákazy bylo na náhrobku datum úmrtí o den dříve. Dnes je pohřben na vyšehradském Slavíně, kam byl převezen 7. května 1939.
